Článek
Což by se dalo pochopit, kdyby tak ovšem nenazval svůj komentář, na který si v tom presu najít čas dokázal a jehož smyslem je útok - to je ale překvapení - na sinologa Martina Hálu, který stojí v čele organizace Sinopsis spolupracující s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy.
Pro jistotu ještě jednou, vicepremiér a jedna z hlavních postav nouzového stavu považuje za nutné reagovat obsáhle, dotčeně a jak si ještě ukážeme, místy až nechutně na jeden kritický text z akademické obce.
Co to má být? Pocítil ministr vnitra, jehož zmužilost se ještě nedávno projevovala poníženým předáním tácu s tlačenkou coby narozeninového daru prezidentu republiky, potřebu začít veřejně označovat nepřátele státu?
Martin Hála, jehož vicepremiér nonšalantně označil za „blba“, je přední český sinolog. Čínou se zabývá víc než třicet let a rozhodně o ní ví víc než Jan Hamáček. A tak on i jeho kolegové ze Sinopsisu byli kupříkladu schopni již před mnoha lety předpovědět, že slavná společnost CEFC, onen zázračný vehikl ohlášených čínských investic v Česku v čele s panem Jie Tien-mingem, je pravděpodobně jeden velký podvod. To nakonec potvrdila sama Čína, když milého pana Jie před dvěma lety nechala zatknout a zřejmě navždy zmizet.
Stalo se tak krátce poté, co Jan Hamáček, tehdy předseda Sněmovny, připojil svůj podpis pod smutně proslulý dopis Gangu čtyř, v němž se nejvyšší ústavní činitelé (Zeman, Sobotka, Štěch a Hamáček) v říjnu 2016 poníženě omlouvali čínským komunistům za to, že se ministr suverénní české vlády schází, s kým chce i bez svolení pekingského politbyra.
A tehdy se také Sinopsis stal pro část české politické a byznysové elity vážným nepřítelem. Společnost PPF, jejíž zájmy v Číně usilovně na každoročním turné hájí prezident Zeman, si na sinology stěžovala dokonce přímo rektorovi Univerzity Karlovy Tomáši Zimovi. Teď má Petr Kellner v zádech i ministra vnitra. Případně naopak.
Na Hamáčkově textu je pozoruhodné, že se nezdržuje v zásadě s ničím, co Hála napsal a vyargumentoval, protože - pochopte - ministr vnitra nemá na blbosti čas. Takže nechá stranou podložené a dnes už přesně zdokumentované pokusy čínských úřadů počínající epidemii utajit před světem a místo toho se oddává sebedojímajícím se pasážím, jak už víc než týden „dře“, aby dostal z Číny do Česka ochranné pomůcky, o nichž ministr zdravotnictví Vojtěch ještě v únoru prohlašoval, že jich máme dostatek, a premiér Babiš minulou sobotu sliboval, že je doveze osobně každému lékaři, který je potřebuje.
Tahle figura „dřeme jako koně“, o stupeň upgradovaný volební slogan ANO „makáme“, je i v téhle vypjaté situaci trapná. Ministr vnitra sice dokázal celý týden působit vedle neurotického předsedy vlády jako klidná a uklidňující síla, ale on i celá vláda „dřou“ proto, že je to jejich práce, o kterou si řekli ve volbách. Nemají to lehké, zaslouží si jistou míru tolerance a podpory od opozice i médií, protože takovou krizi opravdu nemusela řešit žádná vláda za porevolučních 30 let. Ale také to není žádná generální omluva: Babiš je premiér, protože jím moc chtěl být, Hamáček má svůj job, protože si to sám zvolil a udělal kvůli tomu za dva roky víc kompromisů než běžný člověk za celý život. Je na vrcholu kariéry, patří mezi nejmocnější muže v zemi, takže hodně štěstí, vicepremiére, tohle je vaše chvíle.
A pokud můžeme radit dál: člověk v postavení Jana Hamáčka by si měl pohlídat, aby se v textu podepsaném jeho jménem neobjevily sprosté osobní útoky typu „Má pan Hála rodiče? Nebo příbuzné či přátele, kteří jsou vážně nemocní nebo staří? Chce, aby se nakazili koronavirem a riskovali, že zemřou?“
Tohle má být nejspíš cosi jako citové vydírání, které přes Martina Hálu míří ke všem potenciálním kritikům ministra vnitra a celé vlády: Když nebudete držet hubu, riskujete zdraví a život svých nejbližších. V roce 2020 je to od politika narozeného v roce 1978 přinejmenším nečekaný návrat v čase. Takže ještě jednou, speciálně pro vicepremiéra Hamáčka: Pokud budou v Česku umírat oběti koronaviru, bude to shodou nešťastných náhod, objektivních skutečností, které nedokáže ovlivnit žádná síla na tomto světě, nebo kvůli chybám této vlády (což se doufejme nestane), v níž Hamáček sedí a spolurozhoduje. Nikoliv kvůli kritikům přehnaně uctivého předklonu české politické reprezentace před čínskou vládou.
Martin Hála v textu nevyhlašuje Číně válku ani nenabádá, abychom s Pekingem pragmaticky neobchodovali, jen legitimně upozorňuje na jedinou věc: Jak se Čína snaží využít situace k vlastní propagandě, které pomáhají i někteří čeští politici.
Což potvrdil už ve čtvrtek večer ve svém televizním projevu k národu prezident Zeman, jenž sice nepocítil potřebu poděkovat lékařům, sestrám, všem v první linii, ale našel slova díků „Čínské lidové republice, která nám jediná pomohla“.
Přílet čínského letounu s ochrannými pomůckami na Letiště Václava Havla za účasti nejvyšších státních a stranických představitelů a čínského velvyslance, který se před dvěma měsíci pokusil zcela skandálně zasáhnout do vnitřních záležitostí České republiky, pak v pátek 20. března ze všeho nejvíc připomínal podobně monstrózní uvítání čínského prezidenta Si v březnu 2016. Výsledky známe všichni.
Aby bylo jasno, nejdůležitější teď je, že se díky úsilí mnoha lidí, politiků, vládních úředníků i soukromníků povedlo do Česka dostat aspoň část toho, co místní zdravotnictví potřebuje - a že snad dodávky poběží dál. Díky všem, včetně Jana Hamáčka.
Ale debatovat o ceně, kterou za to zaplatíme - na dřevo i ve všech dalších splátkách - je úplně správné i v téhle nejisté době.
Jan Hamáček zažívá v ležérním outfitu své druhé politické jaro a jak to s muži po čtyřicítce občas bývá, lehce se mu z toho zatočila hlava. Agresivitu, která kouká z jeho komentáře, ať si laskavě nechá do politických soubojů s Babišem a opozicí, až se česká politika vrátí do normálnějších časů. Teď by si měl ale najít chvilku času ještě jednou a Martinu Hálovi se normálně chlapsky omluvit. Pokud může.
