Článek
Komunistický režim 48letou političku popravil při vykonstruovaných procesech 27. června 1950 kolem půl páté ráno. Dvě hodiny předtím napsala šestnáctileté dceři Janě a rodině dojemný dopis na rozloučenou. Projevila v něm obrovskou osobní sílu a odvahu a odešla z tohoto světa podle mnohých s hlavou vztyčenou. „V reálu ale, když čtete výpovědi spolubydlící, kterou na ni nasadili, to často tak dojemné nebylo. Po některých výsleších, třeba v těch posledních dnech, přišla a dvě hodiny brečela,“ říká Petr Blažek.
Milada Horáková byla jediná žena, kterou komunisté popravili pro její názory při politických procesech v 50. letech. Trest dostala za špionáž a velezradu na základě rozsudku ve vykonstruovaném procesu. Nepomohly ani prosby o milost od Alberta Einsteina nebo Winstona Churchilla. Režim si dal záležet na některých ponižujících detailech. Podle rekonstrukcí justiční vraždy měly být tehdy na dvorku pankrácké věznice dvě šibenice, které souběžně popravovaly lidi odsouzené před ní. Ona šla na řadu jako poslední. Tím se utrpení člověka odsouzeného k smrti prodlužuje. Navíc po ní nemělo nic zůstat, ani oprátka. Mluví se i o tom, že umírala zvlášť trýznivým způsobem.
Výročí právě dnes připomíná řada akcí, třeba pietní akt v pankrácké věznici v Praze nebo vzpomínkové setkání u pomníku ve Sněmovní ulici. Večer můžou lidé přijít na pražskou Kampu zapálit svíčky. „Nechápu, že když jsem viděl na pietní akci na Újezdě dnes dopoledne věnec od prezidenta republiky, že tam jaksi chybělo to hlavní - ti lidé. Prezident pošle věnec, ale sám nepřijde. Tito lidé tam dnes měli být,“ uzavírá historik Petr Blažek.
Proč mu vadí další členové vlády? Člověk, který je stále evidován ve svazcích StB, nebo v čele Ministerstva obrany někdo, kdo působil v Pohotovostním pluku VB, podobně jako komunistická „mlátička“ Zdeněk Ondráček. Na vše se podívejte v úvodním videu.
