Jak proměnit segregovanou školu. V Praze se pustili do velké změny

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Není to nijak nápadná základní škola. Stojí zastrčená v ulicích pražského Žižkova, prakticky za rohem od proslulého Divadla Járy Cimrmana. V pondělí se tady před půl osmou schází hloučky dětí a rodičů. Aby ne. Vždyť začíná nový školní rok.

Něco je ale přesto jinak. Pro Základní školu Cimburkova je totiž 2. září 2024 prvním krokem na devítileté cestě k revoluční změně. Prvňáci v této veřejné škole totiž nastupují do waldorfské třídy. A tak to bude od teď každý rok. Za devět let se tak z Cimburkovy stane kompletně waldorfská škola.

Je to změna, která vyvolala velké emoce i kritiku. Týká se totiž nejen změny ducha celé školy, ale také citlivého problému, který trápí obecně české školství, hlavní město nevyjímaje – segregace.

„Tahle škola je dlouhodobě segregovaná. Poslední roky sem nechodí ani děti, které v okolí bydlí. Hledali jsme tak způsob, jak školu pro rodiče zatraktivnit,“ popisuje místostarosta Prahy 3 Filip Málek (Praha 3 Sobě).

Ze všech zdejších žáků jsou dlouhodobě tři čtvrtiny romské. Zatímco u ostatních škol na Praze 3 jsou to jen jednotky procent. Dlouhodobě se totiž právě na Cimburkově koncentrují děti ze znevýhodněného prostředí a se speciálními vzdělávacími potřebami nejen ze zdejší městské části, ale celé Prahy.

A právě změnou na waldorfské zaměření chce městská část zlomit stereotypy spojené se školou.

„Čerpali jsme zkušenosti z jiných škol, kde k podobnému desegregačnímu procesu došlo. Inspirovali jsme se v Ostravě, kde spojili segregovanou školu s waldorfskou. My máme v Praze dlouhodobě fungující waldorfskou školku, takže jsme si řekli, že také konečně nabídneme dětem z Prahy 3 možnost navázat,“ doplňuje Málek.

A proč vyvolává krok takové emoce? Zaprvé jde o poměrně velkou změnu zažitých pořádků, takže je nedůvěra logická. Zadruhé je ale třeba myslet i na to, že segregované školství často vyhovuje všem – majoritě i romským rodinám, ačkoliv dětem nepomáhá. Segregace totiž omezuje úspěšnost ve vzdělávání, tedy že žáci dokončí alespoň střední školu.

Přesto rodiče obvykle vítají, že žáci zůstávají takříkajíc mezi svými. Segregované školy jsou navíc zvyklé s dětmi pracovat a na rodiny nekladou takové nároky, jako je to u běžných základek.

Proti změně tak během loňského a letošního roku protestovala jak část rodičů, tak stávajícího pedagogického sboru.

„Chodili tady do školy i naši rodiče. Podle mě to není dobrý krok, protože tady byli mezi svými. Víte, jaké to teď pro ty děti bude? Představte si, že bude ve třídě 20 bílých dětí a přijdou dvě romské. Rasismus pořád ve školách je,“ obává se Josef Demeter, jehož děti na Cimburkovu chodí.

Tenhle argument opakují i další romští rodiče, se kterými se před školou bavím. Na druhou stranu jsou ale všichni zajedno, že by romské školy v 21. století existovat neměly. Potýkají se ale i s tím, že je v jiných školách nechtějí přijmout, ačkoliv na Praze 3 nežijí.

„Snažím se je dostat už dva roky do školy v Karlíně, kam jsem já jako malý chodil, ale nemají pro ně místo,“ gestikuluje směrem ke svým dvěma dětem usazeným v autě Martin. Další důkaz, že na Cimburkovu chodí romské děti z různých koutů Prahy.

Mimochodem, na návštěvě tady byl v minulém školním roce dokonce prezident Petr Pavel, který problém segregace poměrně dobře shrnul. Ocenil totiž pracovníky školy, že dělají pro děti to nejlepší, co mohou, ale jediným klíčem k dlouhodobému řešení je podle něj školy desegregovat.

Zajedno jsou s ním odborníci, vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny, ale také strategické státní dokumenty.

Nový směr základky na pražském Žižkově by tak měl do budoucna proměnit složení školy. Mířit sem budou děti rodičů, kteří budou mít o tento směr vzdělávání zájem. Rodiny poptávající běžnou formu výuky si rozeberou podle spádových obvodů ostatní školy v městské části.

Žádná by tak už nově neměla vykazovat znaky segregované školy. Samozřejmě to ale bude znamenat pro všechny školy více práce s dětmi, které mají doma menší podporu ve vzdělávání.

„Když se spojí waldorfský přístup, který přijímá člověka takového, jaký je, s tím, že u nás skutečně máme koho podpořit, tak to vidím jako příležitost, jak skutečně pomoct,“ říká nový ředitel ZŠ Cimburkova Martin Šnajdr.

Čerství prvňáčci se tady tak pustí do nové cesty. Jsou to vlastně malí průkopníci. A jako takoví přebírají i část odpovědnosti. Ale samozřejmě úměrně k jejich věku. Každý tady tak první školní den dostal do opatrování Goetheho rostlinu, aby se o ni celý rok staral.

Ve waldorfské pedagogice se totiž mimo vědomostí nebo odborných předmětů klade velký důraz na výchovu nebo praktické činnosti.

„Snažíme se přizpůsobit výuku vývoji dítěte. V první třídě tak například tolik neapelujeme na kognitivní myšlení, pracujeme s celostním pojetím. Máme hodně pohybu, rytmu, zpěvu a výtvarné práce,“ přibližuje třídní učitelka Irena Horáková.

To ale zároveň neznamená, že by se na škole rezignovalo na znalosti. Se čtením nebo psaním ale začínají pozvolněji a ve výuce jdou do hloubky. To ostatně razí v připravované reformě vzdělávání také Ministerstvo školství – hluboké poznání v kontextu na úkor široké palety pouze nabiflovaných faktů.

„My máme už teď dobře hodnotově nastavené základní dokumenty a zákony. Hlavními hybateli jsou ale lidé a ve škole jím může být právě ředitel. Můj přístup je snažit se dělat to nejlepší, co jde,“ dodává Šnajdr.

V Praze 3 tak mají našlápnuto k tomu, aby se tamní segregovaná škola stala minulostí. Nejen zdejší městskou část ale čeká ještě plno práce, aby se problémy skutečně vyřešily a akorát se nepřelily na jinou školu.