Kalousek: Babiš mluvil jako Husák. Za 20 let nebudu mít důchod

Kdybych byl Harry Potter, uskutečním všechny investice z národního plánu hned a stali bychom se druhým Švýcarskem, řekl v proslovu premiér Andrej Babiš. Kdyby Miroslav Kalousek mohl kouzlit jako Harry Potter, co by Česku přikouzlil?

Miroslav Kalousek by především chtěl přikouzlit zásadní změny v sociálním i zdravotním pojištění. Aby byly dlouhodobě udržitelné. Protože dneska nemusí mít strach jenom někdo, komu je 80 a víc. Do problémů se začnou dostávat všichni mladší lidé po roce 2030. Protože po roce 2030, jak půjdou do důchodu silnější ročníky roku 1970 a mladší, tak se začnou dostávat do problémů systémy penzijního a zdravotního pojištění. To znamená dostupná kvalitní zdravotní péče a penze. Začnou nabírat obrovské desetimiliardové deficity každý rok, ten problém bude kulminovat v roce 2040, když už to bude neudržitelné. Vláda to ví. Nedělá proto nic, protože neexistuje úplně populární řešení.

Předseda odborů pan Středula by vám řekl, že strašíte lidi.

Ne, nestraším lidi. Vezmu si do ruky studie udržitelnosti, jež zpracovává tato vláda, která je sama posílá do Evropské komise, protože všechny státy musí zpracovávat své studie udržitelnosti, a z těch studií udržitelnosti se to vyčte. To je prostě pravda, to říká i Národní rozpočtová rada.

Patří tohle téma do novoročních projevů?

Vy jste se mě ptala, co bych udělal já. Do novoročního projevu by podle mého názoru patřil závazek: Nemusíte se bát, my provedeme takové změny, aby penze a zdravotní pojištění byly dlouhodobě udržitelné. To je věta, kterou bych třeba já docela rád slyšel. Ale i kdyby v novoročním projevu nebyla, tak bych docela rád viděl, aby ta vláda udělala. Ale ona to šest let slibuje, neudělala vůbec nic. Z našich reformních kroků zrušila téměř úplně všechno, zanechala jednu jedinou věc: Vyšší sazba DPH měla krýt náklady penzijní reformy. Penzijní reformu vláda zrušila, sama žádnou nezavedla, ale vyšší DPH si ponechala a utrácí to za jiné věci, čímž samozřejmě daleko víc komplikuje možnost dlouhodobé udržitelnosti.

Pojďme zpátky k tomu Švýcarsku, ke kterému se vztahoval Andrej Babiš. Kdy bude Česko druhým Švýcarskem?

Já si myslím, že Česko nebude nikdy druhým Švýcarskem, protože ekonomická i sociální historie těch zemí je úplně jiná. Ale mělo by se tomu švýcarskému životnímu komfortu přibližovat, což je možné jenom tehdy, pokud významnou část prostředků, které jsme schopni vyprodukovat, budeme investovat do vyšší modernizace, konkurenceschopnosti, do vědy a výzkumu.

Ale my se tomu Švýcarsku přibližujeme, ne?

Bohužel velmi pomalu, ono nečeká, také postupuje. Takže se přibližujeme opravdu velmi pomalu, kdybychom šli tímto tempem, tak se toho málokdo z nás dožije. A naopak nám ujíždí vlak ve všech oblastech modernizace, na které má vláda vliv. Ta vláda má velmi malý vliv na růst hrubého domácího produktu. Vnější podmínky mají řádově větší vliv než politika vlády.

Přesto se Česku daří, jak říká Andrej Babiš, a řada ekonomických faktorů to potvrzuje.

České ekonomice se zaplať pánbůh daří.

S tím tedy souzníte? Česko vzkvétá?

Ne, české ekonomice se daří. Můžeme polemizovat o tom, jestli díky vládě, nebo vládě navzdory, vzhledem k tomu, že vláda kromě výrazného zvýšení státního aparátu a zvýšení administrativní zátěže pro podnikatelský sektor nic neudělala, tak já si spíš myslím, že vládě navzdory. Ale díky podnikání a díky vnějším podmínkám, protože my jsme jako exportní ekonomika na těch vnějších podmínkách závislí zásadně. České ekonomice se daří již šestým rokem a již šestým rokem jsme promarnili příležitost tahle dobrá léta využít k tomu, abychom udělali systémy naší zdravotní péče dlouhodobě udržitelnými a abychom více investovali do modernizace a konkurenceschopnosti země. Odpovídá to také projevu pana premiéra, když říká, co všechno přerozdělili, kolik dali peněz lidem.

Andrej Babiš konkrétně řekl, že oni vsadili na investici do lidí. To je přeci legitimní, ne?

Víte, sociální dávky nejsou investice do lidí. To jsou sociální dávky. Slevy na jízdné nejsou investice do lidí, to jsou vyhozené peníze. My jsme země, která projedla včera něco, co mělo být snědeno až zítra. A významná část těch prostředků neměla být projedena. Ale měla být skutečně vložena do modernizace, konkurenceschopnosti, inovací, vědy a výzkumu. Nám v téhle věci ujíždí vlak. Právě proto, že vláda si kupuje voliče, tím jak nabírá každý rok tisíce, tisíce nových státních zaměstnanců a zvyšuje jim platy.

Zvyšování důchodů je kupování voličů?

Zvýšení důchodů není kupování voličů. Vláda také ty důchody nezvýšila nijak razantně. Zvýšila je pouze 200 korun nad zákonnou hranici a vzhledem k tomu, že máme čtvrtou nejvyšší inflaci v Evropské unii, tak důchodce sice dostal přidáno 200 korun měsíčně, ale koupí si díky inflaci každý měsíc o 430 korun méně, než si koupil v minulém roce. Takže ono to zase taková sláva není. Ale to, co je skutečný zločin, je, že vedle zvyšování důchodů a dalších dávek neleží na stole systémová změna. Mně bude v roce 2040 osmdesát let, já bych se toho chtěl dožít a chtěl bych v té době mít nějaký důchod a dosažitelnou kvalitní zdravotní péči a při politice této vlády, pokud se něco zásadně nezmění, nebudu mít ani důchod, ani zdravotní péči. Tak jsem logicky nervózní i já jako občan. A je mi mnohem víc líto ještě mladší generace, třeba té vaší. Tady se prostě dělá absolutně neodpovědná politika, kde se myslí maximálně na zítřek, ale nemyslí se na to, co bude za deset let.

Zmiňme to, co pan premiér v projevu vypočítal. Po 17 letech se zvýšil rating České republiky. HDP máme lepší než Portugalsko, Španělsko, Češi jsou nejméně ohrožení chudobou, máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Je nutné všechny ty úspěchy shazovat?

To je objektivní fakt. Jenom by bylo naprosto směšné říkat, že díky vládě.

Možná vláda vytváří dobré podmínky, aby se to dělo?

Vláda nevytváří dobré podmínky pro podnikání, protože když se podíváte na žebříčky konkurenceschopnosti a podmínek pro podnikání, tak v těchto žebříčcích naopak rok od roku klesáme. To znamená navzdory tomu, že vláda ztěžuje podmínky pro podnikání, se české ekonomice daří. Co se týče toho ratingu, tak se nestalo nic jiného, než že agentura Moody’s v loňském roce potvrdila to, co udělala Fitch už v roce 2011, kdy nám zvýšila rating o 2 body. Agentura Moody’s s tím sedm let čekala a potvrdila to, co se stalo v roce 2011. Víte, to vytahování pana premiéra, jak to všechno zařídil, mě opravdu vrátilo do jiné doby. Já jsem bohužel generace, která si pamatuje mnoho novoročních projevů Gustáva Husáka. A tohle bylo velmi podobné. Samé statistiky.

Pan Babiš mluvil jako Husák?

Mělo to stejný styl, statistické vypočítávání líbivých argumentů s tím, že to jsem všechno zařídil já, strana a vláda.

Není dobré se pochlubit tím, když se něco daří? Povzbudit tím lidi?

Je samozřejmě dobré to zmínit. Ale mimo jiné vůbec nechápu, proč mají novoroční projevy jiní ústavní činitelé než prezident republiky. Ale když už k tomu dojde, tak by tam měla být nějaká vize do budoucna.

A ta vám chyběla?

Absolutně. A v případě premiéra by byl smysluplný jeden jediný novoroční projev: Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že jsem trestně stíhaný, vzhledem k tomu, že jsem důvodně podezřelý z toho, že jsem uloupil evropské peníze, vzhledem k tomu, že se tomu Evropská unie bude v tomto roce intenzivně věnovat, tak já nechci svými osobními problémy zatěžovat Českou republiku, protože nejsem Česká republika, a proto odstupuji, aby se česká vláda mohla věnovat vládnutí, a nikoliv soukromým problémům.

Tak toto musíme nechat na panu premiérovi a také na justici.

Ne všechno bude o justici. V tomto roce rozhodne Evropská komise, není pochyb o tom, že rozhodne o tom, že předseda vlády zneužil nelegálně evropské prostředky, což v okamžiku, kdy bude předsedou vlády, bude to mít své nepříznivé dopady na Českou republiku. Kdyby mu opravdu záleželo na České republice, tak ze svého problému udělá svůj soukromý problém a nečiní z něj problém České republiky.

Andrej Babiš nebyl jediný, kdo o svátcích promluvil k národu, kromě prezidenta Zemana, který mluvil už o Vánocích, to byli i pánové Kubera a Vondráček. Který z nich přednesl nejlepší projev?

Já to nechci hodnotit. Kladu si otázku, proč se ti tři pánové rozhodli k novoročním projevům.

Nemají co říct lidem?

Oni mají spoustu možností, jak něco říct lidem, každý den. Ale já se vrátím k tomu vašemu úvodu, kdy jste říkala, že v Česku ožívá tradice novoročních projevů. Tady žádná taková tradice nebyla. Takže nic neožívá. Tady se zavádí tradice.

Prezident Masaryk mluvíval na Nový rok.

Tady byla tradice, že buď na Štěpána nebo na Nový rok mluvili prezidenti, i Václav Havel nebo Václav Klaus. Vždy ten novoroční projev byl nějaké novoroční poselství hlavy státu. Protože hlava státu je jenom jedna a chce oslovit všechny. Mně to nevadí, ale moc dobře nechápu, co tím ti pánové sledují.

Nebylo tam žádné poselství?

No, já jsem tam pro sebe žádné neslyšel. Rozhodně tam nepadlo nic, co by mě vysloveně urazilo, a nepadlo tam nic, co by mě nějakým způsobem obohatilo. Zvláště když to říká ten, kdo to říká, a já vím, že se v praktickém životě chová úplně jinak.

Jaroslav Kubera z ODS v projevu řekl: Politická korektnost je dovedena ad absurdum, na svobodu slova můžeme už jenom vzpomínat. Nemůžeme říkat, co si myslíme, bojíme se, že se brzy budeme bát, co si jen myslet. Souhlasíte s předsedou Senátu, že nemůžeme říkat, co si myslíme?

Nesouhlasím, ale jsme v jiné situaci, co se týče svobody slova, to zcela jistě.

Jak v jiné?

Co se týče svobody mediálního trhu. My jsme prostě v situaci, kdy předseda vlády, bohatý podnikatel, drží jednu třetinu mediálního trhu, ta druhá třetina je ovládána jeho dohodou s jinými bohatými podnikateli, kteří vlastní jiná média.

Ta média jsou ve svěřenském fondu.

To je ta jedna třetina. Pak máme média, která patří dalším významným podnikatelům, kteří uzavřeli s panem Babišem dohodu o vzájemném neútočení, to je druhá třetina. A pak tady máme třetí třetinu, to jsou, řekněme, poslední nezávislá svobodná média, což je samozřejmě velmi zúžený prostor pro interpretaci svobody slova. Ale není to tak, jak říká pan Kubera, že bychom nemohli říkat to, co si myslíme.

A proč někteří lidé mají ten pocit podle vás?

Já nemám ten pocit jako předseda pan Kubera, že tlak na politickou korektnost nás nutí ke strachu říkat to, co si myslíme. Že to můžeme říct zcela korektně, přesto zcela jasně, v tom s ním nesouhlasím. To, co mě znepokojuje, je, protože chodím hodně mezi lidi a jezdím po regionech, že mnoho lidí, zejména z řad podnikatelů, má strach nahlas říct, co si myslí, aby na ně nepřišel represivní orgán. Tady se trochu vrací strach z autoritativního zneužívání moci, který jsem zažil za normalizace.

Co mají třeba lidé strach říkat?

Mají třeba strach říkat, jak špatná je politika Ministerstva financí, jak se k nim šikanózně chová Finanční správa. Když mi popisují své zkušenosti z kontrol, pokut, které dosahují často likvidačních výšek, tak je prosím, ať mně k tomu dají podklady. A oni mi říkají, že ne, že mají strach.

Na druhou stranu, je ten strach oprávněný?

Víte, ten strach se neobjevil sám od sebe. Objevil se z nějakých exemplárních případů, kdy už v minulých letech pan premiér s řadou svých spolupracovníků například ve Finanční nebo Celní správě ukázal, jak to umí, aby „naši na ně klekli”. To je jeho vlastní věta. A tohle uděláte pětkrát, šestkrát a ti ostatní dostanou strach. To se prostě děje. A to je prostě strach ve společnosti mluvit nahlas, jenž mi vadí. Ale nesdílím ten strach, který má pan předseda Kubera.

Tématem novoročních projevů byla také justice. Oba členové komor apelovali na její svobodné fungování. Pan Vondráček řekl: Nemusí se nám líbit každé rozhodnutí justice, ale je třeba ho respektovat. Protože kde nevládne právo, tam vládne bezpráví. Komu tohle pan Vondráček směřoval?

Nevím, komu to směřoval. Samozřejmě, že všichni bychom si měli přát vládu práva.

Nebylo to i na opozici v souvislosti s kauzami Andreje Babiše?

Já nevím, jak to myslel pan Vondráček, ale v každém případě vládu práva a právní stát bychom měli všichni vnímat jako prioritu číslo jedna. A jedním ze základních atributů právního státu je, že nikdo, kdo je ze zákona vybaven veřejnou pravomocí nesmí rozhodovat o věcech, na kterých má soukromý zájem. To je jedna ze zásad právního státu. Takže v tomto případě už nemáme zcela právní stát, vzhledem k obrovskému konfliktu zájmů předsedy vlády. Máme prostě systém výhod pro vyvolené na úkor všech ostatních. A pokud by s tím chtěl pan předseda Vondráček něco udělat, tak má ve mně velkého spojence, ale já si myslím, že on je naopak velkým propagátorem této destrukce právního státu.

Jestli on to pan Vondráček nemyslel tak, že opozice by měla méně kritizovat a raději vyčkat na verdikt justice?

Jak to myslel pan Vondráček, to se zeptejte jeho. Já vám říkám, jak důležitá priorita pro každého z nás a pro svobodu každého z nás je právní stát, jak ho demontuje tahle vláda v čele s Andrejem Babišem, jak bychom se tomu měli bránit a jak bychom skutečně měli trvat na tom, že mají být rovné podmínky pro všechny, rovná pravidla pro všechny. Není možné, aby si někdo dělal pravidla sám pro sebe a pro své soukromé zájmy, což pan premiér Babiš s velkou pomocí pana předsedy Vondráčka dělá. A opozice, která by k tomu mlčela, by byla velmi nemravnou opozicí.

Není to jen názor Miroslava Kalouska?

Já si myslím, že to je obecná pravda.

Ještě jeden krátký citát z projevu pana Vondráčka. Ten řekl: Humor je naším největším národním bohatstvím, určitě větším než třeba lithium. Vy máte mezi kolegy i mezi novináři pověst poměrně vtipného politika. Považujete se za vtipného?

Víte, já jsem v životě dělal leccos. Nedělal jsem jenom politiku. A ať jsem dělal jakoukoliv práci, tak by mě nebavila, kdybych si při ní neuměl udělat trochu srandy. A i sám ze sebe. Bez legrace se ta pořádná práce dělat nedá.

S kým se nejradši špičkujete ve Sněmovně?

To není jenom o špičkování. To je o humoru. Myslím si, že smysl pro humor mám, myslím si, že ho používám přiměřeně. Když to někdy přeženu, tak se omluvím.