Když nejlepší kandidát nemůže být ředitel. Školy se obávají politikaření

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sedm konkurzů na ředitele základních škol a hned čtyři, ve kterých se město neřídilo závěry odborné komise. Karlovy Vary žijí kauzou výběrových řízení, kde neuspěli nejlépe hodnocení kandidáti.

Přitom šlo o oceňované ředitele. Například ZŠ Komenského pod stávajícím vedením uváděla jako příklad dobré praxe Česká školní inspekce nebo organizace PAQ Research ve své Mapě vzdělávání.

„Vždycky když se změní ředitel ale dojde k určité destabilizaci školy,“ obává se Markéta Hendrichová z Místního akčního plánu Karlovarsko.

Velkou kritiku vyvolaly konkurzy v městském zastupitelstvu u opozice, která protestuje proti vměšování politiky do řízení škol. Vzniklo ale také několik petic, a to jak mezi učiteli, tak rodičovskou veřejností. Podpisy vyjadřují podporu současnému vedení škol.

Radnice se ale hájí tím, že výběr ředitele je v jejich rukou a při konkurzech se přihlíží i k dalším pohledům.

„Konkurzní komise stanoví, kteří z přihlášených uchazečů jsou pro výkon funkce ředitele vhodní, především z pohledu pedagogického, a pokud je vhodných více uchazečů, doporučí jejich pořadí. Ale ředitele školy nejmenuje konkurzní komise, ředitele jmenuje zřizovatel, v našem případě rada města,“ říká náměstek primátorky Martin Dušek (ANO), do jehož kompetence spadá školství ve městě.

„My jako rada jsme si samozřejmě vědomi toho, že ředitel sice musí být pedagog a vést vzdělávání ve své škole, ale pedagogická činnost představuje jen relativně malou část jeho práce,“ dodává Dušek.

Situace v Karlových Varech ale přesně nastiňuje základní potíže, se kterými se české školství v oblasti konkurzů potýká. Podle Ministerstva školství, České školní inspekce, ale i dalších nezávislých odborníků musí být ředitel především pedagogický lídr.

Pokud ale dojde na rozhodování o jejich jmenování ve výběrových řízeních, zřizovatelé přihlíží právě i k dalším pohledům. V případě Karlových Varů rozhodovaly podle náměstka primátorky dále schopnost řídit provoz školy, hospodařit nebo komunikovat dovnitř a navenek.

„Střetávají se dva pohledy. Vybrat nejlepšího pedagogického lídra, to je z hlediska systému to podstatné. Z pohledu zřizovatele ale vybíráte statutárního zástupce, který odpovídá za svěřený majetek,“ říká zástupce vrchního ředitele sekce vzdělávání a mládeže Jaromír Beran, že české školství potřebuje, aby vítězili pedagogičtí lídři.

Pozice ředitele školy je nevděčná, náročná a ovlivňovaná vztahy se zřizovatelem, tedy v případě veřejných základních škol – vedením obcí a měst. Nejvíce se potenciální uchazeči z řad učitelů obávají administrativy a vysokého pracovního nasazení, vychází to z dat PAQ Research a Kalibro zpracovaných pro Učitele naživo.

Hned třetinu pedagogů ale také odrazuje netransparentnost výběrových řízení. Nevěří, že do výběru ředitelů nevstupuje politika. Pro 17 procent uchazečů je to takový problém, že se nechtějí konkurzu účastnit. Nebo do něj už znovu odmítají jít, pokud se do výběrového řízení někdy v minulosti pustili.

„Do poloviny konkurzů se hlásí jen jeden kandidát, leckdy ale také vůbec nikdo,“ popisuje socioložka Lucie Marková z PAQ Research.

Z dat České školní inspekce pak vyplývá, že průměrně se do konkurzů hlásí v případě základních a mateřských škol jen dva kandidáti. Jenže bez kvalitních ředitelů se české školství nemůže posunout. Právě letošní rok byl „superkonkurzním“ – šestileté funkční období končilo velké části ředitelů, a školy tak dostanou nové, nebo staronové vedení.

Z pohledu transparentnosti se dá ale postupovat různě. Zřizovatelé si totiž mohou zvolit vlastní vizi školy, která přitom může jít zcela proti záměru veřejné politiky.

„Dozvěděla jsem se, že si zřizovatel přeje, aby do naší školy nechodili Romové a aby se všichni absolventi dostali na střední školu s maturitou,“ vrátila se do minulosti k jednomu období ve vedení školy oceňovaná ředitelka Marie Gottfriedová, která vede už 19 let Základní školu Trmice.

Když se podíváme zase na jiný a aktuální příklad, hlavní město Praha si letos u všech ředitelů, kterým končil mandát, vyhodnocovalo jejich fungování. Hodnotilo se osm hledisek, podle nichž pak zřizovatel rozhodoval, jestli bude ředitel odvolán a bude se konat konkurz. Navíc se ještě přihlíželo k návrhům na odvolání od inspekce a školských rad.

Z toho pak vyplynulo šest odvolání, z nichž mimochodem ve třech případech jde o školy, o kterých rovněž Seznam Zprávy psaly, tedy Střední odborné učiliště v Ohradní ulici, Střední průmyslová škola strojnická a Pražská konzervatoř.

Otázkou tak zůstává, jestli se do budoucna bude systém výběru ředitelů škol měnit, aby byl transparentní a odborně správný. Každý zřizovatel se totiž k výběru ředitele může v současnosti postavit po svém. Zvítězit tedy může odborný pohled, ale i ten politický. Bez kvalitních ředitelů škol se ale české školství nemůže posunout dopředu.