Článek
Vy máte za sebou obnovenou premiéru muzikálu Noci na Karlštejně, přímo na Karlštejně. Máte všechna představení vyprodaná, i ta zájezdová. Čím to podle vás je, že český divák je tak konzervativní, že sázka na něco důvěrně známého takhle vychází?
Oni milují písně Karla Svobody a milují Karla IV. Vlastně je to pro ně a pro mě také největší Čech, takže to je to kouzlo, které funguje po staletí.
Já jsem to myslel i obecně, protože třeba neustále obnovovaná premiéra muzikálu Dracula značí, že vlastně lidé chtějí vidět to, co už viděli nebo tak důvěrně znají.
České publikum je konzervativní, to máte pravdu. Tady se moc novinek z Broadwaye nechytlo a lidé opravdu chtějí vidět stále Draculu nebo Noc na Karlštejně. Prostě je to tak, musíte se s tím jako producent smířit, že když chcete přivést třeba Rent, což je výborný muzikál, tak pohoříte.
Nedá se to udělat tak, že byste odehrál pár představení Noci na Karlštejně a vydělal si na Rent?
To bych určitě asi vydělal, ale následně bych na muzikálu Rent prodělal. To je prostě zákon.
Když se vrátím ke Draculovi, vy jste byl i u prvního nastudování v polovině 90. let. Jak se podle vás od té doby proměnila muzikálová scéna?
Tehdy jsme byli opravdu na začátku všichni, nebyla tu ani generace vystudovaných muzikálových umělců, kteří by ovládali řemeslo ve všech složkách. To znamená, že by uměli zpívat, tancovat i hrát. To se změnilo, je tu spousta nových talentů. Ale přesto musím říct, že stejně jako se objevili na scéně hodně kvalitní umělci, tak přišli i lidé, kteří toho tolik neumějí a v Londýně by třeba vůbec neobstáli a nemohli by být obsazeni. Což v Česku bohužel obsazeni jsou, takže je to teď takový mix. Samotného mě to trápí a snažím se jít cestou, již jde třeba Michal Kocourek v Kalichu nebo kterou razí Studio Dva, tedy obsazovat jen ty, kteří na to mají.
Je to české specifikum, že se dá přednost slavnému jménu, ačkoliv pěvecký nebo herecký projev není dostačující?
To je takový klam, že když se obsadí někdo hodně mediálně známý, tak přitáhne diváky do hlediště. Ukazuje se, že to není až tak pravda, že lidé dnes chodí na konkrétní tituly a na zavedené muzikálové umělce, kteří mají za sebou velké role a třeba ceny Thálie. Už tolik nepotřebujete zavedenou hvězdu například z rockové nebo populární hudby, potřebujete spíš někoho, kdo je nositelem kvality.
Mimochodem, když se ještě jednou vrátím k proslavenému Draculovi z devadesátých let, ten byl schopen vyprodukovat nové hvězdy. Tenkrát to byl určitě Daniel Hůlka, Leona Machálková, která v něm začínala, nebo tehdy mladičká Monika Absolonová.
Ano.
Jak je možné, že dnes toho muzikály schopné nejsou?
Muzikálů je hodně. A doba se změnila. Už není tak múzická, že by se objevily tyto mimořádné talenty, o nichž mluvíte. V muzikálech je velká cirkulace lidí, kteří projdou několika tituly a nemají šanci se v jedné roli divákům vrýt do paměti.
Je řada alternací a konkrétní umělec hraje v úterý jednu roli, ve středu druhou a ve čtvrtek vystupuje zase jinde. Nemohou mít jasný tah na branku. Dan Hůlka, Leona i Monika tehdy hráli jenom v Draculovi. A kdo je chtěl vidět, musel tam.
Kompletní rozhovor s Janisem Sidovským.Video: Adam Junek
A není to i tím, že takto výrazné osobnosti chybí? Nebo jsou mezi těmi muzikálově vystudovanými herci, jen o nich nevíme?
Ale jsou. Třeba Roman Tomeš, Hana Holišová nebo Honza Kříž. Jsou v oboru třeba chvíli, a přesto jsou velmi výrazné osobnosti. Kdyby do toho šli víc a nebrali každou příležitost a hráli jen v jednom titulu, mohli by být velké hvězdy. Ale to je otázka obživy.
Víte, v těch 90. letech jsme hráli Draculu sedm dní v týdnu, o víkendu dokonce dvakrát za den. Dnes máte muzikál od čtvrtka do soboty, někdy i v neděli, když jste šťastný producent.
A uživí se muzikálový herec jedním dvěma tituly, nebo musí opravdu oběhnout pět scén?
Musí je obíhat. Jiná verze není, protože honoráře nejsou tak vysoké, ani nemohou být. Sály mají kolem 600 míst s výjimkou Kongresového centra, které má větší kapacitu. Takže, abyste se uživil, je potřeba hrát v několika titulech nebo hrát ještě činohru, dělat dabing, někdo má i vlastní koncerty. Ale je to tak i na Broadwayi nebo ve West Endu. Tamní umělci večer hrají v Aladinovi nebo v Hamiltonovi a přes den roznášejí pizzu.
Tak zatím snad Hanka Holišová neroznáší pizzu.
Ne, to ne.
Kolik si muzikálový herec může vydělat za večer v hlavní roli?
Ty údaje nejsou veřejné, to dobře víte, takže to nemůžu...
Ale zkusit to musím.
...přesně tady specifikovat. Jsou to tisíce korun. Nejsou to, jak mají možná někteří lidé představu, statisíce nebo desítky tisíc za večer. Tak to opravdu není.
Ještě jedna věc, která souvisí s konzervativností českého diváka, mě napadá. Respektive jak jinak, než jakousi nostalgií si vysvětlit, že dodnes hraje Ježíše Krista v Jesus Christ Superstar Kamil Střihavka, byť 33 mu bylo již dost dávno, nebo donedávna hrála patnáctiletou panenskou Johanku z Arku Bára Basiková…
Oni v tom byli mimořádní, to musíme uznat. Ať je to, jak chce, tak Kamil i Bára jsou právě ti mimořádní umělci, kteří obstojí i po tolika letech. Je to tím, že tu roli znají a lidé je chtějí vidět. Kdyby neplnili hlediště, tak určitě producenti řeknou: Kamile, bohužel ten počet představení ti snížíme. Kamil v tom však stále funguje dobře. Ale je tam třeba právě Roman Tomeš, kterého jsem už jmenoval a jenž byl nominovaný i na Thálii. Funguje už jako nová generace v tomto úžasném představení Jesus Christ Superstar.
Osobnosti na Seznam Zprávách
Toto jsou tituly, u kterých není třeba zpochybňovat kvalitu. Česká muzikálová scéna ale produkuje velké kvantum titulů a u některých je kvalita více než diskutabilní. Je to jen náš problém, nebo je to podobné i ve světě? Třeba i zfilmovaný Into the Woods taky není žádná perla…
Hodně cestuji za muzikálem po světě a neviděl jsem vyložený blábol, jako se to stává v České republice. Musím říct, z úcty ke kolegům nebudu jmenovat, že v Praze se hraje několik titulů, které by neobstály venku ani jako školní představení. Je to od začátku do konce prostě špatně. Bohužel i tyto tituly najdou svého diváka. Což potom degraduje celou naši muzikálovou branži. A jestliže je hodně navštěvovaný takovýto titul, často narazíte, když chcete divákovi nabídnout něco mimořádného. Zkrátka je zvyklý na svůj hamburger a něco sofistikovanějšího nestráví.
Řadu let jste působil jako manažer hvězd, teď si dáváte trošku pauzu, když zastupujete jen Pavla Vítka a Reginu Rázlovou. Co byste dnes musel dělat, abyste stvořil novou hvězdu?
Už bych to nedělal. Je to velmi nevděčná práce a v Česku k tomu potřebujete tolik dalších okolností nakloněných, abyste to dokázal. Je to opravdu mravenčí práce, na jejímž konci nemusí vůbec být úspěch. A hlavně tam nemusí být uznání od té hvězdy, že vy za tím do značné míry stojíte. Doba těch velkých hvězd, které jsem zastupoval, ať to byla Hana Zagorová, Helena Vondráčková, Iveta Bartošová, Daniel Hůlka, Leona Machálková a řada dalších, je pryč. Devadesátky souznění manažera a interpreta přály. Ti lidé šli s námi, dělali to, co jsme jim říkali, oblékali se, jak jsme jim radili. Zpívali repertoár, který jsme jim vybírali. Nové hvězdy mají dost často kapely, jež dělají repertoár samy, a vklínit se mezi ně je poměrně složité.
Ale co by to teoreticky potřebovalo? Dejme tomu, že by se naskytl člověk, který by poslouchal, nechal si vybrat repertoár. Dnes jej asi neprosadíte přes estrádní show, které už beztak moc nevznikají…
No jistě, je to daleko složitější. A myslet si, že když máte milion zhlédnutí na internetu, tak už jste hvězda - nejste. Někdo má opravdu hodně statisíců, možná i přes několik milionů zhlédnutí, ale pak, když se pověsí plakát v Nové Pace, dnes večer zpívá ten a ten, sál není plný, ale je spíš poloprázdný. Virtuálně to funguje, v reálu ne.
Je pravda, že devadesátá léta přála velkým zábavným pořadům, kde jste se mohl ukázat. Mnozí tím opovrhovali, ale vy jste mohl předvést repertoár. Také hity se lépe tvořily, protože jste oběhl pět pořadů a viděly vás miliony diváků, což dneska není. Máte třeba Tvoje tvář má známý hlas, je to sice skvělá, profesionálně odvedená show, ale nikdo z ní se hvězdou nestane. Je omyl si myslet, že když vás každou neděli vidí milion 600 tisíc diváků, tak se z vás stane hvězda, co naplní Lucernu. Nenaplní…
To je vidět i na případu Hany Holišové.
…ten člověk by musel znovu dělat převleky. On vlastně nemá svůj repertoár, nemá svůj hit.
Ale zpět k vaší otázce. K prosazení se potřebujete bezpečně talent. Bez něj to nejde. Ale tvoří tak 70 procent základu na cestě k úspěchu. Všechno ostatní je práce, práce, práce. Štěstí na lidi, kteří vám dělají servis. A musíte vědět, co chcete. Jestliže to nevíte, tak prostě sláva jde rychle nahoru a pak dolů. Protože to nedržíte pevně v otěžích. Je plno lidí, kteří se chtějí jenom proslavit, tak to se jim splní. Dneska si můžete tady sundat košili a zítra to bude všude na internetu, ale tím to skončí...
