Otec digitálních přijímaček odstřižen: Jestli se něco pokazí, hrozí, že nepomůžu

Odborníci o bývalém šéfovi Cermatu Miroslavu Krejčím mluví ve většině případů pozitivně. Tvrdí, že dokázal loni v šibeničním termínu spustit systém, který ulehčil život rodinám po celém Česku. Řeč je o systému DiPSy, který se o půlnoci znovu otevřel žákům po celé zemi, aby se skrz něj přihlásili na střední školy. A který budou bedlivě sledovat následující měsíce kvůli výsledkům a místům na školách.

Start celého systému se ale v loňském roce neobešel bez problémů. Programátorská chyba tehdy zastavila spuštění o jeden den. Několik uživatelů pak po otevření systému řešilo, že mají u škol jinou prioritu, než chtěli. Některé chyby se podařilo vysvětlit a opravit, některé ne. Ministr Mikuláš Bek (STAN) i Krejčí se za komplikace omlouvali. Výpadky systém postihly i v následujících dnech.

Otec celého projektu nicméně loni na podzim ohlásil, že rezignuje na post ředitele Cermatu, protože se proti němu zvedla vlna odporu od části podřízených. Podle některých proto, že měl Krejčí nadstandardní požadavky. Teď navíc z centra odchází definitivně.

Krejčímu možná před měsíci nepomohlo ani to, že vyšlo najevo, že zaměstnal svého nezletilého syna Ondřeje, kterému připadla odměna 80 tisíc korun.

Za co vlastně? A jaké problémy přípravu tak velkého projektu doprovázely?

Seznam Zprávy se sešly s Miroslavem Krejčím i jeho synem Ondřejem, který se do rozhovoru připojil.

Pracujete ještě pro Cermat? Ministr školství Mikuláš Bek na podzim tvrdil, že zůstanete kvůli hladkému průběhu letošního přijímacího řízení.

Ano. Když jsme oznámili s ministrem školství, že se vzdávám místa ředitele, tak jsme deklarovali, že zůstanu u DiPSy, aby letos na jaře proběhlo vše bez problémů a předání bylo kontinuální. Ke konci října jsem skončil na pozici ředitele, ale zůstal mi dál běžet pracovně-právní vztah. Nyní jsem ve výpovědní lhůtě a jsem teď na „překážkách“, nechodím do kanceláře.

Mám to chápat tak, že už nejste na Cermatu žádoucí?

Ano, paní ředitelka se rozhodla, že provoz DiPSy budou zajišťovat v maximální míře vlastními silami bez moji součinnosti a obracejí se na mě pouze když narazí na problém, který nedokážou vyřešit. A to je rozhodnutí paní ředitelky a také její zodpovědnost.

Tak jste si to předání asi nepředstavoval, ne?

Považuji za nešťastné, že jsme veřejně deklarovali s panem ministrem, že u DiPSy budu ještě následujícího půl až tři čtvrtě roku, na druhou stranu to pro mě znamená méně práce. Pokud půjde vše hladce, bude to win-win. Ale pokud se vyskytne během spuštění nějaký problém, hrozí, že nebudu mít kontinuitu na to, abych jim dokázal pomoct.

Současná ředitelka Cermatu říká, že systém je připraven. Souhlasíte?

Měl by být připravený. Než jsem odcházel, zajistil jsem smluvně rozvoj a provoz systému tak, že se o něj starají stejní lidé, s jejichž pomocí jsme to celé provozovali minulý rok. Domnívám se, že provoz by měl být hladší, hlavně ze strany škol, které už mají zkušenosti z loňska.

Jak jste se s tím odchodem vlastně srovnal, DiPSy asi bylo tak trochu vaše dítě, ne?

Ano. Ale já jsem člověk, který se neužírá minulostí. Takže to beru tak, že jedna životní etapa skončila a další začíná. Samozřejmě, že ten odchod z Cermatu nebyl úplně jednoduchý a bylo tam dost emocí, ale člověk se musí umět nad to povznést. Život jde dál.

Chtěla bych se s vámi vrátit trochu zpátky. Celý systém vznikl za pár měsíců, nakonec trochu punkově. Rozhodl jste se nevybrat žádnou firmu a udělat celý systém v rámci Cermatu…

Pan ministr Bek přišel v květnu 2023 s tím, že tu je požadavek vlády, aby se neopakoval ten průšvih s přijímačkami před dvěma lety. Všichni mu tehdy řekli, že to je nesmysl, že to bude trvat minimálně dva roky. Já jsem panu ministrovi řekl, že pokud se postará o změnu legislativy, postarám se o zbytek. Tehdy jsem nevěřil tomu, že dokáže tak rychle zařídit změnu zákonů. Udělal jsem pak výběrko, přihlásilo se šest firem.

Nejlevnější nabídka byla od firmy Pragodata, jenže nesplňovala podmínky, které byly definované v zadávací dokumentaci. Odvolala se k ÚOHS a já věděl, že celý proces může trvat několik měsíců a nestihli bychom to. Takže jsem výběrko zrušil a udělal rozhodnutí, že to uděláme v rámci Cermatu, což bylo moje manažerské rozhodnutí. A byla to v tu chvíli jediná možná cesta.

Co bylo špatně na té nabídce?

Část prací, které nabídka obsahovala, byly vlastně nesplnitelné podmínky. A cena byla nepřiměřeně nízká na tak velký objem práce.

Takže jste stavěl svůj tým?

Ano, pustil jsem se do shánění vývojového týmu. Ani jednoho z vývojářů jsem předtím neznal, viděl jsem se s nimi poprvé, až když jsme domlouvali podmínky, za kterých pro nás budou programovat. Nicméně byli to lidé na doporučení, u kterých jsem si mohl být jistý, že udělají, co slíbí.

Ušetřilo se tím?

No, hlavně se to stihlo. Ale dostali jsme se nakonec na částku kolem 10 milionů korun.

Co by se vlastně stalo, kdyby se to nestihlo?

Byla by to hrozná ostuda. Nebyla cesta zpátky. Ale já jsem ten závazek na sebe vzal, protože jsem si byl jistý, že to dokážu. Ale bylo to za cenu, že jsem pracoval 12 až 16 hodin denně. Já ale rád dělám věci, které mají smysl a které mají dopad. Věděl jsem, že když to nevezmu, další tři čtyři roky se nic nestane. Takže jsem tehdy poslancům řekl, že se to stihne, i kdybych to měl naprogramovat sám se synem přes Vánoce.

V tuto chvíli se k nám připojuje jeho syn Ondřej Krejčí.

Jak se vlastně stalo, že jste do toho vtáhl svého syna? Chtěl jste synovi ukázat, jak se „staví garáž“, nebo jste ho vážně potřeboval?

Miroslav Krejčí: Byl pátek a od úterý to mělo celé běžet. Volali mi vývojáři, že mají problém, nestíhají a že je ohrožené spuštění. Ondrovi jsem řekl: Máme průšvih, pojedeš se mnou? A byli jsme tam celý víkend. Chtěl jsem, aby viděl, že nejsou jenom růžové chvíle v práci, ale že se řeší i problémy. A hodně nám pomohl. Ráno v 8 hodin dostal zadání, ať zkusí doplnit do desktopové aplikace responzivitu pro mobilní zobrazení. Nebyl čas mu něco vysvětlovat, tak dostal 2 minutovou instruktáž k jazyku, který nikdy neviděl. V osm večer od toho vstal se slovy, že to je hotový. A za tuhle práci nic nedostal, byť ušetřil práci jednoho programátora.

Ondřej Krejčí: Chtěl jsem vidět, jak to vypadá, když se programuje tak velká věc. Jak vůbec vypadá taková kancelář. Na škole jsem se ze začátku hodně věnoval programování, ale programoval jsem v jiném jazyce.

Vy jste ale programoval pro Cermat ještě aplikaci Tau, podle které se připravují v Česku tisíce dětí. Je to tak?

Miroslav Krejčí: Na webu Cermatu byla dřív stará aplikace, za kterou jsme platili 80 tisíc ročně. Byla příšerná a fakt jsem se za ní styděl. A tak jsem přišel domů a mluvil jsem o tom, že už to nechci s nimi podepsat na další rok. A Ondřej mi řekl, tak já ti to za 80 tisíc naprogramuju. A já jsem mu řekl, že mu určitě tolik nedám, ale ať to udělá.

Ondřej Krejčí: Měl jsem nějakou představu, jak by to mělo vypadat. Nejdřív jsem si myslel, že to budu dělat spíš jen pro sebe. Ale vlastně se to postupně nabalovalo a bylo to nakonec použitelné.

Miroslav Krejčí: Dostal za to třicet tisíc korun.

Takže, když si otevřu Tau.cermat.cz, tak tohle celé je Vaše práce?

Ondřej Krejčí: Ano.

Kolik Vám bylo?

Ondřej Krejčí: 16.

Miroslav Krejčí: Nejdřív přišel s tím, že mu to nejde, zavřel notebook a já jsem si myslel, že to budu muset někde zadat jinde. Ale on přišel druhý den, že to vyřešil a pokračuje. Do té doby jsem ho nikdy neviděl, že by překonal nějaký neúspěch a šel dál, tohle chtěl tak moc naprogramovat, že to překonal.

Kolik dětí tu aplikaci využívá?

Ondřej Krejčí: To přesně nevím, ale jsou to minimálně vyšší desítky tisíc uživatelů. Víme, že tam je zasláno celkem přes 14 milionů odpovědí a že správné odpovědi mají děti z 56 %.

Miroslav Krejčí: Aktuální statistiku má k dispozici Cermat.

Celkem si ale Váš syn vydělal u Cermatu 80 tisíc. Za co to bylo?

Miroslav Krejčí: Doplňoval do Tau dodatečně ještě rozsáhlou administraci, statistiku a ukrajinštinu, postavil celý web prihlaskynastredni.cz, hlavní infoweb ministerstva. Jeho plat byl 200 až 250 korun na hodinu. Ušetřil Cermatu stovky tisíc korun. Seniorní vývojář pracuje za 1500 na hodinu.

Jaká byla vaše motivace postavit aplikaci Tau?

Ondřej Krejčí: Chtěl jsem si vyzkoušet programování, měl jsem ho tehdy ve škole. Nebaví mě tvořit jenom pro známku a pak to zahodit. Tohle bylo fajn, že jsem prostě mohl programovat s nějakým smyslem.

A když za to potom táta schytal kritiku, jaký jste z toho měl pocit?

Ondřej Krejčí: Přemýšlím, jak to říct..Když se objevilo, že jsem to dělal já a že jsem za to měl peníze… To bylo hodně náročný. Všechny ty články a komentáře. Najednou o tom věděli všichni. Ale většina lidí v mém okolí měla na mojí práci pozitivní názor, protože viděli, kolik hodin tomu věnuju, a věděli, že ty peníze jsou ještě malé.

A vy tu aplikaci stále obsluhujete?

Ondřej Krejčí: Ano.

A máte smlovu s Cermatem?

Miroslav Krejčí: Skončila mu na konci roku. Cermat nepodepisuje Dohodu o pracovní činnosti přes kalendářní rok. V lednu se podepisují nové, ale s ním ještě novou smlouvu nepodepsali. Je na nich, zda ho budou chtít využít.

A budete pokračovat? A kdo vám teď platí za tu správu?

Ondřej Krejčí: Nemám žádný příslib. Ale chtěl bych v tom pokračovat, mám k tomu osobní vztah, vidím, že to fakt pomáhá a meziročně je ten nárůst některé dny i 300 procent. Teď v lednu jsem dělal nějaké drobnosti, ty zaplacené nemám. Pokud mne nebudou chtít, svět se nezboří, práce mám tolik, že ji odmítám, a i mnohem lépe placenou

Ondřeji, jak se na to celé díváte vlastně?

Ondřej Krejčí: Myslím si, že kdyby nebylo táty, tak DiPSy není postavené. Jsem na něj pyšnej.

Ondřej se odpojuje z našeho rozhovoru.

Zeptám se, Vás nenapadlo, že když zaměstnáte svého syna, nemusí to být vnímané úplně dobře?

Věděl jsem, že mi to můžou omlátit o hlavu. Ale jednak odváděl mnohem víc práce, než kolik za to dostal peněz, a jednak o tom na ministerstvu věděli. Spíš si myslím, že to byla součást tažení proti mé osobě. Přece jen jsem neprodloužil řadu pro stát nevýhodných smluv. A celkově jsem úřadu dokázal ročně ušetřit 40-50 % provozních výdajů, takže ty desítky milionů někomu začaly chybět.

Je pravda, že se proti Vám zaměstnanci vzbouřili proto, že jste po nich chtěl hodně práce?

Všechno, co jste řekla, je pravda, až na to jedno slovo - hodně.

Sám jste ale říkal, že jste pracoval 16 hodin denně a ty výtky zaměstnanců, kteří nechtěli mít takové tempo…

Nikdy jsem po nikom nechtěl, aby pracoval jako já. Chtěl jsem, aby pracovali v rámci řádné pracovní doby, to je 8 hodin.

Prý vám zlomil vaz projekt přijímaček nanečisto, který teď proběhl, je to pravda?

Ano. Chtěl jsem, aby to zaměstnanci dělali, ale oni to odmítli a byl to hlavní startovací impuls, který byl zakončen vlnou výpovědí.

Na čem pracujete na Ministerstvu školství, kam jste nastoupil?

Pro ministerstvo pracuju na částečný úvazek na pozici hlavní architekt systémů e-governmentu. Momentálně řeším problematiku kolem systému matriky vysokých škol a hlavně kolem připravovaného registru žáků. Dokud si myslím, že můžu změnit věci k lepšímu, tak rád budu pro stát pracovat.

V čem vidíte ten největší přínos digitálního přijímacího řízení, jak jste ho namyslel?

Ušetřili jsme veřejnosti neuvěřitelné množství hodin času. Když jsme to počítali, zjistili jsme, že jsme veřejnosti ušetřili za jeden rok minimálně milion hodin času. Když si představíme, že nás ten projekt stál řádově 10 000 hodin času, tak to je úplně neuvěřitelná efektivita.

Myslíte si, že jste udělal nějakou chybu?

Ne. Udělal bych dnes vše stejně.