Článek
Některé věci je užitečné připomínat, i když jsou banální. Třeba že vláda se zodpovídá Sněmovně, ne naopak.
A tak když kabinet žádá Sněmovnu o prodloužení stavu nouze, což je v časech míru nejvážnější zásah do občanských svobod, měl by premiér sedět… ano, ve Sněmovně. Vlastně neexistuje vážnější chvíle, kvůli níž musí šéf exekutivy zrušit veškerý svůj program a naplno se věnovat parlamentnímu provozu. I když ho to tam nekonečně nudí. I když všemi poslanci – včetně těch vlastních, těmi možná nejvíc – pohrdá. I když je třeba i upřímně přesvědčen, že by byl užitečnější jinde. (Což by možná i byl.)
V takové chvíli prostě musí premiér s omluvou zrušit i dlouho domluvenou schůzku s prezidentem republiky. A prezident to musí pochopit. Za prvé sám jako někdejší premiér nepochybně ctí Parlament, a navíc má stejně tak prázdný diář, že může předsedu vlády přijmout v jakýkoli jiný den, měsíc i rok.
Takže taková je teorie vycházející z ústavy a dobrých mravů.
Praxe v Česku roku 2020 je pochopitelně poněkud jiná.
Ve chvíli, kdy Sněmovna před osmou večerní na žádost vlády prodloužila nouzový stav do 17. května (tedy na dobu o týden kratší, než premiér chtěl), se dobře naložený Andrej Babiš objevil u vrat lánského zámku, aby do televizních kamer sdělil, že koronavirová krize vůbec nebyla hlavním tématem jeho večerního setkání s prezidentem Zemanem.
Nejvíce času prý věnovali úvahám o pomoci třem malým chlapcům, jejichž náročná léčba spinální muskulární atrofie vyžaduje – zjednodušeně řečeno – flexibilní postup státu a zdravotních pojišťoven. Což je úplnou shodou okolností úplně stejné téma, kterým Andrej Babiš zahajoval v neděli své pravidelné týdenní hlášení na YouTube.
Každý rodič tady nutně pocítí jistý ostych, každý člověk přeje třem chlapcům uzdravení a jejich rodinám štěstí, ale pardon – tohle je v tomto momentu nedůstojná hra na city. Samozřejmě, že má stát pomoci, ale pokud na tom má zájem premiér, stačí jediný telefonát dovnitř státního aparátu. Kvůli tomu opravdu není nutné klábosit v době zásadního parlamentního jednání s prezidentem v Lánech. A důvodem absence předsedy vlády nemůže být ani diskuze na téma dostavby jaderné elektrárny v Dukovanech, i když to prezidenta a všechny jeho muže jistě enormně zajímá.
Vlastně existuje jedno – jen jedno – téma, které by ospravedlňovalo premiérovu absenci ve Sněmovně. Pokud by s prezidentem projednával jistou záležitost národní bezpečnosti. Úplně přesně záležitost okolí prezidenta, které se stalo celkem jednoznačně zásadní bezpečnostní hrozbou. Po nedělní výpovědi vdovy po zesnulém předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi v pořadu ČT 168 hodin o tom už nemůže být pochyb.
Prezident si to pochopitelně nemyslí. Ale proto by mu to premiér – a tady se opět dostáváme do čistě teoretické roviny – měl důrazně připomenout. A třeba podniknout i něco dalšího. To by ovšem musel být silný premiér a ne Andrej Babiš, který přes svou image nelítostného šéfa pojímá premiérskou funkci jako pozici náměstka prezidenta republiky.
Andrej Babiš bude možná muset do Sněmovny se žádostí o prodloužení stavu nouze ještě jednou. Opoziční poslanci – když už si ti koaliční nechají kdykoliv líbit cokoliv – by už neměli dovolit, aby se takové hlasování odehrávalo bez přítomnosti předsedy vlády. Parlamentní mazáci, jichž jsou opoziční lavice plné, dobře vědí, jak na to.
