Článek
Je krátce po poledni. Před brněnským univerzitním kampusem už dávno odezněly ranní půtky i trocha chaosu. Dobrovolné testování na koronavirus tady hned v osm hodin ráno vzaly útokem stovky lidí. „Akce skvělá, ale organizace taková po česku,“ glosoval situaci Jaromír Novák, který se také nechal testovat.
Do dlouhého lidského hada se i po poledni opírá slunce, přesto se fronta značně zkrátila. Strážníci totiž už předtím zjednali pořádek v dohadujících se davech a krátce po desáté už nově příchozím stání ve frontě vymlouvali. „Můžete čekat klidně čtyři hodiny,“ upozorňovali.
To už odpoledne neplatí. Když se zařadím na konec, postává přede mnou asi třicítka lidí. Dodržují dvoumetrové rozestupy a nervózně očekávají, kdy se dostanou na řadu.
Asi po dvaceti minutách přichází medička. „Dotazník pro věkovou skupinu 30-39?“ ptá se a dává mně do ruky arch s několika listy.
Chod tohoto bohunického odběrového místa má na starosti asi padesát lidí. Drtivá většina z nich jsou právě medici, studenti z Masarykovy univerzity a Univerzity obrany.
„Armáda České republiky má na starosti odběrové stany a logistiku akce,“ vysvětluje mluvčí Univerzity obrany Lenka Dvořáková.
Před odběrový stan se dostávám asi po půlhodině. „Pojďte sem do stínu. Změřím vám teplotu a slunce by mohlo měření zkreslit,“ povídá další medička. Teplota 36,2 stupně znamená zelenou pro další akci. Pacienti se zvýšenou teplotou dovnitř nemohou.
Dotazník předávám další pracovnici v odběrových stanech. Mám přidělené číslo 3357, které už je napsané na dotazníku. Po předložení občanky nebo jiného dokladu přichází na řadu testování.
V zeleném armádním stanu je rozmístěná dvanáctka stolů. Uvnitř je docela ruch, medici zvládnou testovat více než deset lidí zároveň. „Posaďte se prosím sem a pořádně si vydezinfikujte obě ruce,“ posadí mě ke stolu medička Patrícia Mužlayová.
„Teď to trochu štípne,“ upozorňuje mě. Píchnutí do ukazováčku na pravé ruce skoro není cítit.
Mužlayová na stůl položí rychlotest a pipetou do něj umístí mou kapku krve. „Teď už stačí jen deset minut počkat,“ říká s úsměvem.
Dívám se na ampulku se svou kapkou, pod testem leží list papíru. Na jedné straně je kolonka s nápisem IgM, na té druhé IgG. „IgM protilátky se objeví okamžitě. To znamená, že v takovém případě máte akutní průběh infekce. Naopak IgG se tvoří později a zůstávají vám na celý život,“ vysvětluje medička.
Trochu nervózně posedávám u stolu a dívám se na rychlotest. Neustále tam svítí jediná čárka.
Jak vůbec poznám, kdyby byl pozitivní? „Dvě čárky, jako u těhotenského testu,“ směje se medička.
„Ten úplně neznám,“ odvětím.
Druhá čárka se neobjeví ani po deseti minutách. „Jste negativní a žádné protilátky nemáte. To znamená, že jste se s koronavirem zatím nesetkal,“ loučí se mnou. Podle našich informací ve středu stejný verdikt slýchá drtivá většina testovaných.
Je hotovo. Test i s čekáním ve frontě trval necelou hodinu.
