Článek
Druhé největší irácké město Mosul bylo dlouhou dobu baštou Islámského státu. Minulé léto bylo město osvobozeno vládními vojsky po mnoha týdnech bojů. Islamisté z města utekli a z části města zbyly pouze trosky. I obyčejný rozhovor s námi znamenal pro některé respondenty výhrůžky a obavy o život. Strach je zde všudypřítomný.
„Je to proto, abych chránila svůj život i svou rodinu. Upřímně se bojím Islámského státu, náš život je stále plný nebezpečí,“ odpovídá jedna z místních obyvatelek, proč nechce ukázat tvář na kameru. „Vítali je zlí lidé. Nevím, jak oblbli naši mládež, ale pomalu si je získali. Ti, kteří naverbovali, toho pak litovali a nevěděli, jak se dostat z toho ven,“ dodává.
„Často lidi zabíjeli bez důvodu. Házeli ženy do údolí. Lidé tam později našli dámské pantofle. Neměli s nikym slitování. Byly tady rodiny, které neměly nic a musely jíst trávu, aby vůbec přežily,“ popisuje další z obyvatel Mosulu. Islamisté se snažili ovládnout životy místních. Začala platit tvrdá pravidla. Změnily se školní osnovy. „Učili děti matematiku tak, že granát a granát jsou dva granáty,“ říká.
„Neměli jsme žádné zbraně, abychom s nimi mohli bojovat. Byla to devastace. Zničili nejenom můj život, ale i život všech lidí, kteří nestáli na jejich straně,“ dodává jedna z žen. Islámský stát podle ní představuje pravý opak islámu. Místní se shodují, že doba se už změnila. Mosul se vzpamatovává z nejhoršího. Do města budou muset být nainvestovány velké peníze, aby se město postavilo zpátky na nohy. Vzpomínky na krutost islamistů budou v mysli místních do konce života.
V iráku jsme natáčeli na více místech. V uprchlickém táboře Bajet Kandala jsme mluvili s jezídy, kteří museli utéct před islamisty. Tábor se nachází pouze několik kilometrů od irácko-syrské hranice.
„Ve dvě hodiny ráno nás vzbudil hluk. Nedalekou oblast obklíčil Islámský stát. Rozhodli jsme se, že odejdeme. V mé rodině je čtrnáct členů, moje matka byla po infarktu, otci nefungovaly ledviny. Měli jsme malé auto, do kterého jsme se všichni nevešli. Chtěli jsme se dostat do hor, ale Islámský stát nás obklíčil,“ vzpomíná na útěk se slzami v očích jezídský uprchlík Nawaf Hamo Melhm. Jeho rodina se následně vydala na dlouhou cestu, která měla jediný cíl - zachránit se.
„Viděl jsem ženu, jak tam nechala dítě, protože ho už nemohla unést. Umíraly přede mnou staré ženy,“ popisuje útěk dalších lidí Melhm. Do tábora si nevzali téměř žádné věci.
„Malé děti se moc bály, aby je neunesli a nezneužili pro sebevražedné útoky. Vzali nám nejzákladnější lidská práva,“ začíná své vyprávění jedna z učitelek v malé venkovské škole, kde už znovu probíhá výuka.
„Hodně věcí se změnilo. Začali jsme tříměsíční kurz. Psychicky jsme je hlavně podporovali. Dělali jsme s nimi umělecké činnosti, sportovní aktivity, posilovali jsme je. Děti se trochu uklidnily a zlepšily. Žily samozřejmě v hrůze a strachu. Měli jsme hodně případů psychických traumat,“ dodává.
Je Islámský stát definitivně poražen? Jak se žije místním? Jak těžce se vyrovnávají s utrpením? Podívejte se na úvodní video a další bonusová videa v našem speciálu.
Obzor Filipa Horkého sledujte každých čtrnáct dní v úterý ve 20:30 na Televizi Seznam.
Nemáte Televizi Seznam stále naladěnou? Pomůže vám náš návod.
