Kabaretiér Pelta vystihl boj o dotace: Je to jeden velkej blázinec, dračice!

Troufnu si odhadnout, že u málokteré odposlouchávané osoby se asi policejní důstojníci v posledních letech nasmáli tak vydatně, jako u „hlodů“ Miroslava Pelty. To když v letech 2016 a 2017 za pomoci operativní techniky monitorovali zákulisní boj úřadujícího předsedy Fotbalové asociace ČR a dalších osob o urvání co největšího kusu z šestimiliardového koláče státních dotací určených oblasti sportu.

Kdyby Pelta nedělal do fotbalu, dost možná by teď coby oblíbený kabaretiér natáčel veselé silvestry v roli pokračovatele Vladimíra Menšíka. Jeho dar lidové slovesnosti a obrazotvornosti je totiž opravdu mimořádný. A podobně jako český národ čerpá již řadu let „hlášky“ z nevyčerpatelné odposlechové studnice vyhloubené Ivanem Horníkem, obohatil i Pelta rozpustilou českou mluvu přinejmenším o nesmrtelnou větu: „Ta ví, kudy běží zajíc!“

Mínil tím svou parťačku a podle policie i spolupachatelku Simonu Kratochvílovou, náměstkyni ministryně školství, jíž Pelta platil byt na pražském Senovážném náměstí. Svým výrokem o zajíci chtěl patrně vyjádřit, že na rozdíl od řady naivních lidí, kteří se domnívají, že se svět, a státní aparát obzvlášť, řídí spravedlivě a podle předpisů, ví právě Kratochvílová, stejně jako on, až moc dobře, že všechno je úplně jinak. A také proto se po jeho boku umí dovedně prodírat džunglí protekcí, pák, protipák a tajných zákulisních domluv až k vytoužené kořisti.

Právě své oblíbené souputnici Simoně Kratochvílové proto Pelta jednoho dne napsal do SMS: „Tohle je tvůj život, jsi dračice, to je náš adrenalin, hrát hry. A k tomu ta chemie a to je jeden velkej blázinec!“

Lepší definici celého toho „megabordelu“ asi už nikdo nikdy nevymyslí.

Přiznám se bez mučení, že mám minimální, či spíš nulové povědomí o tom, jak se v našem státě rozdělují dotace v jiných odvětvích. A nedělám si zvláštní iluze, že by tam šlo o svět křišťálově průzračných studánek. Ale za užitým expresivním výrazem „megabordel“ bych si – nejen po možnosti nahlédnout do textu obžaloby v kauze Pelta a spol. – v souvislosti se sportem s dovolením opravdu stál.

Po pádu Sazky, kterou sportovci jakožto svůj pohádkový majetek dokázali až neuvěřitelně snadno zašantročit, převzal financování českého sportu výraznou měrou stát. A už historicky kolem toho probíhaly velké čáry máry, které se okrajově projevily například trestním stíháním zodpovědných ministerských úředníků Jana Kocourka a Miroslava Vosyky.

Vedle toho, že se poukazovalo na mimořádnou úspěšnost státem uspokojených žádostí dotačního krále Miroslava Černoška, bylo po léta veřejným tajemstvím, že se svazům rozdělovaly státní dotace podle uváděné členské základny, která u jednotlivých sportů po desetiletí absolutně neodpovídala realitě. Užívaná čísla byla totiž díky započítávání mrtvých duší až brutálně naddimenzovaná.

Ačkoli se ve sportu od časů Topolánkových škrtů rozdělovaly po léta jen „pitomé“ 3 miliardy korun, šlo vždy o lákavé sousto. Dost možná i proto, že u sportu nikdy neexistoval systém zpětného vyhodnocování efektivity dotace, dokonce ani účinná ministerská kontrola, zda se s nimi nakládá podle pravidel.

Na to ostatně adresně upozornila i zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2008, která uvedla, že kontrolní systém Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR není schopen minimalizovat rizika a zajistit systémové financování oblasti sportu.

Rozdělování peněz mezi svazy probíhalo oficiálně podle jakéhosi složitého vzorce označovaného za vynález ministerského úředníka Miroslava Vosyky. Tento vzorec zohledňoval u jednotlivých svazů mimo jiné velikost jejich členské základny, údaje o počtu mládežníků a sportovní úspěchy na velkých akcích za poslední období.

Zároveň podle všeho platil i další, už méně oficiální princip, že se peníze rozdělují tak nějak zvykově, každému každoročně plus minus stejně. A co si kdo protekčně urval navíc, tak to prostě měl.

Policejní vyšetřování kauzy Pelta, Kratochvílová a spol. nás zavedlo na začátek roku 2017, kdy se prvně po čase rozděloval větší dotační balík. Místo 3 – 3,5 miliardy na sport tam bylo najednou 6 miliard. Což samozřejmě vzbudilo zájem.

A obžaloba, do níž měla redakce Seznam Zpráv možnost nahlédnout, nám poodhalila, jak se neinvestiční dotace do 10 vypsaných dotačních programů porcovaly.

Výpočtů se tentokrát ujal ministerský úředník Darek Vít. A spočítal vše úplně jinak, než jak si Miroslav Jansta s Miroslavem Peltou představovali. Nabízí se samozřejmě otázka: Jak a z čeho se jejich představy zrodily?

Zmíněný Vosykův kouzelný vzorec ovládá podle všeho už jen jeden jediný člověk na světě, jistý Karel Bauer, donedávna předseda Českého svazu jachtingu. A protože Vosyka byl kvůli svému trestnímu stíhání mimo hru, nechávalo si sportovní prostředí spočítat dotace právě od Karla Bauera. Nejprve jaksi nanečisto.

Když úředníkovi MŠMT Darku Vítovi vyšly jeho výpočty jinak, spustili Pelta s Janstou agresivní akci, v jejímž průběhu přes Simonu Kratochvílovou a šéfa sportovního odboru Zdeňka Břízu dosáhli v podstatě toho, že se čísla v tabulkách přecvakla na Bauerem vypočítané hodnoty. Jak pro Fotbalovou asociaci ČR, tak pro Českou unii sportu. V obou případech se tak prvotně určená dotace navýšila zhruba o deset milionů korun. A proto jsou také nyní obě zmíněné organizace obžalovány coby právnické osoby. A Pelta, Kratochvílová, Bříza, Jansta a jeho kolega Jan Boháč jako fyzické osoby.

Jak ke změně čísel v tabulkách došlo? Podle textu obžaloby se úředník Bříza ozval počtáři Bauerovi, ten mu ty své tabulky dodal. A Bříza z nich udělal oficiální tabulky ministerstva.

No a tady se dostáváme k podstatě věci. Pelta s Janstou ve svých výpovědích operují s tím, že je ministryně Kateřina Valachová pověřila, aby byli jako lídři sportovního prostředí gestory a garanty vybraných dotačních programů. A aby byli náměstkyni Simoně Kratochvílové k ruce.

Zjevně si to ale všichni zainteresovaní vysvětlili tak nějak po svém. Zatímco ministryně hovoří nyní o tom, že garanti měli spolupracovat jen na přípravě a nastavení programů, přičemž jejich samotné vyhodnocování a přidělování dotací mělo, celkem logicky, probíhat výhradně na půdě ministerstva a v rukách jeho úředníků, v reálném světě se do toho všeho Jansta s Peltou montovali do poslední chvíle. Protože tak prý napravovali špatné výpočty.

A jak už jsme si popsali, byly nakonec použity ty Bauerovy, tedy čísla od člověka stojícího úplně mimo ministerstvo. Jeho šéfka Kateřina Valachová k tomu později u výslechu řekla, že žádného Karla Bauera nezná.

Bizarnosti toho všeho si podle obžaloby všiml i další ministerský úředník Karel Kovář, když kolegovi psal: „Problém je, že nevypadáme jako suverénní ministerstvo, protože ve sportu se prezentuje, že to počítá Bauer. To mi vadí. Mohl nám pomáhat, ale prezentovat jsme to měli my.“

Karel Bauer měl dobrou vůli předat své know-how tam, kam patřilo, tedy ministerstvu. Před ředitelem sportovního odboru Zdeňkem Břízou zmínil, že „by to ty tři paní rád naučil“. Dočkal se ale odpovědi, že se paní Štemberková vyjádřila, že to dělat nechce a že tomu nerozumí.

Tak takhle se tedy na ministerstvu školství, lépe řečeno úplně mimo jeho stěny, počítaly a rozdělovaly státní dotace!

Jak vidno, ministerstvo vlastně sloužilo jen jakási zástěrka reality, v níž si sportovní prostředí rozdělovalo státní prostředky samo sobě, dle výpočtů pana Bauera a dle mocenských poměrů, které Pelta definoval slovy: „Sport je Jansta, Pelta, Král a zbytek musí poslouchat a taky poslouchá, dělá se z toho věda, když budou nastavený programy a včas peníze, tak jsi vítěz.“

Za to všechno zodpovídaly na ministerstvu dvě ženy. Zaprvé snadno manipulovatelná náměstkyně jménem Simona Kratochvílová. Pohled do jejího duševního vesmíru nabízí SMS, kterou poslala ministryni: „Dnes mají všichni kluci sraz na Strahově. P+J (Pelta a Jansta) včera přijeli z dovky (z dovolené). Strašně mě baví, jak to se mnou všichni koulí, ňuňají a šišlají na mě, jsou to prostě moji kluci. Neboj, vše budu řešit s nejkrásnějším úsměvem.“

A tou druhou ženou byla pochopitelně ministryně Kateřina Valachová (ČSSD), za jejímiž zády se tohle všechno odehrávalo. Nabízí se samozřejmě i alternativní výklad, že nikoli za zády, ale za jejího částečného či plného vědomí.

Občas se někdo z úředníků vzpíral podepsat se pod něco, nač náměstkyně tlačila. Když si na to Kratochvílová postěžovala v souvislosti s pány Vronským a Hlávkou, přispěchal jí Pelta na pomoc pohotovou radou: „Tak Vronský do důchodu a ten druhej do p*dele.“

Speciální peklo se pak odehrávalo kolem investičních dotací. Tady chtěli rekonstruovat stadion, tam zase položit nový trávník, jinde postavit bazén… Jenže při posuzování projektů se podle obžaloby nehledělo ani tolik na předepsaná kritéria dotačních programů a kvalitu žádostí, ale na to, který potentát za příslušnou dotační žádost lobbuje.

„To je od premiéra, to je od Katky…“ přehrabovali se tím Pelta s Kratochvílovou v tajném bytě na Senovážném náměstí. Spousta „toho“ mimochodem byla od Karla Březiny, bývalého ministra a nyní pražského politika ČSSD.

Žádosti měla posuzovat externí komise ministerstva. Nikoliv Kratochvílová s Peltou. Ale ti se toho iniciativně rádi ujali.

Pořád jim to nějak nevycházelo, to když chtěli uspokojit všechny mocné, které k něčemu potřebovali, a samozřejmě přitom nezapomínali na projekty, za kterými byly stavební firmy sponzorující Peltův klub FK Jablonec. „To když sečtem, tak je to v p*deli,“ zděsil se Pelta obtížnosti operace, která mu samozřejmě vůbec nepřináležela. Naštěstí měl po ruce svoji Simonu, tedy tu z ministerstva, která odvětila: „To ne, to ani omylem, z toho jenom vytipujem něco.“

Jak se dozvídáme z textu obžaloby, Kratochvílovou v tajných jednáních rozpaloval i pocit jistého dobrodružství. Třeba když se v SMS svěřila o jednání s předsedou poslaneckého klubu ANO Jaroslavem Faltýnkem: „Falťas je dokonalej, dvakrát změnil v pěti minutách místo schůzky, která bude za deset minut… A stejně jdeme jinam, nevím kam, absolutní utajení.“

Princezna z Brna si své pražské bloudění temným hvozdem po boku tajuplných černokněžníků a chrabrých loupežníků opravdu užívala: „Mirečku, já jsem vždy věrná svým ‚machům‘, a to stoprocentně. Proto jsem v nejbližších 15 letech klidná, že se neztratím. Vrací se mi důvěra, kterou jsem nikdy nezklamala, ale vyžaduji absolutní důvěru na oplátku. Miluju šachy, umím je hrát. A neodpustím podrazy. Byl jsi dnes úžasný, víc se ani nedá říct.“

Poté, co byla obviněna a obžalována z několika trestných činů, už asi Simona Kratochvílová své stanovisko o nejbližších 15 letech, kdy se neztratí, musela přehodnotit.

V čem se poměry ohledně rozdělování dotací v nově vzniklé Národní sportovní agentuře zásadně změní oproti těm, které panovaly na ministerstvu školství, jsem zatím, přiznám se, úplně nepochopil.

V poradním orgánu šéfa agentury Milana Hniličky sedí plus minus ti samí lidé, kteří tvořili sportovní poradní orgán Kateřiny Valachové. Nechybí dokonce ani obžalovaný Miroslav Jansta.

Ano, opakovaně jsme slyšeli, že v nové agentuře bude samozřejmě všechno transparentnější. To by bylo jistě krásné. Nicméně mi k tomu, prosím, závěrem dovolte uvést poslední odposlechový citát z ošatky moudrosti Miroslava Pelty:

„Transparentnost! Už mě to slovo se*e, stejně jsou to jen kecy!“