Článek
Podle odhadů amerického ministerstva zahraničí je v provincii Sin-ťiang v „převýchovných“ táborech internováno 800 tisíc až dva miliony muslimů, kromě Ujgurů i Kazaši a Kyrgyzové. Ministerstvo v pravidelných zprávách označuje jejich situaci za jednu z nejhorších humanitárních krizí naší doby.
Jak čínský režim vybírá, koho na převýchovu pošle? „Vyberou si vás zkrátka proto, že jste Ujgur. Je to kultura – můžete zpívat své písně, číst určité knihy. Je to i to, že nosíte vousy nebo muslimské oblečení, že jdete do mešity,“ říká v rozhovoru pro Seznam aktivista Arslan Hidayat, který se narodil v Austrálii ujgurským rodičům, kteří Čínu opustili.
S prohlášením právníků China Tribunal o praxi odebírání orgánů muslimské menšině, které přetiskl server Business Insider, souhlasí. „Je to trochu jako za druhé světové války, kdy nacisté použili všechno, dokonce i vlasy lidí. V dnešní době můžete těžit z lidských orgánů.“
Lidé v táborech podle něj čelí i mnoha dalším „experimentům“, kteří současní Evropané znají z díla Margaret Atwoodové Příběh služebnice.
„Ženy jsou sterilizovány – dávají jim určité prášky a tekutiny, takže přestanou menstruovat. Dokonce přestanou mít hlad. Dají jim jen omezené množství jídla denně a pak pilulky, po kterých přestanou mít hlad,“ popisuje Hidayat život v převýchovném táboře.
Čína podobná tvrzení opakovaně popřela. I na zprávu China Tribunal reagovala podle agentury Reuters v tom smyslu, že orgány popravených vězňů od roku 2015 nevyužívá.
Aktivisté na základě svědectví tvrdí, že i ti Ujgurové, kteří zatím v převýchovných táborech neskončili, žijí v permanentním strachu, že budou odhaleni a deportováni. Režim dozoruje třeba i spotřebu elektřiny, u muslimů zejména v době ramadánu, kdy je spotřeba vyšší v noci. „Sledují vše. Mají mnoho lidí a lidských zdrojů na to, aby skutečně sledovali vše,“ řekl Seznamu Arslan Hidayat. „Nakonec je to tak, že děti špehují své rodiče.“
Učitelé se totiž ve školách podle něj vyptávají, o čem si doma s rodiči povídají. „Ty děti tomu ještě tak nerozumí, prostě odpoví. Jejich rodiče jdou pak do koncentračního tábora.“ Děti následně podle Hidayata pošlou do internátní školy, kde jim jsou, jak říká, „vymývány mozky“, nebo jsou adoptovány čínskými rodinami.
Lidé vypadají podle Hidayata jinak. „Jsou hubení, mají krátké vlasy, dokonce i ženy. Když mluví, tak uctívají čínský režim, říkají, že chápou, co udělali špatně,“ říká Hidayat. Čínští úředníci podle něj pečlivě kontrolují, co propuštění Ujguři říkají.
I přesto, že jsou vězni propuštěni, nemají žádnou záruku, že se do tábora opět nevrátí. Část z nich podle aktivisty také zemře krátce po propuštění z tábora. „Dají jim nějaké injekce a pak to vypadá, že zemřeli přirozenou smrtí,“ tvrdí Arslan Hidayat.
Popsal také psychologickou hru, kterou s oběťmi čínský režim hraje. Někteří zadržení jsou odsouzení na deset až patnáct let, režim je ale propustí po dvou až třech letech. „Věznění mají nakonec pocit, že se ven dostali o sedm, osm let dříve a jsou vládě vlastně vděční.“
