Revoluční novinka. O ředitelích školy mají v Česku nově rozhodovat i žáci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Chceme nového ředitele školy. A také změny ve způsobu, jakým se učíme. Nebo začátek školy od devíti. Takové požadavky může mít školská rada, jejíž členy mají být podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nově i děti starší 15 let. A získat v ní třetinu hlasů.

Pokud vám uniklo, že v Česku existují školské rady, není divu. Orgán, který má mít ze zákona každá škola, a to už od roku 2004, není příliš známý. Ani využívaný. A to i přesto, že schvaluje zásadní dokumenty, je kontrolním orgánem a může dokonce nařídit zřizovateli, aby vypsal konkurz na nového ředitele.

A co víc, školská rada se může významně podílet na strategii celé instituce. Mezi dokumenty, které musí schválit, je například školní řád. Ten například stanovuje, jestli budou žáci dostávat známky, nebo slovní hodnocení či v kolik hodin začíná škola. Rada také schvaluje rozpočet školy a konzultuje vzdělávací programy, podle kterých se učí. A mohou se na ni obracet žáci a studenti, ale také rodiče, pokud mají zásadní problém.

Jenže podle oslovených odborníků a posledního šetření České školní inspekce jsou školské rady buď formálním orgánem, nebo řádně nefungují. Anebo jsou nástrojem určitých skupin.

Právě do školských rad by podle návrhu ministerstva mohly nově usednout i děti. A to od 15 let. Navíc – a to je ještě zásadnější změna – by mohly od tohoto věku i volit členy školské rady. V té zasedají kromě učitelů a rodičů také zástupci zřizovatele. Počet členů musí být dělitelný třemi.

Do značné míry jde o průlom. Neznamená to, že stát dává dětem do rukou nástroj, jak ovládnout školu, vyhodit ředitele a změnit „osnovy“. Studenti a žáci na středních školách by měli mít třetinový hlas a spolurozhodovat tak o chodu instituce a dohlížet na její fungování. A volit členy, kteří o škole tímto způsobem spolurozhodují.

Jenže nápad u řady odborníků a ředitelů škol narazil a mají z něj obavy. „To necháme děti rozhodovat o tom, kdo bude ředitelem školy a jak se učí?“ rozčiloval se na nedávné konferenci Školství 2025 Jiří Zajíček, prezident Unie školských asociací – CZESHA. Zajíčkovi vadí i právní rozpor, s jakým se na patnáctileté žáky díváme.

„Já v tom vidím poměrně velký problém, protože ty děti jsou nezletilé a jsou zastupováni svými rodiči. Držíme tady nad žáky dozory během přestávek a takovéto lidi posadíme do školské rady, která má poměrně velký vliv na koncepci školy. My s tímto návrhem nesouhlasíme, své připomínky jsme ministerstvu odeslali, ale nebyly akceptovány,“ říká Zajíček.

Podobně se na to dívá i prezidentka Asociace ředitelů gymnázií Renata Schejbalová. „Souhlasím s panem Zajíčkem. Problém vidím i v tom, že na radě se projednávají například stížnosti na učitele. Takové věci by studenti neměli řešit,“ říká Schejbalová.

Oba mají také pochybnosti, zda jsou žáci dostatečně kompetentní k tomu, aby dokázali posoudit rozpočet, výroční zprávu školy nebo setrvání ředitele ve funkci. „Myslím, že děti v 15 nebo 16 letech nejsou připravené dělat taková rozhodnutí. Není to z principu podle nás dobře,“ říká Schejbalová za ředitele gymnázií.

Podle Zajíčka je zcela dostačující, že se žáci zapojují do žákovských samospráv. Mezi ně patří například i školní parlamenty. „Obecně se mezi žáky možná někteří kompetentní najdou, ale nemyslím si, že ve všech případech. Dokážu si to představit na školách, kde mají opravdu chytré, vyzrálé žáky, jako jsou gymnázia nebo průmyslovky, ale teď si představte učiliště,“ říká Zajíček.

S podobnými argumenty nesouhlasí samotní studenti, kteří se už nyní od 18 let zapojují ve školských radách. A brání se, že účast ve školské radě je zcela namístě, protože se jich dění ve škole zásadně týká a navíc tím i získávají důležité životní kompetence.

Daniel Ďuračka je studentem čtvrtého ročníku gymnázia. Do školské rady se dostal před dvěma lety, když mu bylo 18 let. Tehdy žáky jedna z učitelek upozornila, že existuje něco jako školská rada a že by se mohli zúčastnit voleb a zasednout v ní. „Začali jsme se připravovat, vytiskli si letáčky pro rodiče mladších žáků, informovali jsme ostatní o tom, proč je školská rada důležitá. Trvalo to dva měsíce, nakonec jsme si to užili a zjistili jsme během toho, jak vlastně funguje škola,“ vzpomíná Daniel.

Začátky ale podle něj nebyly jednoduché. Starším učitelům se zapojení žáků vůbec nelíbilo. „Vadilo jim, že se chceme starat o věci, do kterých nám prý nic není. Někteří učitelé neočekávali, že se v radě objeví student. Takže přednesli nějaké téma a já se doptával. Jedna učitelka mi ironicky řekla, že to je tedy zajímavé osvěžení. Jiní mi dali prostor se ptát. Byl jsem z toho nervózní, protože za zřizovatele tam seděl bývalý primátor města,“ říká Ďurečka. Na radě zrovna řešili výběr a volbu nového ředitele, takže se Daniel snažil získat co nejvíc informací pro další studenty. Bylo to téma, kterým škola žila. A popisuje mi, jak nad tím, co říkal, někteří mávli rukou. „Tohle jako mladí prostě zažíváme, “ krčí rameny.

Podle něj je důležité, aby se studenti mohli zapojit do školské rady. Ale není si jistý věkovou hranicí. „Nevím, jestli by někdo v prvním ročníku věděl, co má dělat. Ale čím déle ve škole studenti jsou, tak do toho nahlédnou. Což je dobře, protože většina studentů nic o škole neví, nezapojují se a nechávají věci běžet, což je škoda. A na druhou stranu někdo může být v patnácti letech víc kompetentní než jiný v pětadvaceti,“ dodává Ďuračka.

Říká mi, že je pro něj účast ve školské radě ohromnou zkušeností. Navíc se domnívá, že jeho studentský pohled je důležitý v okamžicích, kdy se škola rozhoduje například o vzdělávací strategii. „Chtěl bych, aby studenti měli větší možnost se v posledních ročnících studia profilovat. Aby někdo, kdo chce na matfyz, nemusel mít hodiny dějepisu, protože mu to bere energii a motivaci,“ říká Daniel o tématu, které je nyní na školské radě čeká.

Jakub Stočes ze Světlé nad Sázavou, který byl nominován zřizovatelem, aby ho zastupoval ve školské radě na uměleckoprůmyslové škole Akademie Světlá, si nápad ministerstva rozhodně chválí. „Přijde mi nesmysl, aby se žáci mohli zapojit do školské rady až v 18 letech, když o rok později ve škole končí. Žáci by měli mít možnost se efektivně zapojit dřív, protože se jich to týká,“ říká student vysoké školy Jakub Stočes.

Nesouhlasí ani s argumentem, že žáci nejsou kompetentní. „Kompetence záleží na tom, co se do té doby naučili. A rozpočty jsou něco, s čím se budou setkávat celý život. Takže naopak si myslím, že účast ve školské radě může jejich kompetence zvýšit. A to, že tomu nerozumí, neznamená, že je to nemůžeme učit,“ říká Stočes.

Účast žáků v radách se dostala do novely školského zákona, kterou koncem roku odeslalo na vládu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. A počítá s tím, že nová úprava bude platit od ledna příštího roku.

Ministerstvo se odvolává na vládou schválenou Strategii 2030+, která si klade za cíl rozvoj participace a autonomii dětí. „Chceme umožnit žákům středních škol více participovat na životě školy a podobě vzdělávacího procesu, a tím zvýšit jejich motivaci. Školská rada projednává záležitosti týkající se přímo žáků, jejich vzdělávání, ale i záležitosti školy. Žáci tak budou mít příležitost vyjádřit se ke vzdělávání a prostředí školy, což je z pohledu ministerstva žádoucí,“ říká mluvčí ministerstva Tereza Fojtová.

Odmítá také obavy, že by žáci mohli rozhodnout o tom, kdo bude ředitelem školy. „Žákovští zástupci budou tvořit maximálně třetinu školské rady. Sami o sobě tedy nemohou podat návrh na konkurz na ředitele školy. Co se týče obsahu výuky, platí totéž, v tomto případě ale navíc považujeme za žádoucí, aby se na něm žáci mohli tímto způsobem podílet,“ řekla Fojtová.

Jedním z ředitelů, kteří vítají snížení věkové hranice, je ředitel Smíchovské průmyslové školy a gymnázia Radko Sáblík. „Myslím si, že studenti jsou v tomto věku dostatečně zralí, aby mohli být ve školských radách. Kdybych neměl důvěru ve studenty, jak bych mohl být v této funkci? Výhoda je v tom, že když něco řešíme, co se týká studentů, máme tu zástupce stovek z nich a ti nám mohou jejich stanovisko tlumočit a my pak můžeme rozhodnout. Teď nás čeká aktualizace školních vzdělávacích plánů a studenti do toho budou zapojeni,“ říká Sáblík.

Jak už bylo na začátku řečeno, školské rady jsou institucí, o které veřejnost často neví. A podle neziskových organizací, které pomáhají rozvíjet demokratické přístupy na školách, jsou školské rady jen fasádním orgánem, který příliš nefunguje. Podle zjištění České školní inspekce z roku 2018 jsou „školské rady velmi často formální a málo funkční a uvolňují prostor aktivismu minoritních skupin rodičů“.

Jenže k prosazování zájmů, ať už skupiny rodičů, vedení školy, či dětí, tento institut nevznikl. Školská rada je kolektivním orgánem, který má především sloužit k otevřenému dialogu jako pojistka, ale také orgán, který iniciuje změny.

Podle Nikoly Křístka, bývalého učitele, který se specializuje na školské rady a pomohl už desítkám škol s jejich rozjezdem, se ředitelé obávají kontroly a také další časové a administrativní zátěže. „Někomu skládáte účty a to není vždycky příjemné. Ředitelé chtějí, aby jim všichni věřili a nikdo je nekontroloval, to je normální lidský postup. A školské rady jsou takovou obdobou správních rad ve firmách. Takže samozřejmě někteří ředitelé nemusejí chtít, aby byl tento orgán silný. Vyhlásí třeba volby, prezenčně a dopoledne, aby se tolik lidí nezúčastnilo, a pak si do rady dosazují spřátelené členy. Někteří svým kolegům radí, že si musí školskou radu podřídit, aby jim nepřerostla přes hlavu, a zažil jsem i ředitele, kteří když probíhají volby, tak sedí u vchodu do školy a odškrtávají si, kdo volil a koho volil,“ říká Křístek.

Schejbalová tvrdí, že nemá výhrady proto, že by se nějak obávala o svou funkci. „Mám se studenty dobré vztahy, pravidelně se scházíme a řešíme věci, které přinášejí. Ale nemyslím si, že by studenti měli vědět úplně o všem, co se ve škole děje,“ říká prezidentka Asociace ředitelů gymnázií.

Podle Petra Chaluše, který v současné době vede výzkum školských rad v rámci Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání na FF UK, je největším problémem to, že stát nenastavil dostatečně metodiku fungování školských rad a ani nezajistil dostatečnou podporu pro jejich fungování. „Data o školských radách nám chybí. Ale máme už případy dobré praxe, kde se daří školské rady nastartovat, a podle mého názoru je potenciál školských rad využíván průměrně. Jsou velké rozdíly mezi školami a bylo by třeba, aby školy, kde školské rady vůbec nefungují, dostaly podporu státu. Nestačí jen podpora neziskových organizací,“ říká Chaluš.

Podle něj je školská rada klíčový orgán školy. Díky ní může růst důvěra veřejnosti ve školu jako instituci, protože si mohou být všichni jistí, že v ní mají svůj hlas a problémy se neřeší jen represivně, například přes Českou školní inspekci. Zapojení žáků do školských rad Chaluš chválí. „Stát by však měl dát školám větší podporu a sbírat data o fungování školských rad, což se zatím neděje,“ říká Chaluš.

Jenže ve způsobu, jakým „fungují“ rady v tuto chvíli, vidí problém Ondřej Horák z Centra občanského vzdělávání. Podle něj je v principu dobré zapojit děti, ale právě nepřipravenost procesů a prostředí by mohla vést k deziluzi dětí.

„Když zapojíme děti, které věří, že něco mohou změnit, do instituce, kde na to dospělí kašlou, zažijí příšernou deziluzi. Je to navíc velmi nebezpečné, pokud učíme děti ve škole o respektu a demokracii a pak zažijí takovou negativní zkušenost. Je důležité, aby získaly pozitivní prožitek,“ říká Horák. Podle něj můžeme děti přizvat ke spolupráci v okamžiku, kdy jsou všichni ochotní se zapojit. „Jenže hodně rodičů si v tuto chvíli nemyslí, že by se měli do školy zapojovat, a hodně ředitelů si nemyslí, že by to měli rodičům umožnit,“ dodává Horák.

Tomáš Hazlbauer, ředitel Centra pro demokratické učení, vidí v záměru státu snížit věkovou hranici pro vstup do školských rad důležitou symboliku a také příležitost, jak zlepšit fungování těchto orgánů ve školách.

„Stát tím říká, že to myslíme vážně se zapojováním dětí do procesů o jejich vzdělávání. A to mi přijde velmi důležité. A přijde mi také, že když budou v radách studenti, že by to mohlo zvýšit motivaci všech zapojených dělat to trochu líp a pořádně,“ říká Hazlbauer. Právě zapojení dětí by pak mohlo vést ke zlepšení dvou extrémů, které se podle něj ve školských radách nyní odehrávají: Buď fungují jen naoko, anebo se stávají nástrojem pro jednu ze zájmových skupin.