Jsem připraven nést následky, říká ředitel, který nevyžaduje testování

I když s testováním nesouhlasíte, můžete dítě do školy poslat. To ve zkratce oznámil rodičům minulý týden ředitel Waldorfské základní a střední školy v Semilech Ivan Semecký. A skutečně v pondělí ani dnes se děti, které přinesly do školy nesouhlas od zákonných zástupců, testovat nemusely. Kvůli tomu školu šetří Krajská hygienická stanice Libereckého kraje a město bude jednat o odvolání ředitele.

„Primárně mi vadí, že stát po mně jako po řediteli školy vyžaduje, abych ze školy udělal testovací centrum a některým žákům zakázal chodit do školy,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy ředitel školy Semecký.

Podle něj zkrátka právo rodičů a dětí na školní docházku převažuje nad platnými mimořádnými opatřeními, která jako ředitel musí dodržovat.

Proč jste rodičům umožnil, aby se jejich děti nemusely testovat, pokud s tím nesouhlasí, a zároveň také nemusely ve třídách nosit roušky?

Pro mě jako pro ředitele školy, který má o ni pečovat, je zásadní, aby do školy mohly chodit všechny děti. Je to jejich základní právo a pro mě to vyplývá ze školského zákona. Chtěl jsem jednoduše ty podmínky zachovat, aby děti do školy mohly.

Pro vás jako pro ředitele ale v současné chvíli platí také to, že se musíte řídit mimořádnými opatřeními ministerstva zdravotnictví, třeba co se týče právě testování. Pro vás jsou tedy důležitější práva dětí než vaše povinnost opatření dodržovat?

V tuto chvíli ano. Zároveň si myslím, že je důležité si uvědomit, že za děti nesou odpovědnost rodiče. A ti mají také větší práva, než je to moje jako ředitele školy v souvislosti s dodržováním opatření.

Jak na to rodiče reagovali?

Statistiku si vedu pečlivě, už kvůli tomu, že musím v rámci mimořádných opatření evidovat všechny děti, které přichází do školy, a zaznamenávat, jestli byly testované, s jakým výsledkem a tak dále. Součástí toho je i naše evidence, kde si zaznamenáváme děti, které přinesou písemně od rodičů nesouhlas s tím, aby se testovaly. První den ale rodiče spíš zjišťovali, jestli to myslím skutečně vážně. Ve škole jsme tak měli 118 dětí a z toho 29 dětí mělo nesouhlas. Následující den se počet dětí ve škole zvýšil na 134 a těch nesouhlasů už bylo 45. Deset dětí do školy nepřišlo.

A obráceně, neměli rodiče dětí, kteří s testováním souhlasí, obavu, že kvůli vašemu rozhodnutí budou vystaveny většímu riziku, protože ne všichni jejich spolužáci budou testovaní?

To se stalo. Někteří rodiče mi e-mailem nebo telefonicky sdělovali své obavy. Bylo jich asi deset. Měl jsem z toho dojem, že zásadně na testování trvají jen tři. Byla to ale spíš otázka času, protože tahle diskuse se odehrávala v průběhu minulého týdne. Takže to byl poměrně dlouhý čas na to, vyjasnit si, jaká pravidla jsme ve škole nastavili. Neočekával jsem tedy, že by nějaké dítě do školy nepřišlo, což se nakonec potvrdilo. Pokud vím, tak mezi dětmi, které nepřišly, je pouze jedno, jehož maminka je celkově ze situace nejistá, takže zatím ze začátku nechala dítě doma.

Jak si to ale jako ředitel osobně zdůvodňujete? Protože situace na vaší škole je vlastně obrácená. Zatímco všude jinde musí rodiče, kteří nesouhlasí s testováním, nechat dítě doma, u vás jsou vlastně omezeny a ve větším riziku děti a jejich zákonní zástupci, kteří by chtěli mimořádná opatření dodržovat.

Sám pro sebe jsem si to vnitřně zdůvodnil tak, že nejsem ten, kdo by měl rozhodovat za rodiče. Škola se dostala do situace, že má povinnost testovat děti a na základě toho zakazovat některým z nich přístup do školy. Je to pro mě v kontrastu s tím, že mám vytvářet nějaké základní nediskriminační podmínky. Nechávám to na rodičích, kteří by měli situaci posoudit a podle toho se rozhodnout.

Neobáváte se toho, že se na základě vašeho rozhodnutí mezi žáky, učiteli nebo v rodinách nákaza rozšíří a někdo třeba vážně onemocní?

Samozřejmě jsem nad tím musel přemýšlet, ale vlastní skutečnost, že děti budou moci chodit do školy, mi v tuto chvíli přišla daleko důležitější než strach z toho, že se někdo nakazí.

Hrálo ve vašem rozhodování roli, že děti většinou nemají vážný průběh onemocnění, takže to riziko není tak vysoké?

Od začátku epidemie pečlivě sleduji, jaký je počet dětí, které onemocnění prodělaly, a kolik zaměstnanců tím prošlo. Co se týká dětí, tak to byla asi pětina. Z 56 pracovníků pak asi 5. Z informací odborníků i v mediálním prostoru vychází, že pro děti je koronavirus ze všech věkových skupin nejméně rizikový. Nicméně jsem si vědom, že mohou být přenašeči. Ale zkrátka z toho pro mě nevychází, že by šlo o nějaké nepřiměřené riziko. Převážilo pro mě to jejich právo do školy chodit.

Dnes mělo proběhnout další kolo testování. Opět jste ho po žácích nevyžadoval, pokud měli nesouhlas od rodičů?

Postoj i průběh je pořád stejný. Dnešní statistiku sice nemám, ale včera jsme měli ve škole 135 dětí a 48 z nich mělo nesouhlas od rodičů. K tomu ale chci ještě říct, že se každý den scházíme s učiteli, kteří vedou výuku, abychom od prvního dne sledovali, jak se děti na návrat do školy adaptují, jak probíhá jejich vzájemná komunikace a jaká je atmosféra ve třídě. Třeba proto, abychom předešli nějakým konfliktům, které by vycházely z toho, že se nějaké dítě testuje a jiné ne. U roušek problém není. Ve třídě ji nenosí nikdo, na chodbě všichni.

Rozhodl jste se pro to, že nebudete vyžadovat testovaní, i na základě některých stížností rodičů a jejich právních zástupců? Například advokátka Jana Zwyrtek Hamplová k tomu vypracovala analýzu a podala i ústavní stížnost.

O těchto právních názorech vím, ale začal jsem se jim věnovat až minulý týden poté, co jsem dospěl k názoru, že požadavky na školu jsou už skutečně nepřiměřené. Primárně mi vadí, že stát po mně jako po řediteli školy vyžaduje, abych ze školy udělal testovací centrum a některým žákům zakázal chodit do školy.

A co obava o vaše místo? Protože vás zřizovatel může odvolat, případně by vám mohlo hrozit i trestní stíhání. Škole hrozí také pokuta až tři miliony korun.

Jsem si toho všeho plně vědom. Ale myslím si, že za ten více než rok je toho nakládáno na školy už prostě příliš. Škola se proměnila v něco úplně jiného. Stojím si za tím, že je v pořádku, aby děti do školy chodily, a je v pořádku, že rodičům ponechám jejich práva. Jsem za to připraven nést následky.