„Jsou to nejrychlejší tržby.“ Sledovali jsme „pijavice“ na Ministerstvu kultury

„Jestli poděláme tu kulturu, tak já v tý firmě nemám co dělat,“ říká nervózně na skryté nahrávce holohlavý muž drobnější, ale rtuťovité postavy. Obává se, že nesplní představy svého zaměstnavatele, čínské firmy Huawei.

„A proč jsi na tom tak vázanej, ty vo*e?“ ptá se jeho spolustolovník v brýlích s pečlivě zastřiženými vousy, nagelovanými vlasy a zálibou ve žlutých svetrech.

Oba muži se sešli letos 13. února. Bavili se o byznysu, který chtějí udělat na Ministerstvu kultury. Při hovoru v kavárně, který monitorovaly Seznam Zprávy, zrovna řešili, zda se jim podařilo dostatečně zmanipulovat klíčovou veřejnou zakázku. A pravdou je, že podařilo.

Ale nepředbíhejme.

„Je to nejrychlejší revenue (tržba, pozn. red.),“ vysvětluje holohlavý muž svému kolegovi u stolu, proč je pro ně zakázka na Ministerstvu kultury tak důležitá.

Rychlé peníze je něco, čemu oba dobře rozumí. Je vidět, že se oba dobře znají, tykají si a ani místo setkání nevybrali náhodně: sedí v kavárně Grosseto na Praze 4. Je to pro ně výhodná pozice. Kdyby chodili pěšky, je to jen pět minut svižné chůze od jejich mateřské společnosti, pro kterou oba v té chvíli fakticky pracují. Čínská technologická společnost Huawei.

Muž s brýlemi a zastřiženými vousy se jmenuje Petr Bašek a v Huawei měl na starosti obchody se státem a státními firmami.

Holohlavý muž je jeho nástupce Juraj Pavol.

Zakázka na Ministerstvu kultury je dnes jejich společným projektem. Bašek jej rozjel a Pavol se jej snaží ve stejném duchu dokončit.

Redakce Seznam Zpráv skupinu kolem manažerů Huawei sledovala tři čtvrtě roku. Pořídili jsme hodiny skrytých záznamů a zmonitorovali desítky schůzek. První část reportáže z devítiměsíčního sledování manipulace veřejných zakázek najdete ve videu umístěném nahoře v textu.

Smyslem projektu bylo podrobně zmapovat podnikání čínské firmy Huawei, která podle dřívějších zjištění v Česku používá vlivové skupiny kolem městských firem, aby se dostala ke strategicky důležitým zakázkám. V minulosti měla kupříkladu uzavřenou smlouvu s vlivným právníkem Květoslavem Hlínou, blízkým Jaroslavu Faltýnkovi. Ve stejnou chvíli ale Hlínova kancelář zastupovala i dopravník podnik, kam se Huawei pokoušel dodávat technologie.

Tentokrát jsme sledovali osudy několika státních zakázek na Ministerstvu kultury. Zmapovali jsme finanční skupinu podnikatelů, lobbistů a úředníků, kteří ve shodě dokázali zařídit, aby zakázka, o kterou mají zájem, dopadla, jak potřebují.

K tomu, abychom opatřili přímé důkazy, nám pomohla chyba, kterou skupina udělala v polovině loňského roku.

Klíčovým svědkem se pro nás stal Petr Bašek, který donedávna pracoval v Huawei. Jeho svědectví má zajímavou historii podobnou drsným zápletkám z 90. let a také velmi pragmatický důvod: půjčil si peníze od jednoho ze členů skupiny. Chybou, kterou skupina udělala, bylo, že na něj začala tlačit příliš drsným způsobem.

Bašek, když se dostal pod tlak, se začal bát o život a zdraví – a rozhodl se svěřit Seznam Zprávám. Vzhledem k tomu, že se i nadále podílel na přípravě zakázky, fakticky nám umožnil vhled do nitra skupiny. To je velmi důležitý moment, k němuž se ještě vrátíme. Bašek popsal, jak celá skupina i její postupy vlastně fungují.

„Ministerstvo kultury připravuje zakázku na spisové služby. Je to zakázka, kterou budou využívat všechny podřízené organizace nebo většina z nich. A manipulace je v tom, že ta zakázka je vlastně teď momentálně připravována tak, aby ji splnil jenom omezený počet dodavatelů,“ říkal Petr Bašek podrobnosti při natáčeném rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Mechanismus manipulace je vlastně jednoduchý.

Bašek a jeho „společníci“ napíšou technické podmínky zakázky, pak je předají svým spřáteleným úředníkům na Ministerstvu kultury. Ti potom technické podmínky zařadí do zadávací dokumentace a tu ministerstvo vydá jako svou vlastní. Technické podmínky pak logicky splní jen ten, kdo si je de facto napsal sám pro sebe na míru.

„Ano, je to přesně tak,“ pokyvuje hlavou Bašek, když si mechanismus necháváme poněkolikáté vysvětlit.

Na Ministerstvu kultury jde o několik zakázek.

Největší z nich je takzvaná Czechiana, tedy zakázka na digitalizaci kulturního dědictví České republiky. Má několik částí a její souhrnná cena se pohybuje kolem jedné miliardy korun. Vzhledem k tomu, že jde o IT, je to zdaleka nejzajímavější zakázka, o kterou se tu hraje.

Vedle toho je strategicky velmi důležitá: ten, kdo ji bude zpracovávat, má v rukou klíč k velké části celého kulturního dědictví v České republice.

Lubomír Zaorálek (ČSSD) je ve funkci ministra kultury relativně krátce. Nastoupil koncem léta minulého roku, tedy v době, kdy byl projekt Czechiana za miliardu korun v plném běhu.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy ale sám vyjádřil pochybnosti o tom, jak úředníci na jeho ministerstvu zacházejí s penězi.

„Mně to připadá až skoro kuriózní, jakým způsobem se to ministerstvo nakonec vyvinulo. Ten hlavní a silný pocit je, že tady jde o něco jiného než třeba o podporu umění. A to je věc, která se nedá napravit rychle. Tam jde o větší toky peněz, které jsou jinde než v oblasti živého umění. Tam se rozděluje pár peněz mezi časopisy, soubory a podobně. Tam jsou odborné komise, tam se to hlídá, tak se kontroluje každá koruna. Ale tady jdou stovky milionů, miliardy úplně jinam,“ říká člen vlády Zaorálek.

Když nastupoval na Ministerstvo kultury, nejspíš netušil, kdo všechno se z jeho v té době nových nejbližších spolupracovníků na manipulaci zakázek podílí. Klíčovou roli v celé skupině ale paradoxně nehrají ministerští úředníci, kterým se budeme věnovat později.

Hlavní roli, jež spojuje všechny části řetězce, hraje pražský podnikatel a lobbista Jaroslav Kříž.

Vraťme se k momentu, kdy si Petr Bašek půjčil peníze, které nakonec vedly k jeho přiznání. Právě Kříž je oním mužem, od kterého si peníze půjčil. A důvod, proč se Bašek přiznal, je jednoduchý: strach.

Jaroslav Kříž má blízko k lidem z podsvětí, s některými měl v minulosti dokonce firmu. Podnikal kupříkladu s Janem Kočkou, kterého policie stíhá za daňové úniky. Sám Kříž byl v minulosti odsouzen za uplácení soudce Ondřeje Havlína.

Bašek se s Křížem seznámil během svého působení ve společnosti Huawei, tam spolu začali spolupracovat. Bašek byl jako zástupce firmy úspěšný například v dopravních podnicích.

Ve stejné době o zakázky v dopravních podnicích usiloval i Kříž. S Huawei se nakonec domluvili a dokázali postupovat společně.

Právě proto měl Bašek ke Křížovi blízko a nebál se půjčit si od něj peníze. Bát se začal až ve chvíli, kdy ho jednoho dne navštívil mohutný muž ze severočeské galerky. Oznámil mu, že galerka na něj má jakousi zakázku.

Toto setkání potvrdil Seznam Zprávám i jeden z jeho účastníků. „Připomněl mu dluh a řekl mu, že ho mají v merku,“ vypráví svědek schůzky, jehož identitu redakce zná.

Bašek pochopil, že ze situace nemá cestu ven: má dluh s vysokým úrokem, na jehož zaplacení nemá dost peněz, a jedinou možností je splatit dluh „prací“ a stát se de facto otrokem této skupiny. Tahle cesta ho ale zase vede rovnou do vězení.

„Já to s mýma nervama prostě neudělám. Já prostě nevím, co se stane druhý den. Dokud nebudu mít klid, já to kreativně neudělám,“ říká Bašek na jednom ze setkání Jaroslavu Křížovi k zamýšlené zakázce na Ministerstvu kultury.

A roztřeseně pokračuje: „Já to začnu psát, pak se za čtrnáct dní někde vyklepu a nedodělám to. Já ti rád pomůžu, ale dokud budu v takovým presu, tak to nedám,“ stěžoval si Bašek svému věřiteli Křížovi.

Kříž bohorovně odpověděl: „A co potřebuješ udělat, abys v takovým presu nebyl?“

Bašek se odmlčel a pak špitl: „Potřebuju vědět, že to se mnou nedopadne blbě, Jardo.“

Tento dialog se odehrál loni jenom jeden den před Štědrým dnem v centru Prahy.

Jaroslav Kříž je opatrný a nerad sedává na schůzkách na jednom místě. Raději se při setkání prochází. Rozhovor mezi Křížem a Baškem přesně charakterizuje jejich vztah i důvod, proč se Bašek rozhodl mluvit. Jako ujištění, že to s ním „nedopadne blbě“, totiž dostal od Kříže další práci.

Baškovi ale došlo, že to s ním jinak než „blbě“ nedopadne. Je potřeba si uvědomit ještě jednu důležitou věc. Bašek není čistě kladný hrdina. Peníze si opravdu půjčil a většinu podivných obchodů dělal dobrovolně. Jenže v tomto momentě pochopil, že už situaci nemá absolutně pod kontrolou.

„Fakticky jsem se dostal do postavení otroka,“ popsal trefně svou situaci Bašek.

Vraťme se ale k zakázkám na Ministerstvu kultury.

Skupina byla nakonec úspěšná a jednu ze zakázek – tu největší – se jim podařilo dotáhnout do konce, tedy alespoň její první část za 450 milionů korun. I tady ale zůstal zachován základní princip.

Společnost Huawei není nikde na první pohled vidět, před sebou má nastrčenou firmu a Huawei je jejím dodavatelem. Aby v projektech byly firmy, které se skupinou budou spolupracovat, má na starosti lobbista Kříž.

„Ano. Tu zakázka vyhrála společnost z vlivu Jaroslava Kříže. Ale ještě to není úplně konec. Čeká se na podpis ministra,“ vyprávěl Petr Bašek letos v únoru.

O několik týdnu později ale přišla studená sprcha.

Ministr Zaorálek zakázku nepodepsal. Místo toho ji kompletně zrušil. Když se totiž začal ptát na svém odboru IT, proč je vlastně tato zakázka tak drahá a zda ji ministerstvo vůbec potřebuje, nebyl mu podle jeho slov nikdo schopen odpovědět.

„Já jsem delší dobu na tyhle otázky nedostával úplně srozumitelné odpovědi,“ říká ministr Zaorálek. „Poprvé jsem si mohl myslet, že je to nějaký můj nedostatek a že to chce víc času. Ale když jsem po určité době zjistil, že se vůbec neposouvám a že tady někdo stojí za projekty, které jsou nesrozumitelné, tak jsem začal mít velké pochyby,“ vysvětlil ministr, který ale ještě netušil, jak rozsáhlá chobotnice jej obklopila.

V případu budeme pokračovat. Ve středu přineseme důkazy o zapojení ministerských úředníků.