Článek
„Vždycky jsem měla hrozně ráda ten přístup jít a servat se, protože pak mám sama ze sebe dobrý pocit,“ vysvětluje Strýcová, co ji pohání v přípravě i tenisových zápasech.
I po třicítce zůstává stejný dříč jako ve dvaceti. A slova šéfa tenisového svazu Ivo Kaderky, že je „neuvěřitelné zvíře“, jsou podle Strýcové trefná: „Někdy se považuji za takové zvíře. Ale někdy chuť na trénink a do běhání samozřejmě nemám. Někdy se mi vůbec nechce, chci být doma a ležet. Tak to v sobě mám.“
Celý pořad Výzva s Barborou Strýcovou:
Výbušnou povahu, která se v minulosti projevovala i ostřejšími výrazy na kurtech a následnými pokutami, se jí už podařilo zkrotit.
„Jsem odjakživa emotivní člověk, takže se s tím peru celou svou kariéru. Ale v posledních pár letech se to hodně zlepšilo. Mám mentálního kouče, pracuji na tom a co je nejdůležitější, chci na tom pracovat, protože mě to ovlivňuje v zápase,“ říká.
Po víkendovém wimbledonském finále vystoupala na pozici světové jedničky ve dvouhře a přiznává, že udržet se výkonnostně na špičce pro ni není snadné: „Věk roste a únava také. Regenerace je těžší a těžší, takže to na svém těle cítím a musíme opatrně, protože když jsem unavená, tak jsem pak mentálně slabší.“
Plzeňská rodačka ve Výzvě mluví i o tom, co ji mentálně pomohlo k vítězství v All England Clubu, proč se právě teď tak daří českému ženskému tenisu a jak funguje její osobní vztah s Tchajwankou Sie Šu-wej, se kterou v deblu získala wimbledonský pohár.
Podívejte se na celý pořad Výzva s Barborou Strýcovou.