Jourová: Vrbětice jsou naprosto netolerovatelný zásah do české suverenity

Za celý víkend jste byla jedinou zástupkyní Evropské komise, která se vyjádřila k vyšetřování kauzy Vrbětice. Přestože to čeští komentátoři označovali za největší událost tohoto typu snad od roku 1968. Čím to je, že to nebyla zpráva, kvůli které by se unijní špičky vyjadřovaly i v neděli?

Bylo to tím, že se očekávalo zasedání ministrů zahraničí, které tedy proběhlo v pondělí. Unijní špičky, jak vy říkáte, chtěly počkat na vyjádření ministrů zahraničních věcí. Já jsem se vyjádřila jako místopředsedkyně Komise. V pondělí řekla Ursula von der Leyenová, že plně stojí za Českou republikou, stejně tak šéf unijní diplomacie Josep Borrell. Ano, bylo to s denním posunem.

Jak celou kauzu vnímáte vy, ze své pozice?

Vnímám to jako naprosto netolerovatelný zásah do české suverenity a ohrožení bezpečnosti země. Bylo naprosto správné, že česká vláda reagovala na základě zjištění a na základě velice dobré práce vyšetřovacích orgánů. Reakce byla potřebná, sebevědomá a myslím, že to mnohým otevřelo oči. Pokud se mě ptáte i na můj osobní postoj, já dlouhodobě říkám, že bychom měli být daleko tvrdší na nepřátelské projevy, které zažíváme ze strany Ruské federace, i jako Unie, i jako Česká republika.

Ve svém nedělním vyjádření jste napsala, že Češi mohou počítat s pomocí Europolu a Eurojustu. Co přesně to znamená, jak konkrétně mohou tyto orgány pomoct?

Je to klasický případ toho, kdy se jedná o konání osob, které operovaly na vícero území Evropské unie. Tím nemyslím jen Velkou Británii, tento případ má linku i do Bulharska. Tamní ministryně zahraničí Ekaterina Zakharievová oznámila, že bulharské orgány jsou plně připraveny. Ale, když tu máme trestnou činnost, která zasahuje do více států, automaticky se do toho zapojuje Europol se všemi vyšetřovacími možnostmi, a také Eurojust, který sdružuje víceméně prokurátory. Agentury v těchto případech sestavují mezinárodní vyšetřovací týmy, a to na základě požadavku jednotlivého členského státu, který vyšetřování potřebuje. Je to praktická pomoc, jež v minulosti vyšetřila mnoho závažné trestné činnosti.

Když se ještě vrátíme k té české pozici. V posledních měsících česká diplomacie utrpěla v Unii docela velké újmy. Má vlastně Evropská unie jako celek Česko za spolehlivého partnera?

Nepochybně má. Česká republika je velice solidní a předvídatelný členský stát. Mohu to posoudit i ze spolupráce s českou vládou. Nejsou tu reputační rizika, která by teď stála v cestě unijní reakci na tento případ.

To, že je Česká republika předvídatelný stát, byste řekla i po pondělních nepřesných výrocích Jana Hamáčka na summitu ministrů zahraničí nebo i po nedávné zmatené rošádě na Ministerstvu zahraničních věcí?

Toto je vnitropolitická problematika každého členského státu. Unie vždycky čeká na oficiálně nominované osoby a s nimi jedná. Nepamatuji si ale případ, že by Česká republika byla kdykoliv zpochybněná na diplomatické mezinárodní úrovni. Jsou to vnitropolitické věci a to v Bruselu nezní.

Dokážete nějak předjímat rusko-unijní vztahy do budoucna? Samozřejmě se neřeší jen Vrbětice, jde i o tenzi na Ukrajině nebo o zdravotní stav Alexeje Navalného… Vše dost zásadně eskaluje. Dokážete říct, co se bude dít v dalších dnech, týdnech, měsících?

Sleduji dlouhodobě i tady v evropských institucích podceňování toho, co to je Putinovo Rusko. A jak velkou hrozbou by mohlo být a je pro evropské zájmy a pro Evropskou unii. To dokázala i nedávná cesta Josepa Borrella do Moskvy, kdy se k němu i ruský ministr zahraničí choval očividně nepřátelsky. Bylo zřejmé, že EU bude přehodnocovat svoje vztahy. A také některé členské státy, zejména ty západní, by měly ustat se svými romantickými představami, že je možné vztahy nějakou rychlou a přátelskou cestou napravit. Proto budeme do budoucna zvažovat, zda je dostatečný sankční seznam, jestli mohou být uplatňovány další diplomatické sankce včetně vyhošťování diplomatů, což, jak jsem říkala, je na členských státech. Podle Lisabonské smlouvy je možné uplatnit i obchodní sankce, embargo. To tedy popisuji jen možnosti a jaké máme karty.

Když se zaměříme více na vaše portfolio. Rusko je také velmi aktivní ve své online dezinformační činnosti. Která i s těmito událostmi, jako Vrbětice, výrazně roste. Jak toto řešíte?

Byla jsem první, která loni v únoru na otevřeném jednání řekla, že je Evropská unie pod tlakem ruských dezinformačních kampaní. Že Rusko je největším producentem koordinovaných dezinformačních útoků na Evropskou unii. Mnohými to bylo přijato jako nečekaně otevřené a tvrdé. Ale já si na tom trvám. Naši odborníci, kteří se zabývají vnějšími hrozbami, registrují obrovské množství koordinovaných dezinformačních kampaní ze strany prokremelských webů a médií. Podle aktuálních dat se většina týká pandemie a Sputniku V.

Všechny ty zprávy mají rozvracet evropské společenství, vnášet neklid, nenávist, strach, to jsou nástroje užívané propagandou. Na to musíme reagovat. Proto jsem navrhla, že bychom se měli podívat na možnost určitých sankcí, které bychom měli uplatnit vůči vnějším producentům dezinformačních útoků. Už jsme učinili takový krok ohledně kybernetických útoků a myslím, že je načase, abychom to udělali i v případě dezinformací.

Máte pocit, že vaše apely a vaše otevřená jednání jsou přijímána na unijní půdě dostatečně vážně?

Nejsem to jen já, je tu velká podpora zejména ze strany středoevropských a východoevropských států. Mám velkou podporu u pobaltských států, které jsou velmi aktivní, co se týče boje proti dezinformacím. Máme řadu dalších partnerů, jako je NATO, se kterými spolupracuji a kteří rozhodně nepodceňují ruskou hrozbu. Je přirozené, že jako středoevropské a východoevropské státy máme zjitřené instinkty na ruské hrozby, což je dáno historií a pocitem toho, že jako země, které patřily do sféry vlivu Sovětského svazu, jsme pod daleko větším tlakem. Západ by to měl vědět a měl by to brát vážně.

Zatím si myslíte, že nebere?

Jak jsem říkala, poslední dobou a hlavně po Borrellově návštěvě Moskvy, se tu mnohým lidem otevřely oči. Reakce jsou dnes už poměrně tvrdé. I ze strany Charlese Michela, který byl v Moskvě. Řekl jasně, jaké jsou podmínky, abychom se pohnuli z toho bodu mrazu do nějakého plusového znaménka. Jsou to jasné požadavky, dodržování Minské dohody vůči Ukrajině, zastavení kybernetických útoků a dodržování lidských práv, zejména aktuálně u Alexeje Navalného.

Mohou v tom nějakou roli sehrát Spojené státy a výměna na tamním prezidentském postu?

Joe Biden vyzval prezidenta Putina k jednání, to je dobrý pokus. Nikdo ze Západu si nepřeje jinou konfrontaci. Geopolitické společnosti by slušela deeskalace konfliktů. Důležitá bude Ukrajina, kde se teď všechno koncentruje. Oceňuji snahu prezidenta Bidena o jednání, ale musíme být schopni dostatečně reagovat.

V čem tkví vlastně podle vás nejlepší „recept“ na deeskalaci geopolitického prostoru? Vy jste mluvila o sankcích, o tvrdém zásahu, jsou toto vlastně prostředky pro deeskalaci?

Jsou to prostředky, které zbývají, když selžou jednání. Věříme, že jednání jsou stále možná. O Ukrajině se bude jednat v takzvaném normandském formátu. To znamená, že jedná Německo, Francie, Ukrajina a Rusko. Myslím si, že jednat se musí a že sankce a tvrdé přístupy následují, pokud tato diplomatická jednání selžou. Je to na diplomatech.