Článek
Přichází největší svátek konzumu v roce – a zero-waste nadšenci dumají, jak se s ním popasovat. Co zabalit, jak to zabalit, pod jaký stromek to uložit? A kolik otrávených pohledů svých dětí u toho vydržet?
Mám ráda životní prostředí. Myslím, že se svět řítí do jámy pekelné a že bychom tu rychlost měli trochu zbrzdit – třeba odpovědnějším přístupem k planetě a k recyklaci odpadů nebo rovnou tím, že žádné zbytečné odpady nebudeme vytvářet. Zero-waste filozofie oslovuje čím dál víc podobně smýšlejících nadšenců a brzy z ní bude hlavní proud. A to je dobře – ale nikdy jindy než právě o Vánocích není tak patrné, jak těžké je ji skutečně žít. Zvláště s malými dětmi, protože Ježíšek zjevně ještě zero-waste nadšenec není a staví nás mezi mnoho předvánočních dilemat.
Internetové obchody s bio-eko-zerowaste produkcí se před Vánoci předháněly s newslettery nabušenými vánočními dárky úplně stejně jako běžné internetové obchody – odlišné je jen občasné moralizující zvolání, že máme myslet na udržitelnost a kupovat jen to, co opravdu potřebujeme (nebo co potřebují naši blízcí, ale to jaksi je těžké odhadnout, zvláště ve světě tak přecpaném možnostmi).
Náročnější je zásady udržitelnosti vysvětlit vlastním dětem, zavaleným měsíce trvající vánoční reklamou na hromady (plastových) zbytečností. Moje děti před pár lety na otázku, jak vypadá Ježíšek, odpovídaly, že je zelený – zpitomělé všudypřítomnou reklamou, na níž zelený maskot třímá v náručí horu dárků.
Vlastní rozhodnutí o snížení počtu vánočních dárků dětem narážejí na jejich obsáhlé dopisy Ježíškovi, které přes všechny početní limity stejně bobtnají tím víc, čím víc se výlohy obchodů plní všemi těmi vánočními cingrlátky.
Důrazná varování babičkám, aby nekupovaly zbytečnosti, se míjejí účinkem, a když nakonec vybalujete pod stromečkem další blikající plastovou obludu, raději na chvíli myšlenku na všechny ty odpadky zanesené oceány vytěsníte – ve shodě s tím, jak tváří v tvář hromadám cukroví vytěsňujete povánoční pohled na číslici na váze.
Můžete svým dětem nadělit pár těch dřevěných, papírových a udržitelných hraček, ideálně lokální řemeslné výroby. Budete ale, zvlášť u starších dětí, riskovat zklamané pohledy a to, že daná hračka, proti veškerým zásadám udržitelnosti, skončí někde v koutě, zatímco s tou hromadou plastu si budou hrát klidně roky.
Můžete si říct, že kniha by nikoho nemusela urazit – ale víte, kolik stromů se kvůli ní pokácelo? Tak vidíte. Oblečení vyrobené dětmi kdesi v Kambodži a dovezené sem přes půl planety je také tabu, nic nezkazíte snad jen starým dobrým jídlem – pokud je tedy lokální, ideálně z eko zemědělství hned za humny. Ale není úplně jisté, jestli dědečka potěší zrovna (papírový) pytlík mrkve a sklenička předražené, ale zaručeně bio marmelády.
Můžete být ekologičtí i jinak a vůbec dárky nekupovat, ale vyswapovat je. Tedy přes specializované facebookové skupiny vyměnit s nějakým jiným zoufalým lovičem. Ale budete pak možná muset obdarovaným dětem vysvětlovat, proč Ježíšek tu autodráhu dodal v tak ošuntělém stavu a proč v tom legu s Harrym Potterem chybí zrovna ta nejdůležitější figurka sovy Hedviky.
Oblíbená je u fanoušků zero-waste vlastnoruční výroba dárků. Šijí se nákupní pytlíky ze starých záclon, pletou se košíky, plstí se zvířátka a vaří paštiky, likéry a pesta z mrkvové natě. Dokonce můžete vyrobit i rtěnku z odvaru z řepy!
I tady ale riskujete, že se vaše výrobky minou s vkusem obdarovaného – a zaplavovat planetu dalšími hromadami špatně ušitých deček asi také nechcete.
Asi tak nejmíň planetu zatížíte zážitkovými a charitativními dárky, spojenými s dobrým pocitem, že nevytváříte zbytečný odpad a vysokou uhlíkovou stopu – pokud tím dárkem nejsou třeba letenky do Thajska, že.
Dobře, dárky horko těžko máme na hromadě, zbývá je už jen zabalit. I to je ale celkem věda.
Zero-waste extremisté volí vlastnoručně ušité látkové pytlíky, ideálně recyklovatelné i napřesrok. Čekám, kdy někoho napadne zabalit vánoční dárky do novin či do toaletního papíru (recyklovaného samozřejmě). Střední proud používá balicí papír ozdobený chvojím, mechem, šiškami a podobně – dětem je stejně lhostejná forma, takže se na všechny ty šištičky a přírodní provázky vrhnou stejně náruživě jako na obyčejné barevné balicí papíry potištěné Elsami a superhrdiny.
A pod co všechny ty dárky položíme? Věrozvěsti udržitelnosti samozřejmě stromek nekupují někde na náměstí jako běžní smrtelníci. Buď si ho pronajmou, ale tím riskují, že ho stejně pár dny v přetopené místnosti zahubí, případně ho koupí v květináči (a zahubí ho stejně). Variantou je i umělý stromek, který ale nepříjemně zavání plastem, nebo stromek vlastní výroby z větviček a přírodnin, doplněný o vlastnoručně vyrobený adventní kalendář z ruliček od toaletního papíru.
A už je hotovo. Kapra samozřejmě vraždit nebudeme, takže k večeři bude třeba tradiční vánoční kuba. A kdyby přece jen kapr, alespoň olej použijeme na výrobu domácí svíčky. Nebo spíchneme vegekapří filety z ovesných vloček a celeru smíchanými s kořením na ryby.
Zazpíváme si koledy, rozřízneme jablíčko z eko zemědělství a pod lehce už zavadajícím stromkem v květináči sesedneme nad těmi úhledně recyklovaně zabalenými balíčky. A pak si oddechneme, že jsou další Vánoce zase za námi. Třeba budou za rok ještě udržitelnější – ale to bychom je možná museli úplně zrušit.
