„Ještě že jsme tam nebyli.“ Vědci popsali, jak zmizel ledovec i se stanicí

Britský Guardian se zpovědí kanadských vědců vrátil k srpnové události, kdy tým ze dne na den zjistil, že šelfový ledovec Milne zmizel i s jejich stanovým táborem plným techniky.

Z šelfu Milne se náhle odlomil kus o rozloze newyorského ostrova Manhattanu a ledová plovoucí plošina tak přišla asi o 43 % své plochy. Šlo o jednu z mnoha velkých ledovcových událostí teplého léta 2020.

„Začalo to jako obyčejný den. Přišla jsem do práce a sledovala jsem pobřeží Ellesmerova ostrova (ke kterému přiléhá Milne). Kontrolovala jsem, zda nedošlo k nějakým změnám, a na satelitních obrázcích podobných těm, co můžete vidět na Google Earth, jsem si na šelfu Milne všimla zvláštní tmavé oblasti,“ popsala okamžiky před překvapivým objevem kanadská glacioložka Adrienne Whiteová. „Bylo tam ale hodně mraků, přes které nebylo dobře vidět. Použila jsem proto radarové satelitní snímky, díky nimž lze vidět skrz, a uviděla jsem, že z ostrova se odděluje kus šelfu.“

„Svým způsobem šok a smutek,“ popsal Guardianu své první pocity z onoho dne Derek Mueller, který spolu s Lukem Coplandem, supervizorem Whiteové, v Kanadě platí za přední experty v oboru. „Bylo štěstí, že jsme tam zrovna v tu chvíli nebyli. Náš kemp s veškerou výbavou byl ztracen,“ napsal Mueller na svůj blog.

Událost Whiteovou, Muellera i Coplanda překvapila. Všichni sice vědí, že šelfové ledovce se v posledních letech rozpadají stále častěji, byli si vědomi, že i pro Milne je to otázkou času, nikdo ale nečekal, že to bude tak rychlé.

„Vážně se to stalo?“ ptal se Copland sám sebe poté, co mu přišla od kolegyně Whiteové zpráva, že šelfový ledovec Milne „je pryč“. „V posledních 100 letech jsme přišli o 90 % šelfových ledovců. U Milne jsme monitorovali tání na povrchu i na dně, stejně jako dlouhodobé ztenčování. Věděli jsme, že věci se mění. Ale tento šelfový ledovec je tak obrovský, že je velmi zvláštní ho jeden den na satelitním snímku vidět a druhý den zjistit, že tam prostě není,“ řekl Copland.

Podle Whiteové navíc šelf nad jinými vynikal svou stabilitou. „Milne se zdál být méně zranitelný k rozpadu než ostatní. Vysvětlit, proč je tak stabilní, bylo i součástí mé doktorské práce.“

Skupina zkoumáním ledovce strávila roky a na jeho povrchu v minulosti i opakovaně přespávala. Například v roce 2017 Mueller asi 20 metrů hluboko v ledovci objevil proud vody, ve kterém žili červi a lastury. Šlo o celosvětově první nález života přímo uvnitř ledovce a tým měl s výzkumem v oblasti ještě velké plány.

Ztráta vědeckého zařízení je podle Muellera něčím, s čím se při podobných výzkumech musí počítat. Sběr dat musí být dlouhodobý, a vědci tak techniku často nechávají na jednom místě po celý rok.

Copland ale uznal, že náhlý rozpad ledovce pro něj potvrzuje rostoucí nebezpečí vědecké práce. Výzkum už se podle něj právě kvůli podobným situacím víc přesouvá k analýze satelitních snímků. V posledních letech se i častěji v arktických oblastech používá helikoptéra. Přesto ale existují měření, která nelze provádět ze vzduchu, což si podle Coplanda žádá velkou opatrnost a důkladné plánování.

I to ale občas selže. A ne všichni mají štěstí jako trojice vědců, která při rozpadu ledovce zrovna seděla v bezpečí svých kanceláří. "Jeden můj kolega už při výzkumu zemřel. Byl jedním z předních světových glaciologů pracujících v Arktidě. Propadl trhlinou v grónském ledovém příkrovu, která byla v důsledku globálního oteplování plná vody.

Trojice vědců se ale nevzdává. „Půlka ledovce zůstala. Naše klíčová výzkumná oblast zmizela, ale můžeme najít jinou,“ vzkázal Mueller.