Článek
Je to čtyři a půl roku, co Eva Pilarová chystala velký koncert v Lucerně k 55 letům na scéně. Jejím hlavním hostem měl být Karel Gott, zpěvák jen o tři týdny starší, s nímž ji pojily společné pěvecké začátky, včetně nesmrtelného hitu Dotýkat se hvězd, a celoživotní přátelství.
S oběma jsem se dva týdny před koncertem setkala, abychom společně natočili dvojrozhovor pro časopis Instinkt. Rozhovor vyšel právě ve chvíli, kdy Karel Gott bohužel vážně onemocněl a Evina koncertu už se nezúčastnil.
Zde jsou vybrané pasáže z našeho povídání:
Evu „Fitz“ Pilarovou vymyslel Jiří Suchý
Vybavíte si, co jste si o sobě navzájem mysleli, když jste se seznámili?
Eva Pilarová: Přesně si pamatuju, kde jsem Karla viděla poprvé: v létě 1960 mě můj tehdejší manžel, hudebník Milan Pilar, vzal do kavárny Alfa, kde si potřeboval něco vyřídit. Tam zpíval mně naprosto neznámý chlapec. Když jsem ho slyšela, řekla jsem si: Co já tady chci dělat v Praze v divadle jako zpěvačka, když TAKOVÝ zpěvák vystupuje v kavárně?
Karel Gott: To od tebe slyším prvně. A překvapuje mě to, protože já jsem byl ten, kdo vzhlížel k tobě, k velké hvězdě, která zpívala velké hity v divadle Semafor. A říkal jsem si: To by bylo něco, tam se dostat. Říkalo se ti Eva „Fitz“ Pilarová, podle jazzové královny Elly Fitzgeraldové.
Tu přezdívku vymyslel Josef Škvorecký?
Eva: Ne, Jiří Suchý. Pan Škvorecký pak napsal Ódu na Evu „Fitz“ Pilarovou.
Eva Pilarová (9. srpna 1939 – 14. března 2020)
– narodila se v Brně jako Eva Bojanovská
– absolvovala Vyšší hospodářskou školu, studovala operní zpěv na JAMU, ale studium opustila a nastoupila do pražského divadla Semafor
– v Semaforu si ji Waldemar Matuška vybral k nazpívání duetu Ach, ta láska nebeská
– byla trojnásobnou zlatou slavicí (1964, 1967, 1971), měla úspěchy na festivalech v 60. letech v Helsinkách, Berlíně, Sopotech, na Kubě, vyhrála Bratislavskou lyru, hostovala v muzikálech Hudebního divadle v Karlíně
– hrála v hudebních filmech Ztracená revue a Kdyby tisíc klarinetů, komedii Magnetické slzy léčí, seriálu Píseň pro Rudolfa III., adaptaci opery Suchého a Šlitra Dobře placená procházka, přímo pro ni napsal Jiří Šlitr roli zpěvačky Reginy v detektivce Zločin v šantánu
– v roce 1998 byla vyznamenána Cenou Masarykovy akademie za dlouholetý přínos v oblasti jazzu a pop music
– první manžel, kontrabasista Milan Pilar, se kterým má syna Milana, emigroval do Kanady, pak se provdala za zpěváka Jaromíra Mayera, jejím třetím manželem byl od roku 1984 tanečník Jan Kolomazník
Měli jste angažmá každý v jiném divadle. Znamenalo to, že jste byli konkurenti?
Karel: Míjeli jsme se. Dostal jsem konečně angažmá do Semaforu, bohužel když Eva s Waldemarem už byli pryč. A tak jsem se na ně těšil!
Eva: Odešli jsme do Rokoka. Určitě jsme ale nebyli konkurenti, protože právě v té době Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem připravovali filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů a napadlo je, že právě pro nás dva napíší duet Dotýkat se hvězd, o kterém se dodnes píše v superlativech. Prý je to nejlepší český duet všech dob.
Karel: To jsem slyšel i od obávaných ostrých kritiků.
Dotýkat se hvězd. To byla „amerika“!
V čem je ta písnička tak zvláštní?
Karel: Byla revoluční, neobvyklá. Trochu jazzu, swing, do toho scattovaná Bachova Fuga. Tímto způsobem jsme zpívali jako první.
Eva: Říkalo se tomu stručně „amerika“.
Oba rádi spolupracujete s čím dál mladšími kolegy. Je to proto, abyste pobořili vyjeté cestičky, nebo případně i šokovali?
Karel: Podbízet se? Ne. Nejhorší, co může být, je myslet si, že právě dělám hit a pak je to propadák. Musím mít rád tu píseň a znát svoje publikum, aby mně uvěřilo.
Eva: Šokovat není můj záměr. Některé zpěváky jsem znala, a když přišli s nápadem spolupráce, souhlasila jsem. To byl případ třeba Dana Nekonečného. Pak mě požádali Wohnouti. To mě moc potěšilo, líbí se mi jejich styl. Matěj Ruppert a Vojta Dyk také nebyli z mé hlavy, ale jsem moc ráda, že spolu zpíváme.
Karel: Mě to musí hlavně bavit. Lidé by okamžitě poznali, kdybych si byl sám nejistý.
Eva: Uvědomuju si, že jsem strašně šťastnej člověk: v šedesátých a sedmdesátých letech jsem mohla zpívat s těmi nejlepšími zpěváky: Karlem a Waldou. A teď, na sklonku kariéry, mám vedle sebe zase ty nejlepší z mladé generace. Velice mě to těší.
Karel: Pro mě je výzva rozdat si to s někým, koho pěvecky obdivuji. A já mám výzvy rád. Rád zabrousím do jiného stylu, než abych byl „typickej Gott“. V něčem musím být typický, ale repertoárově chci vždycky překvapit.
Eva: I díky výzvám nás to pořád baví. Zabřednout do zajetých kolejí je sice pohodlné, ale nebezpečné a možná i trochu nuda.
Karel: Jenomže nakonec publikum stejně vždycky nejvíc zatleská na staré hity. (smích) Většinou žádný experiment nezabere hned, ale na to mám odpověď: i staré písně byly jednou nové. Ale dostaly lepší šanci, myslím v rádiích. Bez toho, aby sebelepší píseň zněla v rádiu, se nemůže stát hitem.
„Dneska to zní umělohmotně“
Jsou ti mladí hudebníci, se kterými spolupracujete, jiní, než jste byli vy?
Eva: Dávají do toho všechno, co mohou. Jako kdysi my, ale jinak. My jsme natáčeli s velkou kapelou, legendární byl třeba orchestr Karla Krautgartnera. Dneska si kdekdo na jakémsi včelíně v obýváku nahraje cédéčko, no a to zní umělohmotně, počítačově. My jsme byli živí. Právě proto možná nám to tak dlouho vydrželo.
Karel: Pamatuju si na svazáky z časopisu Mladý svět, tvářili se děsně progresivně a už v sedmdesátých psali, že Karel Gott už nemá co říct mladým. Dnes zastydlé svazáky nepotkávám, abych jim řekl, že se mají rozhlédnout po O2 areně, aby viděli v publiku všechny generace. Kdybyste se zeptala, na co jsem pyšnej, tak na tohle. Že oslovuju mladé a neslyším narážky na můj věk.
Eva: To svědčí i o slušnosti mladých, že nezívají nad věkem.
Karel: Naopak dovedou ocenit dobrou interpretaci. A staré písně, které jsou pro ně vlastně nové, protože je nemají zažité půl století. Do těch současných někdy prosakuje divná nálada.
„Mysleli jsme, že bude líp. A bylo hůř“
Vy jste byli romantičtější?
Karel: Ano, v šedesátých letech jsme se směli víc odvázat, přebírat světový repertoár. To tam právě prosakovalo, naděje, že bude líp.
Eva: Mysleli jsme si, že bude líp, ale pak přišla normalizace a bylo hůř.
Karel: Nebral bych to, Evo, takhle šmahem. I z té doby máme úspěšné hity.
V šedesátých letech jste měli společně vystupovat v Las Vegas, nakonec jste tam odjel sám. To proto, že Evin muž emigroval?
Eva: Bohužel. Nikoho nezajímalo, že jsem nevěděla, že se chystá opustit mě a tříměsíční dítě. Okamžitě jsem musela odevzdat pas. Když se můj manažer za mě šel přimlouvat na Pragokoncert, jakýsi soudruh se k němu postavil zády, koukal z okna a říkal: „Soudruhu, podívej se támhle na toho metaře, myslíš, že ten má nějakou protekci? Tak proč by ji měla mít soudružka Pilarová.“
Karel: Odjel jsem sám, i když bylo všechno domluvené pro oba.
Eva: Zůstala mi nádherná látka na šaty, kterou mi přivezl americký choreograf. Holt jsem v těch šatech nezpívala v Las Vegas, ale vyhrála jsem v nich Bratislavskou lyru.
Pak jste ale spolu zpívali v Německu. To už šlo?
Eva: V letech 1968 a 1969 to kupodivu šlo. Karel byl tak laskav, že si mě pozval na svoje turné, byla jsem šťastná, že jsem se dostala ven. Ale doba volnosti netrvala dlouho.
„Narozeniny nikdy neslavím“
Přemýšlíte už, jak další kulatiny oslavíte?
Karel: Jistě! Zvlášť až mi bude sto, to bude něco úžasného! (smích) Nesouhlasím s filozofem Nietzchem, že „Štěstí je se nenarodit“, já mám jiný pohled: kdyby byla ta stovka, tak to naopak pořádně oslavím, že jsem přežil. A v přípitku bych připil „L’Chaim“, tedy hebrejsky „Na život“. Líbí se mi to trochu víc než „Na zdraví“. Následující kulatiny za necelé čtyři roky nemůžou být lepší než sedmdesátiny, tak spíš uvažuju o oslavě jen v menší společnosti, že pozvu takových pět set, šest set kamarádů.
Eva: Já nikdy narozeniny neslavím. Taktně jsem vloni pominula, že mi bylo tři čtvrtě století, zato letos oslavuju 55 let na scéně. Také číslovka nic moc, ale vypadá líp.
Můžeme prozradit, že vaše maminka letos oslavila sté narozeniny?
Eva: Jistě.
Karel: Cože? Tak vidíte, že to jde! A já si dělal se stovkou legraci.
Eva: Maminka se mnou ještě v dubnu na brněnské Šelepce zpívala Tichá voda do Dunajka padala. Na koncert prý nepřijde, že by pro ni byl dlouhý, ale u maminky nikdy nevím. Nechám se překvapit.
Poznámka: Karel Gott zemřel 1. října 2019 ve věku 80 let. Eva Pilarová zemřela 14. března 2020 ve věku 80 let. Její maminka slavila loni v červnu 104. narozeniny.
