Čeští školáci ujíždějí na násilném seriálu. Někteří učitelé se dívají s nimi

Přestávka. Na chodbě jedné ze základních škol nahání spolužáky šesťák s kapucí a hrozivou černou maskou. Typický výjev z korejského seriálu Hra na oliheň 2 (Squid Game) v mnoha obměnách napodobují čeští školáci.

Série streamovací platformy Netflix na začátku roku láme rekordy sledovanosti v desítkách zemí. Ač je s „hvězdičkami“ oficiálně přístupná až teenagerům na prahu dospělosti, vraždění při dětských hrách navzdory varování psychologů často na obrazovkách sledují i desetileté děti. Školáci v kolektivech kopírují nejen dětské hry, ale občas také násilné prvky.

Na vysvětlenou k ději: Stovky zadlužených lidí se v seriálu hlásí do zvrácené reality show. Na odlehlém ostrově plní dětské hry jako cukr, káva, limonáda nebo vykrajují perníčky. Zpočátku však netuší, že poražené účastníky zastřelí maskovaní strážci. Násilí je podprahové, všudypřítomné a naturalistické. Série s mnoha výjevy včetně spalování zemřelých v pecích odkazuje i na nacistické koncentrační tábory.

„Vždy je z pohledu rodiče potřeba věnovat pozornost tomu, čemu se dítě věnuje. Seriál pracuje s hlavními motivy jako extrémní stres, postavy jsou vystavené smrtelnému nebezpečí. Hráči jsou lidé v těžké finanční situaci, což reflektuje ekonomický a současně sociální tlak spojený s nedostatkem peněz. Seriál určitě není vhodný pro mladší děti,“ sdělila předsedkyně Asociace školní psychologie Jana Zapletalová.

S pomocí masek, postaviček a dalšího „merche“ seriál přitom pronikl do škol i mezi nejmladší. Také učitelé se v době přibývajících násilných incidentů mezi školáky ptají, jak s napodobováním brutálního fenoménu pracovat.

A školy reagují různě. Mnoho z nich masky, kostýmy a další předměty spojené s tímto seriálem zakazuje, soukromá Základní škola Erazim v Ústí nad Labem zvolila opačný přístup. Dětem naopak nedávno uspořádala party a „přespávačku“ ve škole právě s tematikou Squid Game.

Děti si to na škole, která se označuje za demokratickou a svobodnou, samy odhlasovaly. „Samotný nápad na přespávačku nevzešel od učitelů, ale přímo od žáků. Vnímáme jako důležité podporovat dětskou iniciativu a umožnit jim realizovat vlastní nápady v bezpečném prostředí,“ řekla učitelka Alsu Chajbullinová.

Při akci děti třeba pekly sušenky používané v jedné z her v seriálu a také samotný seriál sledovaly. Podle Chajbullinové se škola snaží věci dětem nezakazovat a netabuizovat, když se děti chtěly na seriál podívat a byly upozorněné na možná rizika, učitelé je nechali a byli jim po boku.

Třeba ZŠ Donovalská v Praze na Jižním Městě k fenoménu přistupuje striktněji. Někteří učitelé svým žákům zakázali nošení masek, stejně jako na startu seriálu před třemi lety vnímají časté napodobování her.

Žáci hrají třeba kostkovou hru Gon-gi. Účastník musí nejdříve dostat kostky z dlaně na hřbet ruky, pak je zase chytit. „Jsem překvapená, jak malé děti na ten seriál koukají. Při vysílání první série rukama předstíraly zbraně a jakoby se odstřelovaly. Teď hodně napodobují kostky, ale nezaznamenávám zvýšenou agresi,“ popsala učitelka Dana Ludvíčková, která na Donovalské pracuje i jako metodička prevence rizikového chování.

Ze škol zároveň zaznívá, že by plošné zákazy „olihně“ neměly šanci na úspěch. Asociace ředitelů základních škol se fenoménu věnuje, ale jde podle ní především o otázku jednotlivých škol. „Nelze plošně zakázat něco, co má tak široký dosah a rozsah,“ sdělil ředitel asociace Luboš Zajíc.

Podobně to vnímá psycholožka Zapletalová. „Zákazy obvykle vedou k touze poznat ‚zakázané‘ ovoce. Spíš je třeba vést děti k zamyšlení nad otázkami života, smrti a obchodování se životem,“ apelovala.

Preventisté proto doporučují hlavně s dětmi o seriálových hrách mluvit. „Co jim to dává, že takový seriál sledují. Také se dětí ptám, jak to, že jim rodiče dovolí se dívat. Děti často odvětí, že o tom rodiče nevědí nebo jim je to jedno, což je pro mě zarážející,“ řekla Ludvíčková.

Tím se řídili i na tematické akci v ústecké škole. „Při sledování jsme normalizovali scény, vysvětlovali si, jak vznikly, že jde o herecké výkony, speciální efekty, a dokonce jsme si některé scény sami vyzkoušeli přehrát. Tento přístup pomáhá dětem lépe pochopit média a vytvářet si k nim zdravý odstup. Věříme tedy, že klíčové je, v jakém kontextu mediální výstupy sledujeme,“ popsala Chajbullinová.

Vedoucí Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy Univerzity Iveta Jansová upozorňuje na to, že seriály a další populární média diváky ovlivňují především skrze komunity. „Online se propojují lidé s dalšími, kteří mají podobné názory. Pokud jsou tyto názory radikálnější, tak dotyčné tento nátlak ovlivní s větší pravděpodobností, než když něco jen viděli na videu,“ řekla Jansová.

Podle Jansové seriál původně na děti cílen nebyl, zaujal je ale svým specifickým zpracováním. „Ten seriál má zajímavý a velice jednoduchý vizuál i děj. Ten je lákavý tím, že je detektivní, herní, ale zároveň relativně prostý, takže mohl zaujmout i ty skupiny, na které původně nebyl cílený,“ uvedla mediální odbornice.

Před dopady na dětskou psychiku varovaly už dříve třeba britské školy. Vyzvaly rodiče a opatrovníky mladších dětí, aby zkontrolovali nastavení rodičovských zámků a obdobných kontrol u svých účtů na streamovacích platformách.

V Česku je minimální věková hranice pro užívání Netflixu stanovena na 16 let. Nevhodný obsah si však k dětem stejně cestu najde, což potvrzuje zkušenost ze ZŠ Brtnice na Vysočině.

Jak napsal server Antiyoutuber.cz, škola v e-mailu upozornila rodiče na video jednoho z oblíbených českých youtuberů, který má přes 1,2 milionu sledujících – hlavně dětí. V jednom z příspěvků, který za měsíc vidělo půl milionu uživatelů, vytvořil místnost Squid Game, kde odkazoval na všechny klíčové prvky seriálu, včetně strážců se zbraněmi.

Škola informovala rodiče, že některé děti přenášejí výjevy ze seriálu do tříd. „Nevnímají závažnost scén zobrazujících například násilí, jako je střelba, a považují je za běžné, nebo dokonce zábavné. Přenášením obsahu Netflixu do videí (nejen) na YouTube se tak k nevhodnému obsahu dostanou i děti,“ napsala mimo jiné v e-mailu.

Děti hltají seriálový fenomén v době, kdy se ve společnosti řeší vzrůstající násilí na českých školách. Policisté v nich od počátku roku evidují 61 incidentů. „Ve 29 případech je dáno podezření ze spáchání trestného činu,“ sdělil mluvčí policejního prezidia Ondřej Moravčík. Ve zbylých případech ještě nerozhodli o právní kvalifikaci nebo nebylo třeba zahájit trestní řízení.

Psychologové napříč světem sice varují před bezbřehým násilím ze seriálu, zároveň však mírní paniku. „Hned na úvod je třeba rozptýlit obavy některých rodičů – sledování násilného obsahu v televizi (či na streamovacích platformách) nevede automaticky k tomu, že by se z nás stávali násilníci (podobně to platí také o počítačových hrách),“ napsal už dříve k seriálu Hra na oliheň vysokoškolský pedagog Kamil Kopecký. Na Univerzitě Palackého vede Centrum prevence rizikové komunikace.

Odkázal také na vědecké výzkumy, které se násilím v médiích zabývaly a konstatovaly, že násilí v médiích automaticky nevyvolá agresivní chování u dítěte. „Pokud k němu ale má dítě dispozice, můžou je média zesilovat. Větší sklony k napodobování jednání z televize pak mají děti, kterým rodiče věnují méně pozornosti,“ napsal Kopecký na webu projektu E-bezpečí.

Zvýšená obezřetnost by se tak podle expertů měla upínat k dětem, které mají i jiné potíže. „Seriál či hra můžou být jistého druhu motivátorem pro ty děti, které již řeší nějaký problém. Jsou samy, někdy ostrakizované okolím, doma nebo ve škole,“ řekla Zapletalová.

Podle ní je virtuální násilí nebezpečné i pro děti, které často meškají ve škole. „Celé dny tráví u her či podobných seriálů, které jim postupně nahrazují reálný svět, takže ztrácí schopnost rozlišení imaginace od reality. To pro ně může být zpočátku pozitivním nástrojem k zapomenutí, ale postupně to děti formuje,“ dodala školní psycholožka.

S přispěním Martiny Kopecké.