Školy vyráží na lyžáky častěji do zahraničí. Může to být problém

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na to, aby mohla jet nejstarší dcera paní Soni na školní lyžařský kurz, se složili lidé skrze charitativní projekt Patron dětí.

„Sedm tisíc korun je pro mě prostě dost. Dceři jsem k Vánocům kupovala lyže. Půjčení by stálo 2100 korun, já sehnala lyže i s helmou za 2900 korun. To je další výdaj. Jsem ráda, že to takhle vyšlo,“ vysvětluje matka čtyř dětí, že jinak by si prostě nemohla dovolit dceru na lyžák poslat. Je proto dárcům velmi vděčná.

Dcera se vrátila koncem minulého týdne a dle Soni byla z lyžování unešená. „Přijela a říkala, že si chce našetřit a že by jela ještě i s další třídou příští rok,“ popisuje matka.

Sama se rozhodla požádat o pomoc Patrona dětí s proplacením lyžařského výcviku i proto, že vzpomíná, že to byl zážitek i pro ni. „Sama jsem od té doby nebyla na lyžích a lituji toho,“ popisuje.

Provozní ředitelka Patrona dětí Svatava Poulson zmiňuje, že dcera paní Soni je jednou ze zhruba stovky dětí, které se jen v letošním školním roce snaží podpořit, protože si jejich rodiny nemohou školní lyžařský výcvik finančně dovolit. Dle jejich dat je v průměru řeč o 6,5 až 7 tisících Kč.

V rámci Patrona děti mohou dárci přispívat na jednotlivé konkrétní potřeby dětí. Dle provozní ředitelky na prosby o pomoc s proplácením lyžáků přispěvatelé slyší.

Zvláštností přitom je, že děti stálé častěji přihlašují učitelé. „Jsme za to rádi, protože vytipují děti, které by jinak zůstaly ve škole,“ říká Svatava Poulson a domnívá se, že i pro samotné rodiče může být složité si přiznat, že potřebují pomoc s financováním zájezdu pro své děti.

„Snažíme se jim dodávat odvahy, že nejde o selhání, že jsou částky vysoké,“ podotýká provozní ředitelka.

Sociální pedagožka Adéla Dluhošová, která působí na základní škole Květnového vítězství, popisuje, že charitativní organizaci oslovuje. Uvedla, že v tomto ohledu je důležitá i práce třídního učitele, který se musí umět dětí citlivě vyptat.

„Doporučuji třídním učitelům, aby neříkali plošně, že je možné žádat o finanční pomoc. Měli by se spíše dětí, které nechtějí jet, individuálně přeptat a případně nabídnout možnost podpory,“ říká sociální pedagožka. Stává se totiž, že některé rodiny odmítají jet na lyžák, protože se ve skutečnosti stydí za to, že nemají dostatek peněz.

Svatava Poulson navíc zmiňuje nový trend, který celou situaci ještě víc pro rodiny ve složité finanční situaci komplikuje. Školy stále častěji vyráží na hory za hranice České republiky.

„Což s sebou nese zvýšené náklady. Spousta dětí je tím limitovaná,“ podotýká.

Trend výjezdů na hory za české hranice potvrzují i oslovené společnosti, které se specializují na zprostředkovávání školních akcí.

„Poslední tři zimy, kdy bojujeme se sněhovými podmínkami na území České republiky, to najednou přestal být problém a my jsme letos neměli poptávku nového klienta, který by chtěl do Čech,“ konstatuje Matouš Novák, majitel Agentury Wenku

Petr Pospíšil, jednatel Cestovní kanceláře CK2, potvrzuje, že zájem o zahraniční lyžařské kurzy začal převládat nad těmi tuzemskými, a to zejména kvůli jistotě sněhu.

„Dalším důvodem je stále častější důraz učitelů na kvalitu lyžařského areálu. Nestačí už pouze malý vlek – vyžadují delší sjezdovky různé obtížnosti, moderní lanovky, které jsou pohodlnější a umožňují dětem odpočinek, a také svahy bez dlouhých front. To všechno alpská střediska nabízejí,“ konstatuje.

Matouš Novák z Agentury Wenku tvrdí, že jako vášnivý lyžař propaguje výhody zahraničního lyžování dlouhodobě. „Můj nejoblíbenější argument je, že lyžařský kurz by se měl hodnotit podle počtu ujetých kilometrů na lyžích. Když si vezmete počet ujetých kilometrů v Čechách versus cena, a to samé uděláte v Rakousku, tak tam jste na poloviční ceně za kilometr,“ říká. V zahraničí dle něj žáci na lyžích najezdí čtyřnásobek kilometrů oproti českým horám.

Podle Nováka je lyžařský kurz v zahraničí zhruba o 30 procent dražší. „Na českém kurzu s pěti dny lyžování, plnou penzí, dopravou, full servisem, se dostáváme k 10 tisícům korun. A startovací v zahraniční je třeba od 13 tisíc korun výš,“ propočítává.

Cestovní kancelář CK2 dochází ke stejnému rozdílu – zahraniční hory vyjdou zhruba o 30 procent dráž. Ceny českých lyžáků přitom odhadují na sedm až osm tisíc korun a v Rakousku nebo Itálii na 11 až 12 tisíc.

„Vidíme, že Češi obecně již nehledají jen nejlevnější varianty, ale stále častěji volí kvalitu,“ míní Pospíšil.

Podobně i Novák zmiňuje, že na kvalitu tlačí i samotní rodiče. „Už to není tak, že by lyžovaly všechny děti. Jedou na něj děti z rodin, kde se lyžuje, a ty už to samy dávno pocítily,“ říká.

Jenomže právě vůči tomu, že školní lyžařský kurzy stále výrazněji rozdělují dětský kolektiv na ty, jejichž rodiče lyžování podporují, a na ty, kteří si to naopak nemohou dovolit, jsou skeptičtí specialisté.

Lenka Felcmanová z neziskové organizace SOFA zaměřující se na inkluzivní vzdělávání popisuje, že u dětí se může objevit frustrace z toho, že jsou vyčleněny z kolektivu.

„Někdy mohou reagovat náročným chováním, právě z té frustrace. Mohou vykazovat i zvýšené projevy agresivity vůči spolužákům. Za tím je, že je to mrzí, že tam nemohly být. Často si uvědomují důvody, které za tím stojí, že jsou ekonomické. Obzvlášť na druhém stupni to žáci řeší,“ říká ředitelka SOFA.

Proto zdůrazňuje, že je potřeba dbát na to, aby se akcí, jejichž cílem je stmelení kolektivů, mohly účastnit všechny děti. „Jinak postrádají smysl,“ tvrdí Felcmanová. Lyžařské kurzy se dle ní mohou stávat pravým opakem původního záměru: místo, aby dětský kolektiv utužovaly, tak děti rozdělují.

Sociální pedagožka Adéla Dluhošová ze základní školy Květnového vítězství dodává, že pro děti z rodin ve složitějších situacích znamenají lyžáky více než jen možnost si zalyžovat.

„Mám děti, které nemají jen finanční nedostatek, ale rodina čelí vážné zátěži, třeba nemoci. Dítě si tak vlastně jede i psychicky odpočinout,“ upozorňuje pedagožka.