Školáci mohou zůstat úplně out. Drahé lyžařské kurzy jsou pro děti i hrozba

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V uplynulých letech pražská pobočka Člověka v tísni, která se zaměřuje na sociální podporu, pořádala pro děti akci, kterou by šlo pojmenovat jako „lyžák nanečisto“. Děti si vyzkoušely zimní sporty, aby se otrkaly, než vyjedou se školou.

„Vychází to z toho, že spousta dětí, rodin na to nemá peníze. Vybavili jsme proto děti základními botami, bundami, oteplováky, čepicemi, rukavicemi a tak dál a pořídili jsme i trenéra,“ popisuje ředitel pobočky Václav Kučera. Dodává, že akci organizovali s cílem dětem zprostředkovat zážitek, že něco dovedou a „jsou skvělé“.

Líčí, že účelem bylo posilovat dětské sebevědomí. „Jak nemají to potřebné vybavení, nemají možnost jezdit s rodiči na lyže, tak když pak mají jet na školní lyžáky, raději nejedou,“ zmiňuje Václav Kučera.

Dodal, že školáci se nechtějí před ostatními dětmi znemožnit, že něco neumí, což se následně může podepsat na jejich sebevědomí. „Což je nejhorší,“ konstatuje ředitel pražské pobočky.

Letos ovšem lyžák nanečisto nevypravili. „Bylo to prima, akorát na to nemáme peníze, i když to děláme hodně lowcostově,“ říká Václav Kučera.

S podobným přístupem, že děti raději na lyžařský kurz nechtěly jet, se setkala ve své praxi i Adéla Klingelová, vedoucí terapeutů v programu Zvládání vzteku v Lize otevřených mužů. „Bylo to pro ně bezpečnější,“ říká.

Seznam Zprávy už v minulých dnech popsaly, že školní lyžařské výcviky v mnoha rovinách dětským kolektivům prospívají, ovšem pro stále více domácností jsou nedostupné a ve výsledku tak představují pro děti zdroj frustrace.

Hlubší problémy mohou pramenit z pocitu, že jsou děti ochuzené o důležité zážitky. „Velmi často děti zažívají velkou frustraci, že jsou o ten zážitek chudší, že jsou vyčleněné po nějakou dobu z kolektivu a nemají se po návratu třídy na co napojit,“ zmiňuje Adéla Klingelová.

Podobně mluví i Lucie Hermánková, vedoucí krizové Linky pro rodiny a školu. „Pro takové dítě je to těžké, přichází o společné zážitky, a když se třída vrátí do školy, tak je úplně out,“ konstatuje.

Podle Adély Klingelové vyčlenění může vést až k závažnějším problémům. „Může být důvodem, aby se pak v případě horšího třídního klimatu, z takového dítěte stala oběť šikany, nebo se v rámci třídní hierarchie dostalo na chvost a bylo vyčleňované,“ říká.

V případě, že ale třída funguje bezpečně a jsou v ní dobré vztahy, mají podle Hermánkové mimoškolní aktivity velké benefity a posilují kolektiv.

Vedoucí Linky pro rodiny a školu také upozorňuje, že rozhodně nelze říct, že by období školních lyžařských kurzů představovalo pro jejich službu špičku, během které se na ně obrací nejvíce osob v problémech.

Obě odbornice přitom vyzdvihují důležitost práce učitele, který má dohlížet na to, jaké ve třídě panuje klima.

„Jaké jsou vztahy ve třídě, jak je učitel zvyklý pracovat se vztahovými pravidly. To je něco úplně jiného než školní řád, neřeší se přezůvky, ale znamená to budování vzájemného respektu, bezpečný prostor, umět říct ne, v podstatě prevence šikany. Je to práce se vztahy, a to je jediný možný nástroj, jak zajistit, aby se šikana nerozjela,“ vysvětluje Lucie Hermánková.

Pokud totiž učitel nevěnuje pozornost klimatu ve třídě, je i lyžařský kurz podle vedoucí linky „potenciálně rizikový“.

„Ve chvíli, kdy je třída 24 hodin spolu, se to může velmi akcelerovat. A to se někdy děje. Řešili jsme případy slovních útoků, nadávky, o kterých škola nevěděla, nebo je neřešila, a pak na společné akci došlo k fyzickému násilí,“ říká Lucie Hermánková.

Vedoucí Linky pro rodiny a školu nicméně zmiňuje, že problémy se objevují během školních výjezdů celoročně a nejde o specifikum lyžařských kurzů.

Současně ale odbornice zdůrazňují i důležitost mimoškolních akcí pro samotné děti.

Například sociální pedagožka Adéla Dluhošová z pražské Základní školy Květnového vítězství dodává, že pro děti z rodin ve složitějších situacích znamenají lyžáky více než jen možnost si zalyžovat.„Mám děti, které nemají jen finanční nedostatek, ale rodina čelí vážné zátěži, třeba nemoci. Dítě si tak vlastně jede i psychicky odpočinout,“ upozorňuje pedagožka.

„Přijde mi extrémně důležité, aby děti zažily i něco jiného než frontální výuku. Má to hrozně moc rovin, v čem působí dobře, když jsou dobře uchopené,“ dodává Klingelová. Tyto aktivity podle ní navíc rozvíjí jak motoriku, tak psychiku dětí.