Josef Trojan: Role ve filmu Šarlatán? Kývl jsem, aniž bych četl scénář

Nejen o tom hovořil v Ranním klubu rádia Expres FM. Celý rozhovor si můžete pustit v audiu:

Jakému pražskému klubu fandíš?

Tak je to s velkým překvapením Bohemians 1905 nebo nyní už Bohemians Praha. A díky bohu jsme vyhráli konečně soud a bývalá Bohemians Praha je tohoto jména definitivně zbavená. Takže už může říct, že fandím Bohemians Praha 1905.

Vzpomeneš si, kdy jsi jako kluk byl poprvé na Bohemce?

To si nevzpomenu, protože táta nás vzal už jako úplně malé na Bohemku, abychom asi prošli nějakým křtem. Takže to si nevzpomínám vůbec.

Jaký jsi měl pocit, když na trávník vyběhl tvůj táta nikoliv v exhibici, ale v soutěžním zápase? Mělo to pro tebe nějaký speciální symbolický moment? Je to uzavření toho kruhu rodinného fandění?

Pro tátu určitě a pro mě do jisté míry také. Ačkoliv fotbal mám opravdu ze srdce rád a moc rád ho hraju, tak nejsem takový fotbalista jako táta, takže mně se ani nic takového nikdy nepoštěstí. Byl to velmi silný zážitek, protože já miluju tu atmosféru na Bohemce. A když najednou lidé začnou křičet jméno vašeho otce, jednohlasně celý stadion, tak opravdu se zamyslíte nad tím, co ten člověk asi pro ten klub teda udělal. A to, že toho pro ten klub udělal hodně, tak je to takové hezké zadostiučinění a bylo krásné to pozorovat.

Teď šel oficiálně do kin film Šarlatán. Když padla od Agniezsky Holland nabídka, váhal jsi?

Byl to jeden z těch případů, kdy jsem řekl ano ještě před tím, než jsem si přečetl scénář, což normálně nedělám, a myslím si, že většina mých hereckých kolegů to nedělá. Protože ten scénář je pro to přijmutí té role naprostá alfa a omega.

Film Šarlatán byl nominován na evropské filmové ceny, budou se vyhlašovat v prosinci. Má ten film v evropském kontextu šanci?

Myslím, že tenhle film může mít v evropském kontextu šanci. Jen jsme zatím v širší nominaci společně s Nabarveným ptáčetem. Což je také velice kvalitní a silný film.

Jak jsi na tom s alternativní medicínou? Vyhledal bys pomoc tzv. alternativní léčby, kterou postava Jana Mikoláška z filmu Šarlatán v té době, byť se to tak nejmenovalo, poskytovala? Zrovna Mikolášek údajně diagnostikoval něco okolo pěti a půl milionu lidí.

Já bych určitě šel do nějaké alternativní medicíny, ale je to hrozně tenký led. Tam jsou asi dvě nejdůležitější věci, jedna je to, jaká by to byla nemoc. A druhá je, jaké má ten léčitel výsledky, což Jan Mikolášek bezpochyby měl výsledky, měl velkolepé výsledky. Jsou nemoci, o kterých se všeobecně ví, že na ně ta přírodní cesta je asi ideálnější než cesta nějaké chemie. Ale jsou onemocnění jako nádory nebo jiná, kde vám v podstatě „smrt klepe na dveře“, kde lidi Mikolášek sám posílal do nemocnice s tím, že je léčit nebude. A v tom se lišil od těch „šarlatánů“. Zkrátka věděl, kdy zasáhnout a kdy ne.

Jakou tátovu roli máš nejraději?

Detektiva ve filmu Ve stínu. Je dobře zahraná, ten film je mi blízký a je mi blízký ten charakter toho člověka.

Divák se ptá: Kde trávíš nejvíce času? Kam rád chodíš?

Jsem rád doma v mém pokoji anebo někde s přáteli v nějaké uzavřené společnosti, spíš možná v uzavřeném prostoru. Protože jsem docela introvertní typ. Takže nejsem ten typ člověka, jenž by měl nějaké podniky, které by pravidelně navštěvoval, ve kterých by se pravidelně vyskytoval. Takže asi je to opravdu náhoda.

Co ty a divadlo? Máš teď nějaké zajímavé nabídky?

Nemám. Mám nabídky z divadla, ale nejsou zajímavé.

Co je pro tebe zajímavá nabídka?

Těžko se to popisuje, peníze to nejsou, to je pravda. Nemám na stole složenky a neživím rodinu, takže jsem ještě teď ve vzácném čase, kdy o peníze tolik nejde. Je to asi hodně pocitová záležitost, je to nějaká intuice, je to scénář, je to režijní vedení, je to možná i místo. Pakliže se bavíme o divadle, tak je to možná i to divadlo, ve kterém by to mělo být. A tady už nastává ta část, kdy já na to nedovedu odpovědět. Je to jak s knížkou, člověk buď čte tu knihu a po 20 stránkách to odloží, protože to zkrátka není jeho šálek čaje. A uvědomí si, že tomu nechce věnovat ten čas a tu kapacitu. Anebo naopak prostě čte plným dechem dál. Tak takhle to asi je. A je to asi to uvědomění, že tohle je ta postava, který ten čas věnovat chci.

Ani nevím, jestli bych si vybral divadlo podle toho, jestli má nějaké dlouhodobé renomé, protože když dám příklad Dejvického divadla, tak to začínalo tak, že na něj chodilo pět lidí, dokonce se stalo, že hráli představení a v půlce se zastavili, podívali se na sebe a řekli si: Ale vždyť tady nikdo není. Tak to dohráli a to renomé si museli vybudovat. Takže jestli bych měl jít do divadla, které už má renomé, nebo bych se měl podílet na budování toho renomé, tak je mi asi v podstatě jedno.

Ale chceš, aby tam bylo něco, aby to mělo nějakou vizi, která ti je blízká.

Tak to každopádně, to je jistá věc.

Tvoje oblíbená postava je Franz Kafka. Myslíš si, že se dá o Franzi Kafkovi natočit dobrý film? Proč ho ještě nikdo nenatočil?

Asi to zdůvodním takhle - je celá řada postav, která by si zasloužila, aby se o nich natočil film a ještě se tomu tak nestalo. Asi ten důvod je takový, že žádného režiséra, producenta nebo scenáristu ten člověk nezaujal natolik, aby o něm psal film. Čemuž já se nedivím, protože ten člověk je samozřejmě fascinující, je to geniální člověk do jisté míry, na druhou stranu je to velice složitá postava a navíc Franz Kafka žil v takovém oparu tajemna a neznáma, takže i to shánění těch informací a vytvoření nějakého celistvého počinu by bylo hrozně náročné. Tak asi proto se toho ještě nikdo nechtěl zhostit.

Bojí se do toho jít z toho komerčního pohledu?

V podstatě ta postava opravdu je složitá, ten snímek, když by se asi natočil, tak by nebyl úplně, nechci říct divácky přívětivý, ale nebyl by to zkrátka asi kasovní trhák. Ani bych si to nepřál, aby to byl kasovní trhák. Já bych nerad ten film ohýbal podle toho, aby to mělo nějaký všeobecný nebo komplexní úspěch. Já bych ten příběh vzal takový, jaký je, a takový bych ho předal.

Je nějaká postava, kterou by sis chtěl zahrát?

Já jsem chtěl hrát vždycky Palacha, ale to už mi bylo uzmuto. Takže Palach už to nebude. A klidně by to mohl být například jeden ze tří králů, ať už by to mohl být třeba Mašín nejstarší. To jsou lidé, ke kterým já vzhlížím.

Téma Mašínů je také filmově nevytěžené.

Teď už to vypadá, že po několika letech jde snad do finále film o bratrech Mašínech. Už by se měl natáčet. Takže já se velmi těším, jak tuhle dost složitou tematiku, navíc tematiku, na kterou prostě Česká republika nemá jednotný názor, dokonce ho má hodně rozporuplný, pojmou.

Co ty a komedie? Vzal bys roli v české komedii nebo třeba si říkáš: Tohle není žánr, kterému se chci věnovat?

Já to takhle nemám. Já se rozhoduji podle scénáře, ne podle toho, jestli je to komedie nebo drama, nebo kombinace. Scénář je rozhodující, a když se mi líbí, tak do toho jdu, a když se mi nelíbí, tak do toho nejdu.