Problém školních preventistů. Mají pomáhat žákům, sami jsou před vyhořením

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Lada pracuje pět let jako metodička prevence na jedné menší vesnické škole ve Středočeském kraji. Kromě toho je na plný úvazek třídní učitelkou. Jako ostatní preventisté stojí takzvaně v první linii. Když se vyskytne problém s šikanou, agresivitou dětí nebo sebepoškozováním, je první, kdo situaci řeší.

Měla by pracovat více s učiteli a jejich třídami. Učit je řešit konflikty, vzdělávat je a pomáhat jim mluvit s odstrkovanými dětmi. Jejím úkolem je také řešit situace s agresory tak, aby problémy neeskalovaly.

„Jako třídní učitelka řeším svoji třídu a do toho mi chodí děti z celé školy. Jsou dny, kdy přijde jedno nebo dvě, jindy se mi tady hromadí na chodbě. Minulý týden jsme řešili kyberšikanu. Musela jsem najít informátory, kteří mi pomohli zjistit, co se stalo. A pak jsem si po jednom vzala ty, kteří to vymysleli. Odpoledne jsem dávala zprávu rodičům, následovaly kruhy ve třídě a další práce,“ vyjmenovává Lada, která si nepřála zveřejnit celé jméno, co obnáší její role.

Za svoji práci bere příplatek 1000 korun měsíčně. Dělá ji ve svém volnu, po večerech či o přestávkách. Pomoci by jí měly metodiky, jež preventistům chodí z Ministerstva školství.

„Jakou metodiku použijete například na chlapce, kterého někdo šikanuje během tělocviku? Začne mu být zle, nechce chodit na tělocvik. A já učím v tu chvíli svou třídu a potřebuju si s ním promluvit. Najít skupinu, která to celé páchá. Musíte na to mít klid a potřebujete to dělat hned. Kdybychom měli člověka, který pracuje na zkrácený úvazek jen jako metodik prevence, má to za dopoledne vyřešené,“ říká Lada.

Stěžuje si i na nedostatečnou podporu. „Chci děti poslat do poraden nebo k psychologovi, ale není je kam poslat. Na psychiatra se čeká půl roku,“ popisuje.

Podobnou zkušenost má i Jana, další metodička prevence, tentokrát na jedné ze základních škol v Praze. Ani ona nechtěla zveřejnit své pravé jméno, redakce Seznam Zpráv jej zná.

Stejně jako Lada je také třídní učitelkou. „V září jsem měla pocit, že mám prostě dva úvazky. Dělám to po večerech, v každé volné chvíli. Za to dostávám 1500 korun před zdaněním. Je to výsměch,“ stěžuje si Jana.

Takhle nízký příplatek za „práci navíc“ není ničím výjimečným, šéf Asociace ředitelů základních škol Luboš Zajíc popisuje, že odměna za tuto práci se pohybuje od jednoho do dvou tisíc korun měsíčně.

Když Jana nastoupila do této funkce, hned si dodělala dvouleté studium pro školní metodiky prevence. „Bez toho si neumím představit tuhle práci dělat. Sdílení zkušenosti s lektory a dalšími metodiky škol je skvělé. Co vím od svých spolužáků, je to všude stejné. Takřka všichni mají plné úvazky jako učitelé,“ říká Jana.

Příběhy obou metodiček ilustrují data České školní inspekce. Polovina metodiků prevence věnuje aktivitám dvě až tři hodiny týdně. Čas, který mohou věnovat své práci, je nedostačující pro 60 procent preventistů na základních školách, na středních školách je situace obdobná.

Více než polovina metodiků navíc nemá potřebné dvouleté studium. A to přestože 80 procent metodiků prevence je na dané pozici více než tři roky. Další špatnou zprávou je, že skoro 70 procent preventistů je současně třídní učitelkou či učitelem.

Zákon metodikům neumožňuje mít zkrácený úvazek. Svou práci tedy dělají navíc ke své práci učitele. V tom se liší od výchovného poradce, který může mít snížený učitelský úvazek, aby se mohl věnovat podpoře dětí s problémy učení a chování.

Analytik vzdělávací politiky Karel Gargulák z PAQ Research vidí problém také v tom, že preventisté mají primárně vzdělávat učitele, nikoli vést rozhovory s dětmi. „V rámci školního poradenství by měli mít jasnou pozici, aby se od nich učitelé učili. Jenže stát je v tom nepodporuje,“ říká Gargulák.

Jak ukázal výzkum Hany Měkotové, která vede jeden ze dvou kutnohorských Týmů duševního zdraví působících na tamních školách, metodici prevence jsou velmi přetížení. „Vidím na školách spoustu dobrých metodiků, kteří jsou před vyhořením, protože se toho na ně sype strašně moc,“ popisuje Měkotová.

Dle ní správný přístup preventistů přitom vyžaduje soustavnou, hlubší práci, na což upozorňuje i Česká školní inspekce. „Za nejúčinnější intervence jsou považovány ty, jež se zaměřují na práci s agresorem a obětí a jejich nejbližším sociálním okolím, včetně spolupráce s rodinou, a ty, které se věnují kultivaci vztahů v kolektivu, ve kterém k šikaně došlo,“ píše inspekce ve své zprávě.

Šikana je dle psychologů a kriminalistů hlavním důvodem, proč některé děti nakonec sahají ve školách k násilí.

Náměstek České školní inspekce Karel Kovář tvrdí, že prosadit větší úvazek pro metodiky se nikdy nepodařilo, protože by jejich výuková činnost chyběla jinde. A varuje, že situace se rychle zhoršuje a je potřeba s tím něco udělat.

To nakonec přiznává i samo Ministerstvo školství. „Když to řeknu na rovinu, o tomto problému víme,“ říká zmocněnec ministerstva pro wellbeing na školách Ferdinand Hrdlička.

Řešením mají být dle ministerstva takzvané banky odpočtů, které v sobě nese novela školského zákona. „Zákonné ukotvení podpůrných pozic, sdružených do takzvaného školního poradenského pracoviště, kam patří i školní metodik prevence, bude upraveno v souladu se současnými potřebami. Jedním z opatření má být i banka odpočtů hodin přímé pedagogické činnosti, tedy i pro školní metodiky prevence. Nejde ve skutečnosti o ‚úvazek‘, ale o počet hodin přímé pedagogické činnosti,“ vysvětluje plán ministerstva mluvčí Patrik Kubas.

Zda tato změna projde, je zatím nejasné. Poslanci by novelu školského zákona měli projednávat ve středu.

Novela počítá také se zapojením sociálních pedagogů, kteří by mohli být k ruce například preventistům a pracovali by více s rodinou, dětmi a obecně na vztazích ve škole. Sociálních pedagogů je v Česku nyní zhruba 300 a z dat vyplývá, že si jejich roli školy chválí.

Banku odpočtů vidí jako dobré řešení i ředitel Asociace ředitelů základních škol Zajíc i analytik Karel Gargulák.

I tak ovšem zůstává problém s nedostatkem klíčových profesí. Jak vyplývá z výzkumu PAQ Research, podpůrné pozice jako psycholog, speciální pedagog, ale například i sociální pedagog chybějí na zhruba třech čtvrtinách větších a středních škol a až na 90 procentech menších škol. Tři čtvrtiny škol, které nemají speciálního pedagoga nebo školního psychologa, se pozice snaží obsadit. Jistou nadějí by dle Garguláka bylo rozšíření právě o sociální pedagogy, jelikož ti na trhu práce jsou.