Ještě horší, než jsem si dovedl představit, říká Prymula o práci ministra

„Je třeba si uvědomit, že jsme opravdu téměř ve válečném stavu a je minimum času na řešení některých operativních věcí,“ vzkazuje ministr Roman Prymula všem, kdo se podle něj snaží hledat kdejakou „chybičku“. V rozhovoru také říká, že by ještě mohlo dojít na to, že se nebude cestovat. Za cíl si klade také vyvracet dezinformace, které se kolem covidu objevují. Třeba ty o čipování lidí.

Když vidíte, že počty nakažených jsou na deseti tisících denně, chcete ještě víc dupnout na brzdu?

Další opatření se budou řídit až podle toho, co uvidíme za pět až deset dnů. Já doufám, že k tomu pozastavení dojde, protože už na těch posledních třech hodnotách je vidět, že ten nárůst už nejde exponenciálně a že křivka se už začíná hrotit. Ale nechci to ještě zakřiknout. Samozřejmě ta promořenost populace je vysoká a ta pozitivita je příliš velká, než aby se dalo optimisticky říct, že se to podařilo zastavit.

Z čeho vycházíte, že se situace začne zhruba za týden zlepšovat?

Nedovedu si představit, že by nová opatření nezafungovala vůbec. Tady by mělo být vidět zploštění a jde o to, kam ta křivka půjde. Jestli půjde v horizontále, nebo půjde dolů.

Datový vědec, spisovatel a konzultant Petr Ludwig předvídá až 15 tisíc mrtvých do konce roku. Berete tuhle prognózu za katastrofu, nebo jako reálnou? On zatím předpověděl vývoj epidemie docela přesně.

Je to číslo, které je v tom nejpesimističtějším odhadu, co by se mohlo stát. Já si osobně myslím, že to bude číslo nižší, ale pravda, nemusí být nějak významně nižší.

Budou se muset polní nemocnice stavět i jinde než v Praze v Letňanech?

Ta pražská kapacita jako záložní by měla stačit, ale přesto se ještě uvažuje o Brně. Tam by to bylo trochu jinak, protože armáda má jen dvě polní nemocnice a to, co se postaví v Letňanech, bude kombinace obou z nich.

Biochemik Jan Konvalinka ale říká, že kdo se nakazí tento týden, už za tři týdny nebude mít lůžko v klasické nemocnici?

To si nemyslím. Kapacita v nemocnicích je poměrně velká, jak jsme ji zvedali.

A kde se podle vás stala chyba, že jsme světovou špičkou a takhle se u nás epidemie vymkla z rukou?

Já si myslím, že je to kombinace řady faktorů. Přes období, které nastalo po ukončení první vlny, kdy si začali všichni myslet, že už nás to nepotká, že jsme zvítězili a už to nepřijde. Začali tady vystupovat různí lidé, kteří to začali úplně negovat – že covid vlastně neznamená nic. A postupně se přesvědčili politici, a tím si myslím z obou stran spektra, že ten virus nic moc není. Společnost se začala rozvolňovat až do podoby, kdy tady během letních prázdnin nebylo vůbec žádné omezení. Pak se situace začala někdy na počátku září už zhoršovat do pozice, kdy to už jasně znamenalo, že se tady nachází explozivní vlna. Ale ještě pořád tomu lidé nevěřili. Začali tomu věřit, až když to bylo někde na těch počtech tři tisíce nakažených denně. Tak teď už věřím, že každý vidí, že exploze tady je.

V neděli jste si v televizi Prima posteskl, že litujete svého rozhodnutí jít do vlády. Co vás k tomu přimělo? Stalo se něco hodně nečekaného: Vyděsila vás čísla, nebo na vás tlačí premiér Babiš?

Ne, ne. S tím já jsem počítal, ale jako spíš to celkové prostředí, kdy to vypadá, jako když je to nějaká politika. Myslím tím atmosféru, kdy tady prostě spolu soupeří různé subjekty, leckdo se prostě snaží hledat chybičku v čemkoliv. Je třeba si uvědomit, že jsme opravdu téměř ve válečném stavu a je minimum času na řešení některých operativních věcí. Takže logicky budou vznikat nějaké chyby, ale to neznamená, že to dělat nebudeme, my to udělat musíme. Když to nikdo neudělá, tak jsme…

To jste chtěl s funkcí ministra praštit?

Ne, to jsem nemyslel tak, že bych s tím chtěl bouchnout. Ale že to prostředí je ještě horší, než jsem si dovedl představit předtím. Tady nemáte minutu soukromí, minutu času a celé se to odehrává v pozici prostě urgentních rozhodnutí, komunikace s médii… a zbývají prostě tři čtyři hodiny na spaní.

Kdybych to řekl přeneseně. Vy jako voják plníte rozkaz zastavit epidemii – a když u toho zkrátka zemře několik hotelů, restaurací, nebo jiných firem, tak se nedá nic dělat, tak to ve válce chodí?

Ne, tak je snaha, myslím si, že je to vidět, že tohle nechceme… Jako ideální model by byl, že úplně zavřeme a budeme dva týdny čekat. Lockdown v tom klasickém slova smyslu, kdyby nikdo nikam nevycházel a čtrnáct dnů byl doma. Pak je jasné, že ta nálož prostě zmizí, logicky musí zmizet. Takovéto opatření ale nikdo dělat nechce. Takže snažíme se působit na lidi, aby se nekontaktovali mimopracovně po dobu dvou tří týdnů. Aby ty kontakty zmizely, to je jediná šance.

Vážně chcete v době „vrcholící katastrofy“, jak to nazval premiér Babiš, přebírat na Hradě vyznamenání – Řád bílého lva – za to, jak jsme zvládli první vlnu? Není to celkově předčasné, když nevíme, jak dopadne druhá vlna?

Byl jsem to já, kdo říkal opakovaně, že boj není ukončen, už v březnu. Já jsem v té době říkal, že druhá vlna přijde. Takže samozřejmě v tomto slova smyslu to předčasné je. Já si to dovedu představit jako ocenění všech zdravotníků a ještě za režimu, že to bude naplňovat veškeré požadavky a že tam nebudou výjimky. Jinak by to opravdu nebylo dobře.

Mimochodem: když sám všechny vyzýváte „zůstaňte doma“, vážně jste příznivec toho, aby se na Hradě odehrával jakýkoliv ceremoniál na státní svátek 28. října?

Jedna možnost je, že by se to teoreticky mohlo odložit. A druhá možnost je, že se to asi dá udělat ve formátu, kdy tam bude současně pouze šest lidí. Tohle já si představit dovedu, ale určitě tam nemůže být sto, dvě stě lidí.

Jak se dneska díváte na své dva známé výroky z jara, za něž jste to schytal? Tedy nápad, že bychom měli na dva roky zavřít hranice, a pak vizi, že potřebujeme promořit celou společnost? Zdá se, že se to v podstatě děje.

Já jsem nemluvil o zavření hranic. Já jsem říkal, že nebudeme moct cestovat. To se tady vžilo a dezinterpretuje se to. Ale zdaleka nejsme ještě u konce, takže to může být pravdou. A je zvláštní, jakou averzi to vyvolalo, ale v podstatě to cestování během prázdnin nám trochu přispělo k situaci, která tady je. Takže to je jedna věc.

A co se týká toho promoření. To je jeden z konceptů, který se v té době zvažoval. Nicméně dneska ti, kteří volají po promořování, nemají pravdu a není to korektní. Protože dnes víme, že ta imunogenita je omezená, to znamená my nebudeme mít dostatečnou ochranu před tou chorobou po třeba šesti měsících a dál.

Kolem koronaviru je hodně dezinformací, vy s nimi chcete bojovat a vyvracet je. Jak přesně?

My chceme spolupracovat s jednou soukromou společností a chceme v podstatě zveřejňovat ty nejflagrantnější případy nesmyslů, které se tady v té společnosti pohybují. Třeba když jsem viděl záběry ruky, kde je nějaké zvrásnění šlachy, a bylo řečeno, že je tam implantovaný čip, tak to jsou věci, se kterými bojovat chceme.

Váš úterní televizní projev byl docela chválen dokonce i opozicí. To jste si psal sám, nebo snad nějaký marketingový poradce?

Naprosto dominantní část je moje, pak jsem to nechal korigovat z hlediska výrazů.

Točil jste dvě verze projevů, při druhé za vámi stálo o dva ředitele nemocnic méně. To už se jim nechtělo?

Já už jsem je netahal z Moravy. Bral jsem ty, kteří to mají blíž.

Máte výhodu, na rozdíl od svého předchůdce Adama Vojtěcha, že vám si premiér Babiš nedovolí oponovat, natož měnit vaše rozhodnutí. Nebo to na vás také zkouší?

Ne, tak tady to asi je na podstatně korektnější úrovni. To znamená, že opravdu ta dominantní míra rozhodnutí leží z odborné úrovně na nás, na ministerstvu zdravotnictví. A byť vláda s něčím argumentuje, tak definitivní stanovisko je bráno v potaz naše, to je pravda.

Kdyby premiér něco zásadního změnil, tak byste zřejmě funkci položil, předpokládám, ne?

Tak pokud nesete kůži na trh, tak logicky za to musíte zodpovídat, ale musíte mít i plné právo realizovat opatření, za která můžete.

Narážím na to, jak je to pro vás – profesora a vojáka, jehož zajímají holá fakta – těžké komunikovat s Andrejem Babišem, který je spíše intuitivní typ?

Já si myslím, že se to teď změnilo výrazně. Že po těch minulých zkušenostech ta zodpovědnost za odborné rozhodování fakt byla ponechána na nás. To si myslím, že je vidět. Že v tomto slova smyslu nejsme tlačeni ke zdi, že by to mělo být jinak.