Článek
Politici vládních lidovců dali najevo, že se kvůli sporům o vyznamenání pro Jiřího Bradyho nehodlají 28. října zúčastnit slavnostního večera na Pražském hradě. Podle ministra Mariana Jurečky se strana chce viditelně distancovat od toho, co se v posledních dnech odehrálo.
Bylo to jednohlasné rozhodnutí?
Když se šlo ráno na předsednictvo, měl jsem nachystáno usnesení, a nakonec jsem byl rád, že jsme vlastně nehlasovali, protože v té diskuzi vyplynulo, že nikdo z poslanců ani senátorů, kteří dostali pozvání na Hrad, tam z vlastního rozhodnutí nejde.
Kolik těch pozvánek jste měli?
Našich poslanců je 14. U senátorů je nyní komplikovaná situace tím, že vlastně někteří končí, a ti už pozvání nedostávali. A ti noví ho ještě nedostali, takže já dneska nejsem schopen u senátorů říct, kolik jich bylo pozvaných. Minimálně tři pozvánky ale k senátorům šly.
Váš předseda ale přeci jenom vypadal, že si jistý není, protože na sociálních sítích se ptal na názor veřejnosti.
On se ptal, a já mu i částečně rozumím, protože není úplně jednoduché odmítnout pozvání na Pražský hrad 28. října v podvečer, na předávání slavnostních vyznamenání. A o to těžší je to pro člena vlády. Ještě bych řekl, že úplně nejtěžší je to pro předsedu koaliční strany. Vlastně říct prezidentovi - vážený pane prezidente, já to pozvání nepřijímám. To není úplně komfortní situace. Nicméně si myslím, že opravdu v kontextu událostí posledních dnů není možné přijít na Hrad a tvářit se, jako že se nic nestalo a svojí účastí vlastně legitimizovat to, co se tady stalo za poslední týden.
Vy jste zmínil koaliční partnery. Tušíte, jak se rozhodli oni, přijdou na Hrad?
Já jsem zaznamenal prohlášení představitelů buďto poslaneckého klubu nebo vedení těchto stran, ale vím o mnoha řekněme představitelích, ať už jsou to poslanci, nebo třeba i ministři, kteří tam nejdou. Například eurokomisařka Věra Jourová řekla, že to pozvání nepřijímá. Ministryně Marksová také řekla, že toto pozvání nepřijímá, takže já si myslím, že i v těchto politických stranách bude větší počet lidí, kteří se budou chtít nějakým způsobem svojí neúčastí vymezit vůči událostem posledních dnů.
Vnímáte částečně jako gesto dobré vůle to, co dneska slovy Jiřího Ovčáčka vzkázal pan prezident, tedy že je ochoten ocenit pany Bradyho při nějaké jiné příležitosti?
Ne, mně to přijde už jenom jako zachraňování té situace pod určitým mediálním tlakem. Na rovinu, ten tlak vůbec nebyl od veřejnosti ani od politiků na to, aby Jiří Brady dostal teď ještě nějakým způsobem vynuceně vyznamenání. Myslím, že všichni se soutředíme na to, že tady byl ministr kultury vydírán a byla mu řekněme nabídnuta určitá směna za to, že jestli se nepotká s dalajlamou, tak Jiří Brady, shodou okolností strýc ministra kultury, to ocenění nakonec dostane. A to si myslím, že je něco, co je nedůstojné a je vůbec nepřijatelné, aby se toto v demokratické společnosti, v demokratickém státě, mohlo dít.
Hrad tady to vydírání odmítá, stejně jako odmítá to, že pan Brady měl být skutečně oceněný. Stojí vám tato současná situace za to se rozhádat s prezidentem?
Já se s prezidentem nerozhádávám. Já jsem mu dneska napsal ve dvou větách slušně, proč to pozvání nemohu přijmout. Ten, kdo viděl včera tiskovou konferenci tiskového mluvčího Ovčáčka a pana Forejta, tak z toho mlžení a z té neschopnosti jasně odpovědět na otázky musí vidět, že Jiří Brady, člověk, který prošel Terezínem, prošel Osvětimí, nemá v jeho věku důvod lhát. A na rovinu říkám, že jestli mám věřit panu Ovčáčkovi, nebo Jiřímu Bradymu, tak věřím Jiřímu Bradymu.
Neberete tedy argument pana Forejta, že to byla jenom prvotní kontaktáž, ale že Jiří Brady nedostal ten daný zvací dopis?
V tom příběhu je spousta pozoruhodných, řekněme drobných náhod. Napřed to, že vůbec prezident mluví s ministrem a říká mu: Když se ministře nesetkáš s dalajlamou, tak váš strýc to ocenění dostane, potom najednou ten seznam k podpisu premiéra přijde až druhý den poté, co se uskutečnilo setkání s dalajlamou a opravdu Jiří Brady na tom seznamu není - a pak Jiří Brady říká, že mu volal pan Forejt z Kanceláře prezidenta, který to následně nebyl schopen vyvrátit. Když si to dám do mozaiky, tak si myslím, že pravda jde za Jiřím Bradym a Danielem Hermanem.
Je to pro vás i důvod, proč podporovat jiného kandidáta v prezidentské volbě?
To s tím teď vůbec nesouvisí. Já ani KDU-ČSL jsme neřekli, jestli třeba nebudeme stavět vlastního kandidáta.
Uvažujete o tom?
Samozřejmě ty diskuze povedeme. A dneska je předčasné říkat, že teď někoho podpoříme, de facto rok a půl před prezidentskou volbou, to bychom si neodvážili.
Máte už vytipované některé své vlastní kandidáty, které byste mohli postavit?
Znovu říkám, že ty diskuze povedeme. Myslím si, že i z řad KDU-ČSL bychom byli schopni postavit velice zajímavé kandidáty. V minulosti to byla Zuzana Roithová, ale třeba teď se velmi výrazně začalo skloňovat jméno Petra Pitharta, což si myslím, že by byl výborný prezident pro Českou republiku.
Váš osobní názor, právě jsem se chtěla zeptat, byl by to Petr Pithart?
Já nechci spekulovat, protože samozřejmě Petr Pithart, když jsme hovořili o jeho možné kandidatuře i pokračování v politice, tak vlastně říkal, že už chce odejít, že si chce užít zaslouženého důchodu, ale i z jeho úst jsem slyšel ten výrok, že bude uvažovat nad tím, zdali nezváží případnou kandidaturu. Samozřejmě jsou tam ty dva podmiňovací způsoby, ale není to vyloučeno.
Budete ho přemlouvat?
Musím říct, že my si to musíme napřed probrat v rámci KDU-ČSL na předsednictvu a pak samozřejmě záleží, jestli Petr Pithart bude chtít, protože já respektuji také to, že má za sebou obrovský kus práce v životě a může se cítit unaven.
