Jílek: Video se musí líp vysvětlovat. Budoucnost? Záleží, kdo nahradí Berbra

Ve fotbalové lize odpískal Jan Jílek 209 zápasů, letos v lednu ale kariéru rozhodčího sám ukončil. Blížil se již naplnění věkového limitu pro pískání profesionálních soutěží, a tak ho jako neperspektivního nezařadili do kurzu pro systém spolupráce s videorozhodčím. Naštval se a raději skončil hned.

Práce má ostatně dost i bez toho. Je starostou obce Jankov-Holašovice, která je díky souboru budov ve stylu selského baroka zařazena na listinu UNESCO. Vedle toho řídí svou firmu Popron Systems, která korporacím dodává informační systémy. A působí též coby předseda Jihočeského krajského fotbalového svazu.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy nabízí recept na to, jak řízení fotbalových zápasů učinit pro veřejnost srozumitelnějším. Hlásí se k tomu, že by chtěl jednou pracovat ve vedení českého fotbalu, pro který by chtěl od státu získat víc peněz. A v postavě nejkontroverznějšího fotbalového bosse současnosti Romana Berbra osobně nenachází nejmenší problém.

Čekalo se, že když rozhodčím pomůže při řízení zápasů moderní technika, půjde všechno líp a průhledněji. Zmatků ale neubylo, naopak. A rozhodčí jsou pořád na tapetě. Co s tím?

Už u toho nejsem, ale profesně i lidsky se mě to dotýká. Kolem rozhodčích se pořád rozprostírá negativní mediální aura. Když se u nás v krajských soutěžích potkám s někým na fotbale, málokdo zmíní úspěch reprezentace, ale pořád se mě všichni ptají na ligové výkony rozhodčích. Lidé stále častěji tápou, co bylo odpískáno správně a co ne, tím pádem se rozšiřuje všeobecná nejistota a nedůvěra. A to je prostě špatně a mě to za rozhodčí mrzí.

Takže by to chtělo všechno lépe vysvětlovat?

Přesně tak. Je to potom strašně pozdě, když v sobotu v lize nastane nějaká diskutabilní situace, pak o tom noviny tři dny píší, spekulují, všechno zůstává viset ve vzduchoprázdnu – a až v úterý večer se objeví strohé stanovisko komise rozhodčích, a to ještě ne ke všem situacím, u nichž veřejnost nemá jasno. A do té doby zástupci komise médiím sdělují, že se nemůžou vyjádřit, že se nejdřív musí poradit na komisi… To pak vypadá, že sami nevědí, co si o tom vlastně myslí, a teprve se na tom musí ujednotit.

To ale chyby sudích neopraví.

„Chyby tu byly, jsou a budou, k fotbalu a ke sportu obecně patří. Ale postrádám lepší prezentaci a vysvětlení těch věcí. Z rozhodčích samotných by to pak mohlo sejmout 50, 70 procent zbytečného tlaku.

Takže komise vedená Jozefem Chovancem chybuje tím, že věci pozdě a nedostatečně komunikuje?

Já nemám zapotřebí řešit, jestli by pan Chovanec měl odstoupit nebo ne, nechám hodnocení jeho práce na jiných. Ale kdyby někdo za komisi vystoupil ještě o víkendu v nějakém televizním pořadu, ty sporné situace by se tam pustily a on je náležitě okomentoval, atmosféru by to zklidnilo a hlavně by ubylo nervozity z nejasností. Ty situace nejsou správně komunikovány ani k veřejnosti, ani k samotným rozhodčím. Když se na jednom konkrétním případě důkladně popíší faktory, jak posuzujeme hraní rukou, tak to bude napříště jasné všem, třeba včetně rozhodčích z krajských nebo okresních soutěží. Ale není možné, aby na každém stadionu platila jiná pravidla.

Co diváky nejvíc irituje, jsou zmatky kolem toho, jak a kdy se používá videorozhodčí, kdy kdo koho oslovuje, jestli hlavní videorozhodčího nebo naopak, kdy se hlavní má jít dívat na monitor a kdy ne, všemožné výklady se od spuštění projektu několikrát měnily. Vy se v tom vyznáte?

Já nebyl proškolený (směje se)… Je to nový projekt, potřebuje čas, zatímco my jsme netrpěliví. Ale zásadní chybou je opět komunikace nesourodých rozhodnutí. Ten projekt u nás rozjížděl za Ligovou fotbalovou asociaci Roman Hrubeš, objevily se rozpory, pak se objevila informace, že k tomu UEFA vydala novou metodiku. A když byla Chovancova komise vyzvána, jestli by ji tedy mohla dát k dispozici, zjistilo se, že snad ani není k přečtení, jako etalon, ze kterého by se dalo vycházet. Já si myslím, že máme dobré, mladé rozhodčí, ale tím, jak není spousta věcí ukotvena, zpřehledněna a vykomunikována, obrací se to proti nim.

Takže až se v zimě komise rozhodčích personálně obmění, vy prý v ní budete za berbrovce a Radek Příhoda za LFA, tak to potom budete komunikovat líp?

(smích) Teda vy jste dobrý mág! Tak o tom nic nevím.

Vy jste se objevil v lize krátce poté, co v ní kvůli aféře „Ivánku, kamaráde“ skončila vlastně celá jedna předchozí generace rozhodčích…

„Normální standardní cestou jsem do ligy postoupil v roce 2004. Pak se začaly objevovat problémy, o kterých hovoříte, takže se liga doplňovala dalšími novými kluky. Já dostal šanci až na konci ligového ročníku, v květnu 2005, kdy jsem pískal svůj první prvoligový zápas Brno-Jablonec.

Jak vypadala korupce rozhodčích za časů „ivánkovských“, to víme z publikovaných policejních odposlechů. Že se rozdávali kapříci a nabízely se třicetníky za kříž. Jak to bylo v tomhle ohledu v letech následujících, kdy už jste byl s píšťalkou osobně u toho?

Víte, ono se toho hodně namluví, ale pravda a realita jsou někde úplně jinde. Že by někdo přišel a řekl: Tady je deset švestek na stole, to opravdu ne.

A co tedy řekl?

No třeba…Víš, kde jsi a jak na tom jsme. A minulý týden nás sudí poškodili.. A tak podobně.

A to vám vyprávěli někde v Průhonicích u kafe nebo kde?

Na stadionu, těsně před zápasem. Já tyhlety hovory samozřejmě nikdy nevyhledával.

Funkcionáři umí zatlačit i v průběhu samotného utkání. V tom ohledu je proslavený třeba plzeňský ředitel Adolf Šádek. Co říkáte na to, že smí řvát na rozhodčí přímo od postranní čáry?

To je věc Ligové fotbalové asociace. Jaká si k tomu nastaví pravidla.

Jiní funkcionáři si šli zase v krizových zápasech sednout na střídačku s tím, že jsou pro ten den vedoucími mužstva nebo maséry. Jaký tlak na vás potom v takových zápasech vyvíjel třeba příbramský masér Jaroslav Starka?

Tomu se někdy nasazuje nesmyslná psí hlava. Já jsem s ním nikdy neměl žádný problém. S rozhodčími se vždycky v klidu pozdraví. A po utkání téměř vždycky přišel poděkovat, i když měl blbou náladu.

A co takové ty osoby jako Martin Svoboda, řečený Chřestýš, nebo Roman Rogoz? Sami prezentují, že jejich živnost spočívá v tom, že se potkávají s rozhodčími na kafích a dělají jim tam šrouby do hlavy.

Tak mě nikdy na žádné kafe nezvali, ani bych nešel. Martina Svobodu jsem zaznamenal v době, kdy končil vlastní rozhodcovskou kariéru. Romana Rogoze znám od nás z jižních Čech, on je z Prachatic. Je fakt, že někdy se snažil být s rozhodčími víc, než bylo zdrávo. Před zápasem přišel do kabiny sudích. A my mu říkali: Už nás nech, potřebujeme se připravovat. A on to trochu natahoval, snažil se vytvářet nějakou atmosféru. Někomu to mohlo být příjemné více, jinému méně.

Tak to jsme probrali pěšáky a poddůstojníky. Pojďme ke generálovi. Dával vám Roman Berbr někdy nějaký návod nebo doporučení, jak má zápas skončit?

To vůbec ne. Znám se s ním tak 20 let a celou dobu mé kariéry jsme spolu neměli konflikt. Telefony jsme na sebe měli, ale nebyla to nějaká těsná komunikace, nezasahovali jsme si do svých životů. Náš vztah byl a je profesionálně korektní. Mnohé věci, které se na jeho hlavu snášely, mi tedy nešly do hlavy.

Nic nekorektního jste tedy od něj nezaznamenal? Třeba, že by ovlivňoval nominace rozhodčích k utkáním?

Já nevím, jestli jo nebo ne. Já se s tím nepotkal. Konzultoval jsem s ním jedinou věc. Když mě někteří lidé oslovili, abych kandidoval na krajského předsedu, konzultoval jsem s ním a s Dagmar Damkovou, jestli to nebude střet zájmů, protože jsem pořád aktivně pískal ligu. Řekli, že ne, a Roman prohodil: To by nebylo špatné. Tak jsem kandidoval, Roman do těch voleb nijak nezasahoval.

Váš tehdejší protikandidát Josef Žižka tvrdí, že Roman Berbr na nějaké osoby z Jihočeského kraje v tom ohledu nátlak činil.

Tak ať je jmenuje. Já o ničem takovém nevím. Z mého pohledu proběhly ty volby zcela korektně. Vyhrál jsem o prsa, o pár hlasů. A od té doby jsem se s Romanem Berbrem potkával na regionální komisi FAČR, kde se třeba řešilo rozdělování dotací do fotbalových krajů.

Vám to přijde úplně v pořádku, když aktivní ligový sudí řídí fotbal v kraji?

Jediný, komu ty kdo vadilo, byl pan Mlsna. To bylo za Listkiewiczovy komise. Také mi tehdy dal pěkný flastr.

Ano, za zápas Jihlava-Slavia (1:1), ve kterém asistent Dobrovolný pustil van Kesselovi gól z obrovského ofsajdu. A vy jste chybně pískl proti Jihlavě penaltu.

Tak za chybu asistenta jsem nemohl. A penaltu slávisté neproměnili, takže výsledek zápasu jsem neovlivnil. Ty čtyři zápasy, na které jsem dostal distanc, byly neadekvátní. Pan Mlsna si na mě zasedl.

Která komise vám vyhovovala nejvíc?

Vy to nebudete slyšet rád, ale nejlepší zázemí měli rozhodčí vybudované, když komisi šéfovala Dáša Damková. Tam byla znát odbornost, probíhaly přednášky lektorů z UEFA, před zápasy s námi komunikovala, ptala se, jak se cítíme. Byla tam funkční interakce, dobrá chemie. Jako bývalá sudí dokázala snáz pochopit i případné rozhodcovské přešlapy, s tím měl třeba jiný předseda komise Luděk Macela jako bývalý fotbalista docela problémy. Je rozdíl, když rozhodčího vede a hodnotí bývalý rozhodčí, a ne fotbalista, byť třeba úspěšný.

V éře Dagmar Damkové se ale mimo jiné poukazovalo na to, že se velké množství chyb rozhodčích kumuluje kolem zápasů Viktorie Plzeň.

Já neměl ten pocit. Chyby byly, jsou a budou, někdy se stanou ve prospěch jednoho týmu, jindy druhého.

Ale tady byly právě skoro pokaždé ve prospěch Plzně.

To neumím vysvětlit. Vím, že Plzeň hrála tehdy fotbal, který byl pro diváka atraktivní. Rychlostní, nátlakový, postavený na tom, že vyvolával kontaktní situace, a z toho pramenily přestupky, které možná někdy byly i chybně posouzeny ve prospěch Plzně, ale nemyslím si, že úplně vždycky, ta mince má dvě strany.

Někteří vaši rozhodcovští kolegové se v péči Dagmar Damkové a její komise zjevně necítili tak komfortně jako vy. Libor a Tomáš Kovaříkové, Antonín Kordula či Radek Kocián vystoupili v médiích s kritikou, zmiňovali, že se cítili šikanovaní. A to zejména Romanem Berbrem, manželem Dagmar Damkové, který na rozhodcovské aktivy chodil, a aniž by k tomu měl kompetenci, reálně je prý řídil a rozhodčí deptal a urážel. Vy jste to vnímal jinak?

Tak Roman na semináře chodil, to je pravda, ale že by tam někoho urážel… Jestli to někdo bere takhle… Já třeba jako politik také musím leccos snést. Když kolem mě občas letí nějaké to „Starosto, ty jsi hňup“, musím se nad to umět trochu povznést. Stejně tak jako rozhodčí jsme se na něco dali. A když se v nějakém společenství něco říká za zavřenými dveřmi, mělo by to tam i zůstat.

Kam se český fotbal posune, až místopředseda za Čechy Roman Berbr zamíří do důchodu?

Záleží na lidech, kteří přijdou po něm.

Proto se vás na to ptám.

Je fakt, že ambici pracovat ve výkonném výboru FAČR mám, tím se netajím. Na jaké pozici, to je věcí delegátů valné hromady. Já bych chtěl třeba pracovat na tom, aby se mnohem víc dotací dostalo do regionálního fotbalu.

To vám poradím účinnou metodu. Na získávání dotací z Ministerstva školství už se za tím účelem pronajímal byt v Praze na Senovážném náměstí, kde to předseda Pelta osobně řešil s náměstkyní Kratochvílovou.

Ale dokud budeme pořád dokola poukazovat na tyhle věci, tak se nikam neposuneme!

A ono na ně lze nepoukazovat? Vždyť samotná Fotbalová asociace ČR je od té doby obviněná jako právnická osoba. Přesto od státu čerpá zhruba 550 milionů korun ročně. To vám přijde málo?

Přijde. Nezohledňuje to počet členů, je nás 350 000, do fotbalu by mělo jít od státu, krajů nebo municipalit mnohem víc peněz. Na kraj jsme za Pelty dostávali 3,2 milionu korun, teď jenom 1,2 milionu.

A máte pocit, že fotbal vysílá směrem k veřejnosti nebo státním orgánům ideální signály? Třeba tím, že do svého vedení stále volí osoby s problematickou reputací? Že se prezentuje jalo spolek, uvnitř kterého vládnou autoritativní, nikoli demokratické principy?

S tím nesouhlasím. Jak jste na něco takového přišel?

Tak třeba poslední volby předsedy FAČR. Bývá zvykem svolat před nimi aktivy delegátů, zvlášť v české, zvlášť v moravské komoře. A na nich se vždy v minulosti prezentovali všichni kandidáti. Tentokrát český aktiv organizovaný Romanem Berbrem nepovažoval za nutné jednoho z kandidátů na předsedu, tedy Petra Fouska, vůbec pozvat. To vám přišlo v pohodě?

Nepozvat Fouska, to je přípustná věc. My jsme jen svolaní zástupci, my to neurčujeme. Ten, kdo schůzi svolává, ten na ni pozve, koho pozve.

A nikomu to nevadilo, že tam Fousek nebyl?

Já myslím, že to tam zaznělo, že se někdo i ptal, kde je druhý kandidát.

A třeba proti vám na kraji už ani nikdo nekandiduje.

A víte proč? On to prostě nikdo nechce dělat, to je celé. Bohužel.