Článek
Ve spolupráci s městem amatérský badatel také domluvil, aby na jejich památku byly před jejich posledním bydlištěm umístěné takzvané kameny zmizelých. Původně měly být slavnostně položeny 9. dubna. Kvůli pandemii koronaviru se ale jejich umístění posunulo.
Původní termín odhalení kamenů měl spojitost s připomenutím povstání Židů ve varšavském ghettu z roku 1943. Nový termín ještě stanovený nebyl. „Ale samozřejmě by se asi hodilo využít třeba předvečer 8. května, kdy vzpomínáme na oběti druhé světové války,“ řekl Pavel Prokop.
Jaroměřice nad Rokytnou neměly vlastní židovskou obec, velkým centrem byla nedaleká Třebíč. Jaroměřice spadaly pod Moravské Budějovice, kde je i židovský hřbitov.
Prokop už dřív studoval osudy jaroměřických obyvatel, kteří zemřeli za první světové války. „Pak jsem se posunul i na druhou světovou válku a v kronice města mě zaujala řada stejných jmen. Byla to rodina Schallingerova, tři jejich děti, které už byly dospělé,“ řekl Prokop. Osobně se účastnil pokládání kamenů zmizelých v Brně, což ho inspirovalo i pro jaroměřické oběti. Následovalo dohledání jejich osudů, jednání s židovskou obcí nebo jaroměřickou radnicí, která kameny objednala.
Jednou z obětí byl Berchtold Schallinger narozený v roce 1879. Do roku 1938 pracoval jako správce jaroměřického lihovaru. V květnu 1942 ho spolu s dalšími Židy nacisté odvezli do Terezína a krátce nato do Lublinu, kde byl zavražděn. Rok před transportem byl několik týdnů ve vazbě. Zatklo ho gestapo, které vyšetřovalo vyvěšení československé vlajky na věži jaroměřického kostela na Velikonoce 1941. Před vraty kostela se tehdy také objevil nápis Čechové věřte v naše vítězství.
Kameny zmizelých připomenou také Schallingerovu ženu Viléminu, která zemřela stejně jako její muž v Lublinu v roce 1942. Jejich nejstarší syn Adolf byl údajně členem protiněmecké organizace Mafie. Jeho osud je nejasný. Od roku 1944 už se nikomu neozval. Mohl být jednou z obětí koncentračního tábora v Osvětimi. Oficiálně ho za mrtvého prohlásil až soud v roce 1947.
Druhý syn Robert se narodil čtyři roky po Adolfovi, v roce 1915. Měl se stát lékařem. Kvůli uzavření vysokých škol už studium nedokončil. Údajně spolupracoval s beskydskými partyzány. Byl zatčen a zemřel v roce 1943 při výslechu v brněnských Kounicových kolejích, během kterého vyskočil z okna.
Nejmladší v rodině byla Růžena, která se provdala za Ericha Frieda z Moravských Budějovic. Oba zemřeli v Osvětimi. Zatčeni byli ještě před hromadnými transporty z května 1942.
Z Jaroměřic nad Rokytnou byl do transportu odvlečen také Alois Brandeis, který zemřel v roce 1945 v koncentračním táboře Buchenwald. Byl bratrem Viléminy Schallingerové. Do Jaroměřic se dostal po útěku z Rakouska. Do transportu musela v květnu 1942 i jaroměřická obchodnice Růžena Hoffmannová. Pravděpodobně zemřela v Treblince ještě v roce 1942, bylo jí 69 let.
Tradici pokládání kamenů zmizelých před domy, ve kterých kdysi žily oběti holokaustu, založil v roce 1992 německý umělec Gunter Demnig. V Česku bylo prvních deset kamenů zmizelých položeno v říjnu 2008 na pražském Josefově.
