Článek
Přes padesát dní pomáhá Vítězslav Wejmelka jako dobrovolník v tornádem zasažené Moravské Nové Vsi. Na jižní Moravu přijel z Prahy asi čtyři dny po extrémní bouři, která oblast zasáhla před dvěma měsíci. Popudem mu byla videa a záběry z vrtulníků. „Viděl jsem, že to je hodně špatné, tak jsem se rozhodl přijet. Už tady bylo docela uklizeno, ale pořád to bylo strašné,“ popisuje.
Wejmelka nejprve chodil po ulicích a ptal se místních, jak může přiložit ruku k dílu. „První dům jsme jen rozebírali cihly, pak jsem začal dělat střechy a ty dělám doteď,“ říká dobrovolník, kterému v obci neřekne nikdo jinak než Ježíš. Kvůli jeho plnovousu.
Původně plánoval, že v Moravské Nové Vsi zůstane týden nebo čtrnáct dní, ale nakonec se jeho pobyt protáhl. Práce je totiž podle jeho slov pořád dost a lidi jsou tu milí. „Přes koronu jsem stejně pracoval na dohodu, takže jsem to ukončil. Už předtím jsem měl zkušenosti s rekonstrukcemi domu,“ přibližuje osmatřicetiletý muž.
Prý má dobrodružnou povahu, v šestnácti odjel stopem do Itálie, takže mu nový životní styl vyhovuje. „Je to na pohodu, zvykl jsem si. Když to tady člověk vidí, zvykne si na všechno. Navíc to je adrenalin. Kdo má rád extrémní sporty, pochopí to,“ říká. O nocleh ani jídlo se starat nemusí. Ubytovaný je u pána, kterému pomohl s opravou střechy. A pro jídlo si chodí k obecnímu úřadu, kde se pořád pro pracanty vaří.
Každý den vypadá podle Wejmelky v podstatě stejně. „V osm ráno se sejdeme na obci, pak je snídaně. Vyřizují se hovory, zařizují různé věci – kdo kam půjde, co se bude dělat. Pak se všichni rozejdeme a makáme. Dopoledne je oběd, v pět večeře a v sedm nebo v osm hodin končíme práci,“ popisuje stručně dobrovolník. Volný den je podle něj tehdy, když skončí ve čtyři.
Vítězslav Wejmelka momentálně pracuje společně s dalšími dobrovolníky na střeše sokolovny v Moravské Nové Vsi.
U obecního úřadu v Moravské Nové Vsi se dobrovolníci stravují.
Náplň práce je prý pořád stejná. „Rozebíráme střechy a nastavujeme nové. Udělali jsme okolo dvaceti, třiceti střech. Teď děláme střechu Sokolovny a zasekli jsme se tady asi na čtrnáct dní,“ říká Wejmelka. Podle něj ale nedělají jen střechy, ale i to, co je zrovna nutné.
Přestože většina dobrovolníků, kteří do jihomoravských obcí zasažených tornádem míří, přijíždí akorát na pár dnů, Wejmelka není jediný, kdo v poničených oblastech pracuje tak dlouho. „Jsme tady asi čtyři stálí a pak další, kteří se vrací každý týden, berou si různě volna, aby mohli přijet pomáhat,“ konstatuje.
To potvrzuje taky koordinátor dobrovolníků za organizaci Adra Michal Vrba. Někteří dobrovolníci se prý domlouvají přímo s konkrétní rodinou, ke které se vrací. „Máme tu ale i pár takových lidí, kteří tady jsou už dva měsíce,“ naráží Vrba na dobrovolníky, jako je ten s přezdívkou Ježíš. Denně podle koordinátora přijede do Moravské Nové Vsi do deseti pracantů, o sobotách je jich kolem dvaceti. Potřeba jich je ale víc, dřív jich jezdilo přibližně sto padesát denně. Stále chybí také řemeslníci a materiál.
Zatímco většina dobrovolníků přijede třeba na několik dnů a pak zase odjede, osmatřicetiletý muž hodlá v poničené obci zůstat do té doby, dokud se všechno neopraví. Stále vidí hodně práce, některé střechy jsou totiž i dva měsíce po tornádu zakryté jen modrými plachtami. „Když se podíváte okolo, je tady pořád spousta střech k udělání,“ říká.
Podle svých slov si na jižní Moravě našel nové přátele a zalíbilo se mu tady. „Původně jsem myslel, že sem pojedu třeba na týden. Nakonec z toho vylezl rok, možná dva, tři. Uvidím, možná si tu i postavím nějakou budku nebo dům,“ zakončuje Wejmelka.
