Jehovisté slábnou. Ztrácí stovky lidí ročně a musí hodně šetřit, říká expert

Jak početná je vůbec komunita svědků Jehovových v Česku?

Svědkové Jehovovi mají zhruba 15 tisíc příznivců nebo členů, i když ono to není úplně členství. Ale 15 tisíc lidí se k nim hlásí a zajímavé je, že tento počet nějak zvlášť neroste ani neklesá. V podstatě je jich od roku 1990 pořád stejné množství.

Znamená to tedy, že se jim nedaří při oněch proslulých podomních a pouličních náborech získávat další členy?

Svědkové se zdají být v nedobré kondici. Ztrácejí v absolutních číslech. Jak jsem mluvil o těch 15 tisících, tak teď je jich ve skutečnosti ještě trošičku méně. Ztrácejí třeba i své pracovníky, pomocníky a průkopníky. Nejen tedy že ta organizace neroste jaksi vnějškově, ale trošku chátrá i zevnitř.

Jak si takové vnitřní chátrání představit?

Znak vnitřního vyprázdnění spočívá v tom, že ačkoli se vždycky dlouho čekalo na křest, dneska křty probíhají docela rychle. To ukazuje na určitý úbytek nebo stagnaci – počet těch lidí čekajících na křest se vlastně velmi zmenšil. Ze všeho nejdůležitější je pak takové to výrazné vnitřní vyprazdňování. Svědkové byli vždycky velice přísní na kázeň, na doktrínu. V podstatě byly jenom dvě možnosti – tedy že je někdo svědkem nebo je vyloučen, případně odejde. Dneska je ve sborech i taková šedá zóna – množina lidí, kteří sice sem tam přijdou, ale vlastně pro svědky nepracují. Ale zároveň už ta organizace nemá moc sílu je vyloučit nebo se s nimi rozžehnat, takže i toto je znepokojivé z hlediska jejich růstu.

Může být to, o čem teď mluvíte, způsobeno horší finanční situací svědků Jehovových? Protože ta je velmi zjevná…

Svědkům hodně pustily žilou pedofilní skandály v těch úvodních letech 21. století, to ano. Projevilo se to následně přestěhováním ústředí z Brooklynu do Warwicku, kde je menší zázemí. A také mají méně budov. Ale řekl bych, že se pořád jedná o velmi bohatou organizaci.

Sice v posledních letech viditelně šetří, ale nemyslím si, že je to příčina toho malého nebo žádného růstu. Zdá se mi, že ten svědkovský způsob náboženského života se spíš tak trochu přežil. Dříve byl hodně spojený s modernitou a s hodnotami řádu, organizace, instituce, pravdy, hledání, vyznávání a podobně. V postmoderní době už ty instituce nemají takovou váhu. Ani hledání pravdy není tak atraktivní, stejně tak dodržování řádu a podobně. Organizace zkrátka přestává být pro ty potenciální členy úplně atraktivní.

Přesto 15 tisíc lidí v Česku u tohoto společenství zůstává. Co myslíte, že je u svědků Jehovových drží? Co jim dodává přesvědčení zůstat?

Řekl bych, že to jsou dvě věci. Jednak svědkové mají doktrinální systém, který je do jisté míry velmi propracovaný, konzistentní. Ta jejich víra dělá dojem, že to opravdu má od začátku do konce smysl, všechno souvisí se vším. A všechno má smysl. A tato víra je předkládána jako jediná pravda. Naprosto nekompromisně, žádná jiná církev, žádné jiné náboženství nemá tu pravdu, jakou mají oni. Před chviličkou jsem sice říkal, že toto přestává být atraktivní, ale pro určitou část lidí to atraktivní stále je. To majetnictví pravdy a to, že vědí přesně, v čem ta pravda spočívá. Za prvé, za druhé, za desáté… Je to prostě černobílé, naprosto jasné. A to je pořád, a jistě bude pořád, pro určitou část této společnosti atraktivní. Ta druhá věc je společenství. To je přitahuje.

Svědkové vytvářejí pevné společenství. Skutečně dokážou vytvořit silné rodinné vztahy, dokážou si pomoci. Není náhoda, že svědkové jsou stále dobří v tom, jak umí získat lidi třeba z národnostních menšin nebo ze sociálního okraje. Mohu zmínit třeba jejich práci s Romy a tak dále. A to společenství má opravdu svoje kvality. Takže zůstat v něm a cítit se v něm bezpečně je také atraktivní. Ale tyto dvě věci jsou vlastně tak paradoxně spojeny…

Jak to myslíte?

Totiž z toho společenství je poměrně jednoduché být vyloučen a vyloučení znamená takzvané stranění se. To znamená, že s vyloučeným nikdo z těch svědků nemůže promluvit, nemůže odpovědět na e-mail, telefon, dokonce jsou i předpisy, jak mluvit v rodině, v manželství, v rodině děti s rodiči. Nesmějí s vyloučeným mluvit, nesmějí se stýkat. To znamená, že to pěkné společenství je vlastně velmi křehké a je velmi ohroženo jakoukoliv neposlušností nebo jakýmkoliv náznakem odchylky od správného myšlení a tak dále. A pokud by se něco takového objevilo, tak společenství okamžitě padá jako domeček z karet. A toho se svědkové velice obávají.

Popisoval jste jakési rozvolnění norem. Jaké výrazné trendy zaznamenali svědci Jehovovi třeba za posledních 10 let? Narážím teď i na to, že svědci Jehovovi během našeho natáčení měli například aplikace s biblí. Zaznamenáváte další podobné trendy?

Toho, co se stalo u svědků v posledních letech, je opravdu velice mnoho. A ten obrat o 180 stupňů – od totálního zákazu internetu až k tomu, že se vlastně veškerá misie děje po internetu, nebo k tomu, že svědkové dneska tu jejich typickou misii časopisy a a dalšími tiskovinami v podstatě vyměnili za odkazování na internetové stránky – je ohromná změna.

Další změna přišla s již nejspíš konečným zúčtováním s vyhlašováním konce světa. To už v téhle organizaci není dost dobře představitelné. I doktrína o roce 1914, tedy že nastane konec světa nebo že nastane druhý příchod Krista, to už je také passé. Od toho svědkové dneska upouštějí. Dokonce už není ani tak významná ta doktrína o krvi, o odmítání transfuze krve. Svědkové mají dneska řadu možností, jak krev přijmout po částech. A mnoho z nich už hledá různé kompromisy, jak zůstat naživu, a přesto nebýt vyloučen kvůli transfuzi krve.

Takže svědkové zažívají hodně výrazných změn…

Ano, těch změn je opravdu velice mnoho a všechny ukazují, že svědkové po 150 letech jakési radikality a radikálního odmítání světa kolem sebe, radikálních doktrín bible se prostě pomaličku začleňují do naší společnosti. Ztrácejí radikalitu, stává se z nich, řekněme, v uvozovkách normální církev.

Po odvysílání reportáže „My, jehovisté“ se mi prakticky hned ozvalo několik svědků Jehovových se svými příběhy. Jsou nějaké odhady, kolik lidí celkově už odstoupilo od tohoto společenství?

Ty odhady jsou vlastně docela jednoduché. Svědkové osloví a získají několik set lidí ročně. A pokud ten jejich počet zůstává stejný, tak to znamená, že několik set lidí zase ročně odejde. Mimochodem, svědkové celosvětově jsou známí tím, že velmi málo dokážou udržet své členy. Že svou víru dokážou jen minimálně předat mezigeneračně. Odchody jsou relativně velmi časté. Takže není divu, že těch takzvaných odpadlíků se vám přihlásilo tolik, protože jich za těch 30 svobodných let musí být prostě několik tisíc.

Laická veřejnost hojně kritizuje společenství za způsob získávání majetku. Nakolik jsou pravdivé nebo četné ty případy, kdy svědkové získávali jmění od svých členů?

V tomto případě bych byl hodně opatrný. Svědkové jsou samozřejmě – jako každá organizace – rádi, když mají majetku více. Takže pokud mají možnost, že by jim třeba někdo odkázal domeček, budou samozřejmě velmi rádi. Na druhou stranu ti lidé, ostatně my všichni, rádi dají peníze do něčeho, co má smysl. Takže má smysl, když stará paní odkáže domeček svědkům. Na tom nemusí být nic tak zlého. Jestli svědkové tu starou paní třeba zmanipulují nebo ji do toho nějak navezou, půjde o jednotlivé případy, ale víc bych z toho svědky nijak zvlášť nepodezíral.

Lze svědky Jehovovy nazývat sektou, či nikoliv? Jaký je terminologický kontext?

Slovo sekta je především nadávka a vyjádření našeho negativního vztahu k tomu společenství. Samozřejmě bych žádnému člověku nezakazoval používat negativní, pejorativní slovo. Od toho ty nadávky jsou, to je naprosto přirozené. Ale my religionisté to slovo nepoužíváme, protože víme, jak je pejorativní, jaká to je nadávka. Doporučoval bych s tím slovem šetřit, protože akorát vykope příkopy ve vztazích. Nic jím nedokážeme. Svědkové jsou připraveni na to, že jim lidé tímto slovem říkají, s nimi to nijak nepohne. A výsledkem je akorát to, že si člověk zkazí vztah k lidem, kteří bezpochyby nejsou mravně zkažení.