Jsi feťačka, ponižovali cukrovkářku. Psychiatr, co by ji zachránil, chyběl

Rozhádaná rodina, rozvod rodičů, přehnaně kontrolující matka, posměšky ve škole a k tomu zdravotní potíže s cukrovkou. Kvůli aplikaci inzulinu začali spolužáci šestnáctileté Aleně říkat „feťačka”.

Dívka každý den čelila obrovskému tlaku. Chování, kterým ve skutečnosti volala o pomoc, ale nikdo nerozuměl. Vše nakonec vyústilo v to, že se začala sebepoškozovat a dokonce se pokusila o sebevraždu.

Až po tomto zoufalém pokusu se Alena dostala do správné odborné péče a podařilo se jí překonat noční můry, které ji málem dohnaly až k nejhoršímu. Ne každému dítěti či mladistvému se ale rychlé a včasné pomoci dostane. Na problém upozorňuje například platforma Šance dětem.

Sebevražda je v Česku druhou nejčastější příčinou smrti lidí od 15 do 24 let, více jich zemře jen při autonehodách. Většina z těch, kteří si v loňském roce sáhli na život, přitom trpěla psychickou poruchou.

Smutná statistika z konce loňského roku vyvolala u veřejnosti oprávněné znepokojení nad stavem péče o duševní zdraví dětí a mladistvých. Každoročně totiž sebevraždu v Česku spáchá přibližně 40 z nich.

Ministerstvo zdravotnictví ihned přislíbilo důraz na prevenci. Nově vzniklá Rada vlády pro duševní zdraví například přišla s nápady, jak ji posílit na školách.

Resort společně s Národním ústavem duševního zdraví také vytvořil program pro druhé stupně základních škol, který má šířit osvětu ohledně mezilidských vztahů, duševní pohody a vnímání vlastního těla.

Tragická bilance ale poukázala ještě na jeden dlouho přehlížený problém – nedostatek dětských psychiatrů v Česku.

Podle psychiatra Michala Goetze, který stojí v čele diagnostického oddělení na klinice dětské psychiatrie Fakultní nemocnice Motol v Praze, je u nás 132 pracovišť dětské psychiatrie s 94 pracovníky. Takové množství ale ani zdaleka nestačí, problémem je navíc stárnutí lékařů – téměř třetina je starší 60 let.

„Aktuálně připadá jeden pedopsychiatr na 100 tisíc obyvatel – tedy přibližně na 20 tisíc dětí. V roce 2017 ošetřila jedna ambulance téměř 700 dětí za rok, což je při kontrole v rozmezí dva až tři měsíce 14 dětí denně,” uvedl pro Seznam Zprávy lékař.

„Vstupní vyšetření je limitované na 120 minut, u některých diagnóz je však potřebný čas mnohem delší, například u vyšetření autistů. Cílené vyšetření, které se provádí například při změně diagnózy nebo úpravě medikace, trvá 60 minut a běžné kontrolní vyšetření 30. Je tedy zjevné, že kapacita ambulancí není dostačující,” dodal s tím, že je v oblasti potřeba alespoň dvojnásobného počtu odborníků.

Ministerstvo chce problém vyřešit mimo jiné změnou ve vzdělávání pedopsychiatrů. „Tento obor byl novelou zákona převeden mezi takzvané základní obory, délka vzdělávání se tak výrazně zkrátila a lze říct, že došlo ke zjednodušení vzdělávání. Ministerstvo specializační vzdělávání v tomto oboru finančně podpořilo, a to dotací na rezidenční místa,“ uvedla už dříve mluvčí Ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová pro Radiožurnál.

Kromě toho je v plánu rozšíření center duševního zdraví na děti a mladistvé. Zatím je situace s nedostatkem odborníků nejhorší v Karlovarském, Libereckém, Pardubickém a Zlínském kraji.

Děti se často potýkají s úzkostnými poruchami, ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) nebo depresivními poruchami. „V naší klinické praxi pozorujeme nárůst sebepoškozování, poruchy pohlavní identity a sebevražedných pokusů u dospívajících,” popsal Michal Goetz. Ohroženější duševními potížemi jsou podle něj potomci rodičů se závažnými poruchami nebo předčasně narozené děti.

Klíčová je pro včasnou diagnostiku a pomoc pozornost rodiny a okolí. Rodiče musí podle Michala Goetze v první řadě děti pozorovat, snažit se je pochopit, trávit s nimi dostatek času a objevovat jejich přednosti a eventuální nedostatky.

Neměli by ale mít již předem připravené představy o jejich školské perspektivě, aniž by ji porovnávali se skutečností. Neměli by se uchylovat k jednoduchým typům zaměstnání, jako je například trávení dlouhého času s počítači nebo jinou moderní elektronikou.

Důležité je také všímat si změn v chování – neobvyklého, smutku, úzkosti, ale také stoupající vznětlivosti nebo agresivity. „Agresivita, včetně agrese vůči sobě ve formě sebepoškozování nebo sebevražedných výhrůžek nebo úvah, by měla být vždy důvodem pro vyšetření,” míní odborník.

Nejde ovšem jen o záchyt, ale také o dostupnost léčby. A tím se nemyslí jen dostupnost dětského psychiatra a možnosti například farmakologické léčby. „Velmi citelně pociťujeme nedostatek dětských klinických psychologů a rodinných terapeutů. Jsou regiony, kde zkrátka dětského psychologa neseženete. Navíc někteří z nich pracují na přímou platbu a nemají smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Hradit takovou péči je pro mnoho rodin nemožné,” dodává Goetz.

Léčba úzkostných poruch nebo poruch pozornosti a hyperaktivity je podle něj často zahajována pozdě – až v případě závažných problémů a konfliktů zejména ve škole. Možnosti léčby jsou potom částečně omezené, neléčená úzkost přitom zvyšuje riziko pro depresi. Bludný kruh poté pokračuje zvýšeným rizikem pro sebevražedné jednání či zneužívání návykových látek.

Dopad duševních poruch je nicméně vždy závažnější, pokud zasahují teprve se vyvíjející mozek. Pokud jim není věnována terapeutická pozornost, mohou se komplikovat do podoby, když už rodiny na výchovu nestačí a hrozí ústavní výchova.

„Snažíme se prosadit do legislativy vznik profese terapeuta neurovývojových a behaviorálních poruch, jenž by disponoval dovednostmi v různých metodách terapeutické práce s dítětem. To by výrazně zvýšilo dostupnost péče pro děti s širokým spektrem diagnóz,” uzavírá psychiatr.