Článek
Místní obyvatelé přiznávají, že život v kraji se stává stále více složitějším. Za frustraci může vysoká nezaměstnanost, špatné podmínky pro život i údajné odcizení politiků. Řada místních Mariana Kotlebu považuje za nejmenší zlo.
„Kotleba je jediný, který nabízí řešení a pomáhá nám. Má soucit k lidem a chodí se jako jediný z politiků ptát občanů, co je trápí,” říká banskobystrický volič Ivan.
Pamětníci masakru plakali
V roce 1945 vesnici téměř vypálili a vyvraždili nacisté. V loňských parlamentních volbách získala Kotlebova strana v Ostrom Grúni téměř 17 procent hlasů. V těchto krajských byl Kotleba ještě úspěšnější. Prohrál zde sice s nově zvoleným županem Lunterem, získal ale více než 33 % hlasů.
„Používá znaky nacismu,” říká starostka Jana Angeltová. „Ať už to jsou odznaky, hajlování, oblečení a pozdravy. To jsou věci, které místní lidé znají od Němců, již tady tehdy byli. Pamětníci zde po posledních volbách plakali a mluvili se svými dětmi a vnoučaty, že je zde hrozba, která by se znovu mohla opakovat. Ta procenta pro Kotlebovu stranu byla dost vysoká,“ upozorňuje.
Inspirace v Litvínově
Pro kariéru Mariana Kotleby hrály významnou roli protiromské protesty na sídlišti Janov v českém Litvínově.
„Kotleba do té doby mluvil o Tisovi. Občas se na výročí objevil na hřbitově, kde bylo patnáct, možná dvacet lidí. Pak přišel Janov, kde se střetl se svým mentálním druhem Vandasem. Na vlastní oči tam viděl, jak obyčejní lidé reagují na české extremisty, když se použijí ta správná slova. Neoznačíme jednotlivé grázly, ale označíme celou skupinu. Označíme je za cikánské teroristy, jak to používal pan Vandas. Kotleba najednou viděl, že to funguje,“ popisuje novinář Vražda okamžik, který změnil Kotlebovu politiku.
Proti extremismu v Banskobystrickém kraji se postavila skupina mladých lidí. Jedním z nich je aktivista Michal Dzurko, který se otevřeně přiznává, že byl dříve členem party neonacistů.
Já jsem Slovák. Kdo je více?
„Nebyl jsem nejpopulárnější dítě. Byl jsem frustrovaný, měl jsem mindráky a zlobil jsem se na řadu věcí. Dostal jsem se k tomu přes kamaráda, který mě vzal do baru, kde jsem se bavil s několika lidmi a tím to začalo,“ popisuje detaily svého příběhu.
Podle svých slov mu chyběla zkušenost, seberealizace a aktivita, na kterou by mohl být hrdý: „Bil jsem se do hrudi, že jsem Slovák. Byl jsem děcko nula, ale říkal jsem si, že já jsem Slovák, kdo je více.“
Budoucnost kraje
O potřebě zapojit mladé lidí do života v kraji často mluví i nově zvolený župan Ján Lunter. Ten hned ve svém úvodním vítězném projevu ocenil mladé lidi, kteří cestovali z řady zemí Evropy zpátky domů, aby zde volili proti jeho soupeři.
Poražený Kotleba za čtyři roky podle nového župana Luntera lidem skutečně nepomohl: „To, že chodí na náměstí, kde se vyhraňuje proti romským spoluobčanům, tak to lidem nepomáhá. Nedal jim práci. Přišli jsme o peníze z evropských fondů. Hlavním problémem je, abychom lidem ukázali, že politika není pouze to, co jsme zažili dosud.
Proč panuje v kraji frustrace? Zapomněli politici na své voliče? Vzniká zde podhoubí pro další úspěch extremistických názorů a stran? Dění v Banskobystrickém kraji mapoval tým krizového reportéra Filipa Horkého.
