Článek
Váš snímek Želary byl zatím posledním českým filmem nominovaným na Oscara. Máte ambici dalším filmem opět dosáhnout této pocty, případně Oscara získat?
No tak rád bych se do Ameriky ještě jednou podíval. Slíbil jsem si to už u Musíme si pomáhat (film v Trojanově produkci, také nominovaný na Oscara, pozn. red.).
To se povedlo. Měl jste pak nominaci se svými Želary.
No nominaci jsme měli, ale nevyhráli jsme. Takže chuť by byla – chuť si toho Oscara odvézt.
Film o komunistickém hochštaplerovi
Co pro to děláte? Právě natáčíte nový film…
Je to historické drama z období třetí republiky. Na základě skutečných událostí, podle velice pozoruhodné postavy prvního komunistického zahraničního rozvědčíka Zdeňka Tomana, kterého v podstatě nikdo nezná. Byl to hochštapler, člověk, který vydělal během tří let obrovské prachy, protože měl obrovské pravomoce. Ty prachy sháněl pro komunistickou stranu na volební kampaň v roce 1946, sháněl peníze i pro ministerstvo vnitra, které bylo ovládané komunisty.
A dotáhl to daleko...
Dotáhl to velmi daleko. A po roce 1948, když už byl nepotřebný, tak byl zabásnutý. Je to o vzestupu a pádu velice pozoruhodného člověka, který kromě jiného měl obrovskou zásluhu na tom, že přes československé hranice převedl statisíce židovských uprchlíků z východní Evropy, dostali se až do Jeruzaléma. Všechno to dělal za prachy.
Takže klasický hochštapler, který to v politice dotáhl daleko, ale zároveň se stal obětí těch svých…
…soudruhů.
Postava Zdeňka Tomana není příliš známá.
Já jsem o ní vůbec nevěděl. Když jsem se s ní seznámil, tak mě uhranula, uhranul mě ten jeho osobní příběh a líbilo se mi, že na pozadí toho jeho příběhu jde odvyprávět historické dění třetí republiky, které bylo velice pozoruhodné. To byl opravdu velmi zuřivý boj o koryta. Komunistický puč v roce 1948 je všeobecně známý, ale je to jedna ze součástí toho příběhu. Pozoruhodná je tady úloha Jana Masaryka a také velice podivuhodné a pevné přátelství Zdeňka Tomana s Janem Masarykem. Úplně záhadné, protože Toman byl kovaný komouš a Jan Masaryk se tvářil, že je demokrat. I když v té době už hodně levicový.
Na film Masaryk jsem schválně nešel
Jak se vám líbil film Masaryk?
Přiznám se, že jsem ten film neviděl, a neviděl jsem ho záměrně, protože jsem se jím nechtěl nijak ovlivňovat.
Kvůli tomu, že točíte Tomana?
Kvůli tomu, že točím Tomana.
V poslední době vzniká hodně projektů týkajících se období války nebo těsně poválečné doby: Masaryk, televizní Bohéma… Čím to je, že najednou filmaře láká toto období?
Je to zvláštní, že tady vznikají filmy v takových vlnách. Asi je něco ve vzduchu, co lidi láká k tomu se vracet do historie, od které už mají nějaký odstup, a při dnešní politické situaci mají asi pocit, že ty filmy mají co říct k dnešní době, k dnešnímu divákovi.
Vidíte v Tomanovi nějakou paralelu se současností?
Ale jo. Tak k politice se dostali lidé ze spodních pater, ať už to byli komunisté, nebo to byli ti, kteří kolaborovali s Němci, již byli snadno manipulovatelní a které si záměrně komunisti brali do politiky jako lidi, s nimiž si mohli manipulovat, jak se jim zachtělo. Myslím si, že reziduum tohoto přečkalo až do dnešní doby. A také si myslím, že ten film je nadčasový.
Několik mrtvol, několik vražd
Přesto vás neláká točit podobné téma ze současnosti nebo z bližší minulosti?
Mám připravený film ze současnosti a chci ho točit hned příští léto. Je to černá komedie, je tam několik mrtvol, několik vražd. Moc se na to těším, protože je to prostě černá komedie.
Tam už asi nevycházíte z reálných situací?
Tady ne. Tady je to čistá fabulace, ale také čistá radost.
Ale neláká vás film, který by byl dramatem odrážejícím dobu posledních dvaceti let?
No, když nemám od té doby dostatečný odstup, tak ne. Bojím se, že bych nebyl objektivní. Tady jsme velice pečlivě schraňovali veškeré možné dostupné historické prameny a snažíme se být opravdu co nejpravdivější.
Předpokládám, že žánr historického dramatu je asi to nejtěžší, co může filmaře potkat. Je to tak?
Natočit dobrou komedii je také těžké.
Myslel jsem z pohledu nákladů a hledání správných lokalit.
No nákladné to je, zvlášť když se točí po Praze. Tak samozřejmě každý natáčecí den je strašně drahý a je drahá i postprodukce: Musí se různě gumovat všechny možné věci, které do té historické doby nepatří: satelity, antény, značky, čáry na silnici, současná auta…
Kolik času zabrala samotná příprava natáčení?
Přes pět let.
Bylo to i pět let shánění peněz na film?
Taky. Ale hlavně velká práce na scénáři.
Pere se ve mně producent s režisérem
Měl jste tím, že jste zároveň i producent, situaci jednodušší?
Ano a ne. Teď když točíme, tak je to strašně těžké v sobě ty dvě profese skloubit. Producent mi říká: Šetři. A režisér mi říká: Dej tam ještě dvě historická auta, bude to působit lépe a velkolepěji.
Jak tuhle schizofrenii řešíte?
No je to pořád takový vnitřní boj a jsou to nervy.
Už jste říkal, že na příští rok máte naplánovanou černou komedii. Znamená to, že porušujete své zažité pravidlo, že mezi jednotlivými snímky máte dlouhý časový odstup? Najíždíte na nové tempo?
Nastalo to kouzlo, že oba ty scénáře mě natolik ohromily a pohltily, že je chci oba zrealizovat a nechci na nic čekat.
Nestane se z vás nakonec nový Hřebejk: každý rok nový film?
To, myslím, nehrozí. Pro mě je natáčení velice emočně vyčerpávající, opravdu to hodně prožívám a neumím to dělat jenom jako řemeslo. Jinak já jsem teď pohlcen úplně jinou prací, protože ještě připravujeme Slavonice Fest, čtvrtý ročník.
Kdo se ho účastní?
Je to filmový a hudební festival, tímto názvem jsme si trochu naběhli, protože filmové fondy, které dávají peníze na filmové festivaly, mají pocit, že té hudby tam máme moc. A že tím trošku maskujeme filmovou část. Ale filmy tam zabírají osmdesát procent. Letos diváci uvidí přes 65 filmů v sedmi sálech ve Slavonicích. Jsou to velice neobvyklé sály, je to třeba stodola nebo pódium kulturního domu a jiné podobné prostory.
Ještě bychom měli říct, kdy ten festival je.
Druhého až šestého srpna.
Zde si můžete pustit záznam celého rozhovoru Jiřího Kubíka s Ondřejem Trojanem:
Rozhovor s Ondřejem Trojanem.Video: Jiří Kubík
