Článek
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy představilo výsledek tříleté snahy o reformu výuky na českých školách. Už před publikací takzvané revize rámcového vzdělávacího programu (RVP) se ale ozývali odborníci s výtkami. A ty rozhodně neopadly po zveřejnění dokumentu.
Naopak hned se ozval Svaz chemického průmyslu, který v otevřeném dopise varuje před dopadem změn na výuku chemie na základních školách.
Z chemie občanská výchova?
„V návrhu RVP je ignorován koncept výuky základů chemie jako uspořádané soustavy výchozích vědomostí, na něž teprve navazuje získávání požadovaných kompetencí,“ upozorňuje otevřený dopis Svazu chemického průmyslu, který je podepsán třeba také Svazem průmyslu a dopravy, Českou konferencí rektorů, Unií školských asociací nebo Akademií věd.
Tohle je samozřejmě dílčí problém jednoho oboru, ale dá se na něm dobře ukázat, v čem tkví část problémů s přijetím reformy nejen mezi zaměstnavateli a akademiky, ale především školami a jejich řediteli a učiteli.
„My nechceme, aby se žáci biflovali nazpaměť rovnice. Ale je nutné vycházet ze základních znalostí. Obáváme se, že na některých školách se na základě takto vágního RVP začne chemie pojímat jako druhá občanská výchova,“ říká za Svaz chemického průmyslu Jan Kvarda.
Problém je, že chemie se na první pohled do změny pustila poměrně z gruntu. Ostatně zadání reformy takové bylo – zredukovat obsah, vynechat soupis učiva a zaměřit se na získávání kompetencí. Jenže když se podíváme na předměty (správně tedy obory, ale zůstaňme pro přehlednost u tohoto názvu) ze stejné škatulky, rozdíly v pojetí jsou celkem patrné.
Chemie se má do budoucna dělit na tří kapitoly: chemie a já, chemie a planeta Země a chemie a společnost. Naproti tomu třeba hned vedlejší fyzika si podržela tradičnější dělení: vlastnosti látek a měření veličin, pohyb, síly a energie, zvuk a světlo a tak dále, a to včetně zmínek konkrétního učiva, třeba Archimédova zákona. To samé se dá říct i o matematice, která se navíc spíš přifoukla, než redukovala.
Kritici z řad chemiků by se rádi přiblížili právě k pojetí fyziky.
Chemie a fyzika se mají sblížit
„Rozhodně chemie jde tím směrem, kudy má jít kompetenční kurikulum na základní škole,“ říká ale Ivo Jupa, šéf Národního pedagogického institutu, kde se revize výuky připravovala.
Zároveň Jupa přiznává, že struktura fyziky vypadá o dost jinak než právě chemie. Podle něj to ale neznamená, že by se fyzika měla učit méně kompetenčně nebo moderně.
„Je to dané tím, že řada didaktiků má představu, že na základní škole se má sledovat struktura oboru, ve které se pak navazuje na střední a vysoké škole. Věřím, že se ty rozdíly co do narativu po ověření srovnají,“ odkazuje se Jupa na testování výuky v provozu škol během příštího školního roku.
V aktuální debatě o podobě chemie na sebe ale také naráží dva přístupy k výuce dětí. Tedy jestli na začátku mají být fakta a pak hledání odpovědí na širší otázky. Anebo jestli na základě předloženého problému mají děti k základním znalostem postupně dojít.
Z cihliček stavět dům poznání
„V technických oborech, kde je důležité rozumět principům, aby se je žáci nemuseli šprtat nazpaměť, je důležité jít od základních cihliček a teprve z nich stavět dům poznání,“ říká biochemička a prorektorka Univerzity Karlovy Markéta Martínková, která s představenou podobou výuky chemie nesouhlasí.
Naopak garant pracovní skupiny k chemii v rámci revize Martin Rusek vysvětluje, že na to chtějí jít opačně.
„Když vezmu jako příklad jeden výstup, podle kterého má žák analyzovat a interpretovat dostupná data o složení ovzduší, tak můžu tradičním způsobem žákům říct, z čeho se vzduch skládá, a postupně dojdeme k tomu, že je tam také nějaké znečištění a kdo je původcem,“ vysvětluje Rusek.
„Nebo nechám žáky data analyzovat. A postupně začneme spolu zjišťovat, co které záhadné značky znamenají, že jde třeba o oxidy dusíku. Postupným zkoumáním reálného problému se tak naučí nejen zpracovat data, ale pochopí přitom, co znamenají i konkrétní vzorce. Takhle k tomu chceme přistupovat my,“ dodává Rusek.
Panuje ale obava, že to bude dost velká výzva pro učitele. A samozřejmě minimálně u těch méně zkušených se může stát, že si s novým zadáním neporadí, byť se budou snažit sebevíc.
Menší otevřenost, o to větší kritika
Nejasnosti v zadání pro školy se ale daly řešit samozřejmě už v průběhu procesu. Nejen chemici, ale i další odborníci si stěžují, že příprava reformy sice začínala velmi transparentně, postupem času se ale více a více uzavírala. A to především v rozhodující fázi po zveřejnění prvního návrhu na jaře loňského roku.
„Zahraniční zkušenosti ukazují, že úspěch reformy závisí na transparentním a participativním přístupu. Na počátku revize RVP pro základní vzdělávání tyto principy převládaly a byly odbornou veřejností kladně hodnoceny. Bohužel se v průběhu času transparentnost začala vytrácet, což prohloubilo nedůvěru,“ říká učitel Daniel Pražák, který byl členem původního expertního panelu formulujícího hlavní směry reformy.
Tuto rezervu by pohledem ministerstva mělo vyřešit pilotní testování. Během příštího školního roku se bude zkoušet, na čem se dá stavět a v čem jsou naopak rezervy reformy. Počítá se s tím, že se pak dokument bude upravovat.
Nespokojení chemici ale čekat nechtějí. Podle nich má zadání tolik vad, že je potřeba ho nejprve přepracovat a pak teprve pustit do škol.
