Alternativní vzdělávání: Co znamená montessori nebo waldorfská škola?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Stále více rodičů hledá pro své děti formy vzdělávání, které by lépe vyhovovaly jejich individuálním potřebám a schopnostem. Mezi nejznámější alternativní směry v současném školství patří montessori a waldorfská škola, nabídka je však mnohem širší. Alternativní školy se vyznačují specifickými principy a přístupy, které se výrazně liší od tradičního vzdělávacího systému. Co tyto metody obnášejí a jaké jsou jejich hlavní výhody?

Tradiční škola nabízí strukturovanou výuku a standardizované testy, které jsou rovnocenné pro všechny děti. Učitel působí jako autorita a hlavní zdroj informací. Výuka je definována v pevně daném učebním systému a zakládá si na pravidelnosti. V tradičních školách je důraz obvykle kladen spíše na akademické znalosti. Školní výsledky jsou hodnoceny skrze testy a sumarizovány pomocí známek.

Alternativní škola klade důraz na individualizovanou výuku a interaktivní učení. Učitel působí spíše jako průvodce a mentor, jehož úkolem je podpora autonomie žáků. Školní prostředí je uzpůsobené dětem a využívá různorodé pomůcky. Alternativní školy nemají jednotný systém vzdělávání a při hodnocení zpravidla nevolí formu známkování, nýbrž ústní hodnocení a kvalitativní zpětnou vazbu.

Metoda montessori byla vyvinuta italskou lékařkou a pedagožkou Marií Montessori na počátku 20. století. Jejím cílem bylo vytvořit vzdělávací systém, který respektuje přirozený vývoj dítěte a podporuje jeho nezávislost.

Děti jsou povzbuzovány k tomu, aby se učily vlastním tempem a podle svých zájmů. Učitelé fungují spíše jako průvodci než jako autority, které dětem diktují, co a kdy se mají učit, a děti se tak učí větší individualitě. Třídy jsou pečlivě navrženy tak, aby podporovaly samostatné učení. Materiály a pomůcky jsou umístěny na dostupných místech, aby děti mohly samy rozhodovat, co budou dělat.

Montessori metoda klade důraz na smyslové a praktické aktivity. Děti se učí prostřednictvím manipulace s materiály, což podporuje jejich motorický i kognitivní rozvoj. Třídy často zahrnují děti různých věkových kategorií, což podporuje vzájemnou spolupráci a učení se od sebe navzájem.

Školné na montessori školách se pohybuje v rozmezí od 5000 korun měsíčně. V České republice existuje přes 160 zařízení nabízejících montessori výuku.

Waldorfská pedagogika, založená Rudolfem Steinerem v roce 1919, je další významnou alternativní metodou ve vzdělávání. Steiner kladl důraz na harmonický rozvoj dítěte, který zahrnuje intelektuální, emocionální i fyzické aspekty.

Waldorfská metoda usiluje o vyvážený rozvoj všech složek osobnosti dítěte – intelektuální, umělecké a praktické dovednosti jsou integrovány do každodenní výuky. Velký důraz klade na rukodělné činnosti. Hudba, výtvarné umění, dramatická výchova a řemesla jsou nedílnou součástí denního programu.

Důraz je kladen na opakující se rituály a slavnosti, které posilují pocit bezpečí a sounáležitosti. V mnoha waldorfských školách zůstává stejný učitel s třídou po několik let, což umožňuje hlubší porozumění a individuální přístup ke každému žákovi. Učení probíhá nenásilně a učitelé děti do ničeho nenutí, někteří žáci se proto mohou kupříkladu naučit číst nikoli už v první třídě, ale až ve vyšších ročnících.

Školné na waldorfských školách se pohybuje od 3000 korun měsíčně. V ČR je k dispozici zhruba 40 zařízení s tímto stylem výuky.

Kromě montessori a waldorfské pedagogiky existuje řada dalších alternativních vzdělávacích směrů jak ve světě, tak i v České republice. Každá ze škol má svá specifika.

Důraz je kladen na individuální přístup, projektové učení a rozvoj kritického myšlení. ScioŠkoly se snaží přizpůsobit učení individuálním potřebám a schopnostem každého dítěte. Personál sám sebe nenazývá jako učitele, ale jako průvodce. A jejich cílem je naučit žáky učit se. Výuka se často odehrává mimo školu a žáci jsou rozděleni do „kolejí“, které jsou věkově smíšené. V ČR najdete zhruba 25 různých zařízení tohoto typu.

Ve školách a vzdělávacích organizacích, které se orientují podle tohoto plánu, se nejvíce klade důraz na flexibilní plánování, spolupráci v týmu a odpovědnost. Studenti si sami plánují svůj čas a úkoly, a rozvíjejí tak svou nezávislost a organizační dovednosti. Jejich práce se nikdy nehodnotí negativně, děti se učí sebereflexi. Daltonský plán v současnosti následuje asi 25 škol.

Program podporuje aktivní zapojení dětí do učení prostřednictvím individuálních a skupinových projektů. Důraz je kladen na samostatné učení, spolupráci a rozvoj sociálních dovedností. Učitelé slouží jako pozorovatelé a rádci ve věkově smíšené učebně. Děti jsou hodnoceny pomocí speciálních diagnostických archů.

Projekt, který vznikl na popud Světové zdravotnické organizace pro Evropu, Evropské unie a Rady Evropy. Podoba zdravé školy není jednoznačná, protože každá z nich si upravila projekt podle sebe. Obecně se škola snaží o fyzickou, sociální a psychickou pohodu svých žáků. Nabízí jim pohodlné prostředí a zdravé učení.

Výuka se vyznačuje projektovým učením, spoluprací mezi různými věkovými skupinami a aktivním zapojení dětí do procesu učení. Třídy jsou rozděleny do menších skupin, které spolupracují na různých projektech. Výuka je plánována v tzv. týdenních plánech vycházejících ze situace školy a zohledňujících rytmus života žáků. Žáci pracují s vysokou mírou samostatnosti a jsou vedeni k vlastní odpovědnosti.

Inspirací je skandinávský model lesních škol. Děti tráví celoročně většinu času venku, což podporuje jejich fyzický rozvoj a vztah k přírodě. Učení je založeno na přímých zkušenostech a interakci s přírodním prostředím. Nejčastěji se jedná o mateřské školy. Tento typ školky je zároveň obvykle poměrně levný a nevyžaduje vysoké náklady na provoz.

Metoda se soustředí na stmelení kolektivu a práci, která má naplňovat potřeby člověka. Jejím zakladatelem byl Célestin Freinet. V jeho školách neexistují domácí úkoly a třídy obsahují pracovní kouty, přičemž každý kout je zaměřen na jinou činnost. Ve třídě má existovat nástěnka pro zveřejňování kritik, pochval, přání a pracovních výsledků. V ČR není freinetovská koncepce zcela přijatá, a proto se zatím můžete setkat pouze se školami, které praktikují jen některé z těchto prvků.

Jedná se o stále rozšířenější formu studia, kdy rodiče nebo jiní vzdělavatelé učí děti doma místo docházky do tradiční školy. Rodiče nebo zákonní zástupci musí žádat o povolení k domácímu vzdělávání u příslušného krajského úřadu. Obvykle se provádí pravidelné testy nebo zkoušky, aby bylo zajištěno, že děti dosahují požadovaných výsledků. Krajské úřady mohou pravidelně kontrolovat a dohlížet na průběh domácího vzdělávání, aby zajistily, že se dodržují všechny povinnosti a standardy.

Alternativní vzdělávací metody nabízejí širokou škálu přístupů, které mohou lépe vyhovovat individuálním potřebám dětí a podporovat jejich celkový rozvoj. Při výběru vhodné vzdělávací cesty pro své dítě je důležité zvážit nejen teoretické principy jednotlivých metod, ale také konkrétní realizaci a prostředí jednotlivých škol.