V Česku se chystá slučování malých škol

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) opakovaně zmiňuje, že Česko má příliš malých škol. Vzdělávací systém je tak podle něj neefektivní a je s tím potřeba něco dělat. Teď jeho ministerstvo připravilo první konkrétní krok. Slučovat se budou malé školy v obcích, kde fungují dvě.

Podmínka je k tomu jednoduchá. Pokud do druhé školy chodí méně než 200 dětí, bude se muset sloučit s tou větší. V případě, že má žáků více, může i nadále fungovat samostatně.

„Odhadujeme, že uplatnění tohoto pravidla po pětiletém přechodném období, by samo o sobě vedlo k významnému snížení počtu samostatných subjektů o 1500 až 2000,“ popisuje náměstek ministra školství Jiří Nantl (ODS).

Neznamená to, že by se druhá škola rušila. Fakticky půjde o sloučení pod jednu právnickou osobu s tím, že by druhá škola fungovala formou odloučeného pracoviště. Jako už dnes existují třeba základní školy, které mají pod sebou i mateřskou školu.

Tohle bude asi nejčastější forma sloučení. Obce, které zřizují právě dvě školy, mají totiž nejčastěji samostatně základku a školku. Zatím ale nejsou známé podrobnosti, protože Ministerstvo školství zatím legislativní návrh nepředložilo. Školám by tak ale mělo ubýt administrativy.

„Myslím si, že obecně je to vhodný krok, a může to fungovat jako taková ukázka, že slučování dává smysl,“ uvažuje demograf Petr Mazouch, který s kolegou Jakubem Fischerem nedávno představil studii, která vypočítává jak finanční, tak administrativní úspory v případě sloučení malých škol.

Ministerstvo školství dokumentuje roztříštěnost škol statistikami – 44 procent mateřských škol má méně než 50 dětí (tedy tři učitelé na jednoho ředitele), do 41 procent spojených základních a mateřských škol chodí méně než 100 dětí a 22 procent základek má pod 100 žáků.

To má podle ministerstva dopad na kvalitu výuky.

„Mateřskou a základní školu sloučili už před šesti lety a funguje to velmi dobře,“ popisuje starosta Kamýku nad Vltavou a zároveň místopředseda Sdružení místních samospráv Petr Halada, že navrhovanému záměru rozumí.

„Je to ale strašně individuální. Pokud máte například obec, která má kolem sebe vesničky, kde je menší škola nebo mateřská škola, tak nevím, jestli sloučení je vhodné,“ dodává.

Když se Seznam Zprávy ptaly konkrétních obcí, na které by změna mohla dopadnout, ke slučování se příliš kladně nestavěly.

„Beru to zatím jako takový výstřel do tmy. Kdyby ale taková změna měla nastat, tak proti ní vystoupím, protože obě naše školy fungují perfektně,“ říká starosta Strašic na Rokycansku Jiří Hahner (ODS).

Záměr Ministerstva školství by se dotkl také hned vedlejší obce Dobřív, kde na to mají stejný názor jako ve Strašicích.

„Když budeme mít odloučené pracoviště, tak se podle mě k žádným úsporám stejně nedobereme,“ myslí si starosta Dobříva Jiří Ondřejíček.

Mimochodem, chystaná změna by se dotkla i velké části polských škol v Česku, které by se při uplatnění pravidla o druhé škole s minimálně 200 žáky musely sloučit s českými.

„Uvedená novela je ve stádiu záměru, konkrétnější informace budou k dispozici až po její finalizaci, každopádně v tuto chvíli se u těchto škol počítá s výjimkou,“ ujišťuje ovšem mluvčí Ministerstva školství Patrik Kubas.

Spojování malých školy s většími na území jedné obce je ale skutečně jen začátek. Ministerstvo školství se netají tím, že je proti tomu, aby existovalo v Česku tolik malých škol jako dnes. Kouzelným číslem je právě 200 – minimum, kdy by měla škola právo na samostatnou existenci.

Úzce se to pojí i se snahou části vlády zredukovat počet obcí a sloučit je do větších celků, které by mohly nabízet svým občanům lepší služby, mimo jiné právě i kvalitnější vzdělávání.

Paradoxně se vše rozbíhá za ministra školství pod vlajkou hnutí Starostů. Strany, která vzešla z komunální politiky. Na malých obcí se přitom dá očekávat proti takovým krokům odpor.

Ačkoliv z tvrdých dat vychází, že by na tom ušetřil peníze nejen stát, ale energii také vedoucí pracovníci škol, kteří by pak měli více času na pedagogické vedení svého sboru.

V už zmíněné studii z Vysoké školy ekonomické vychází, že by se dalo uspořit 19 procent financí a asi 45 procent celkového času ředitelů. A to v případě, že by se v modelovém ORP s 39 školami a 5900 žáky sloučily školy se stejným zřizovatelem a měly by minimálně 250 žáků.

„Jsem příznivcem nastavení, které má většina německých spolkových zemí, kde druhý stupeň může existovat jen v případě paralelních tříd,“ popisuje dále ministr školství Bek. Ale jedním dechem dodává, že cesta ke školám s minimálně 200 žáky je otázkou až pro další vládu.

„Určitě není naším cílem likvidace prvních stupňů (základních škol, pozn. red.) v těch lokalitách. Ne, jde o to, aby se školy spojovaly do větších celků,“ dodává.

Sada nenápadných kroků ale ke slučování malých škol míří tak jako tak. Ministerstvo školství už naplánovalo omezení financování školám, které nejsou tak naplněné. Připravují se také kroky ke zjednodušení společného zřizování škol více obcemi najednou.

Zároveň se ale malých škol dotkne i zavedení pozic školních psychologů a speciálních pedagogů. Školy, které mají méně než 180 žáků, totiž patrně na tyto odborné pozice automaticky nedosáhnou. Tamní děti by mohly mít nárok pouze na případné podpůrné opatření.

„Potřebujeme dát signál menším školám, že pokud chtějí nabízet plnohodnotné služby, je fakt správné vytvářet celky o velikosti plus minus 200 žáků,“ dodává Nantl, kde vidí ministerstvo obecně hranici pro existenci nejmenších škol.

To jsou ale všechno zatím teoretické počty. Když totiž dojde na praktické záležitosti, věci se nezřídka vyvíjí jiným směrem, než by Ministerstvo školství chtělo.

Takto je dnes například v Novém Strašecí pod jednou právnickou osobou nejen velká škola, ale i čtyři mateřské školy na různých místech po obci. Tedy ideál, ke kterému chce ministerstvo směřovat. Jenže v obci plánují, že se naopak škola bude rozdělovat.

„Už je to kolos. Když naše základní škola má dneska devět set žáků, k tomu má ředitel na starosti školní jídelnu a čtyři mateřské školy, tak už to k řízení úplně ideální není. Chybí tomu osobní kontakt,“ vysvětluje starosta Karel Filip, proč se obec rozhodla školu rozdělit.

Nebude tak záležet jen na Ministerstvu školství, jak systém do budoucna nastaví. Určuje sice pravidla, drtivou většinu veřejných škol ale zřizují obce a kraje. Bude tedy otázkou, jak se k novinkám postaví v regionech.