Hlavní obsah

Jak zvládnout přijímačky. Zkažené testy nejsou konec světa, radí psycholožka

Foto: Shutterstock.com

Přijímací zkoušky na střední školu a čtyřletá gymnázia se letos konají 11. a 14. dubna.

Žáky čeká přijímací řízení na střední školu. Pro mnohé je to první těžší zkouška, ze které se stresují. „Je důležité, aby děti chápaly, že jedním špatným krokem ještě nenastává konec světa,“ komentuje psycholožka Jana Zapletalová.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mladé Čechy opět čeká příjímací zkouška na střední školu. Pro většinu je to první „velký test“, se kterým přichází stres a strach z neúspěchu a selhání. Žáci mají obavy o svou budoucnost, v případě, že by se na „vysněnou střední“ nedostali.

„Úplně pro všechny děti jsou (přijímačky) velkým stresem - jak pro nadané a intelektově vybavené, tak i pro ty, které jsou na tom třeba trochu hůř,“ potvrzuje psycholožka a předsedkyně Asociace školní psychologie Jana Zapletalová.

Systém přijímání na střední školy

Na složení přijímacích zkoušek z češtiny a matematiky mají žáci dva pokusy - první se letos koná v pátek 11. dubna, druhý o tři dny později. Započte se jim vždy lepší výsledek z každého předmětu.

Podle výsledných bodů jsou žáci přijati na přihlášené školy podle preferencí. Pokud mají dostatek bodů na svou první volbu, nastoupí tam. Pokud až na nějakou z dalších dvou, nastoupí na tu. Žáci, kteří by se nedostali ani na jednu ze zvolených, se mohou kouknout po školách, které vyhlašují druhá a třetí kola.

Pro studenty je někdy i neúspěch, pokud se nedostanou na svou školy první volby. „Když se náhodou první kolo přijímacích zkoušek nepodaří, jsou dostupné náhradní varianty. To je hodně důležité, aby děti chápaly, že jedním špatným krokem ještě nenastává konec světa,“ řekla Zapletalová.

„Jsou i případy, kdy se třeba žáci na školu nedostanou a kde se hledá nějaká možnost, jak dítěti pomoct. Určitě mohou využít kariérového poradce, pokud je na škole, případně výchovného. Potom i školního psychologa a obrátit se na odborníky, kteří jim poradí, pomohou a individuální situaci budou řešit, aby v tom děti nebyly samy,“ popisuje školní psycholožka Jana Rozsypalová.

Zdůrazňuje, že stres je přirozený a u každého se projevuje jinak a v rozdílném množství. „Čeká je životní změna, takže tlak a to všechno okolo na ně dopadá a je to logické.“

Strach ze zklamání rodičů

Z případného neúspěchu nemají těžkou hlavu jen samotné děti, ale také jejich rodiče. Právě oni jsou ti, kteří pomáhají střední školu vybírat.

„Jsou také rodiče, kteří vedou děti k volbě školy, kterou dítě nechce, protože si tím realizují svoje vlastní sny. Něco, čeho se jim v životě nepodařilo dosáhnout,“ popisuje Zapletalová menšinové případy.

Doplňuje, že jsou i extrémní případy, kdy žáci záměrně selžou u přijímacích zkoušek, protože se s volbou rodičů neztotožnili.

„Většinou je to ale tak, že rodiče a děti se nějakým způsobem shodnou a samozřejmě prožívají ten úspěch, případně neúspěch svého dítěte,“ shrnuje. Naděje a očekávání nepřichází pouze ze strany rodičů a žáků, ale i širšího příbuzenstva. Proto je podpora od rodičů klíčová. „Hodně záleží na tom, jak rodiče se svými studenty pracují, jak jim nastiňují náhradní varianty,“

Nepomohly ani přijímačky nanečisto

Velkou pomocí pro deváťáky měla být zkouška nanečisto od Ministerstva školství, kterou spolu s Cermatem poprvé připravilo. Dříve si napsání testu šlo vyzkoušet jen u soukromých společností – ty si za službu účtují okolo 800 korun za jeden pokus.

Testování proběhlo na základních školách 28. ledna, podmínky byly podobné jako při ostrém termínu. Jen zadání bylo těžší než v předchozích letech - a to některé žáky vystrašilo.

„Tím, že zkoušky byly nastaveny tak, jak byly nastaveny, mám pocit, že možná řadu dětí spíš odradily, než by podpořily jejich rozhodnutí jít k přijímacím zkouškám,“ komentuje těžší variantu Zapletalová.

Naopak Rozsypalová možnost vyzkoušení si cizího prostředí chválí. „Některým pomohlo jít právě do cizího prostředí a zažít si to. Že i přes stres z cizích lidí a strach, jak to bude vypadat, to dokáží.“

Prokázat to, co jsem se naučil

Podle Zapletalové je zvládnutí tohoto procesu zátěží v životě, kterou si děti musejí prožít. „Nejsem zrovna zastánce toho, že bychom měli mít děti v ochranných klepetech a snažili se jim umetat cestičky.“

Zároveň dodává, že vše má svůj limit. „Prokázat něco, co jsem se naučil, je samozřejmě zdravé, ale mělo by to mít vždy nějaké hranice. To znamená, zbytečně nevytvářet úlohy, které třeba děti vůbec ve školách neměly.“

Dle expertů může od stresu pomoct dostatečná příprava, psychická pohoda den předem, dostatek spánku a uvědomění, že i přes nepovedený test se najde varianta, kterou žák nakonec přijme.

Doporučované