Jedním slovem ostuda, zkritizoval Dovalil českou účast na malém Euru

Šampionát pro hráče do 21 let, přezdívaný malé Euro, bývá tradičně přehlídkou talentů, které v relativně blízké době uvidíme v těch nejlepších klubech a v soubojích o ty nejblyštivější trofeje starého kontinentu.

Ve skupinové fázi letošního malého Eura, jež letos probíhá v Maďarsku a ve Slovinsku, se v tomto ohledu český výběr příliš nezaskvěl.

Uhrál remízy 1:1 s Itálií a domácím Slovinskem. A v úterý večer podlehl Španělsku 0:2. Na postup ze skupiny mezi osmičku nejlepších týmů to stačit nemohlo.

„Hráči, kteří byli v tomto ročníku k dispozici, podle mě vůbec nebyli špatní. Třeba Jedlička, Krejčí nebo Lingr za mě v individuálním hodnocení určitě obstáli. Přesto skončil turnaj, nebojím se to tak říct, ostudou. Dosáhli jsme dvou branek, a to jenom díky dvěma čistokrevným vlastním gólům soupeřů. Hráči českého týmu tedy za celý turnaj sami neskórovali. A to je prostě katastrofa. V projevu českého celku mi zásadně scházely i jakékoli prvky moderního fotbalu,“ nebere si servítky Jakub Dovalil, který sám vedl český výběr na ME „21“ v letech 2011 a 2015.

Nyní Jakub Dovalil působí v Lotyšsku, kde vede tamní reprezentaci do 19 let. Ale vystoupení české „21“ na malém Euru ve Slovinsku sledoval velmi pozorně. Neúspěch přičítá i nevydařeným taktickým plánům trenéra současného českého výběru Karla Krejčího.

„Celkově se český tým dostal k velmi nízkému počtu střel, neviděl jsem od nás pomalu za celý turnaj průnikovou přihrávku, neřešili jsme dobře situace v přečíslení, nedostávali se do zakončení. A musím říct, že neúspěch jde po mém soudu za trenérem. Byť kvůli covidu nemohla turnaji předcházet klasická příprava. Ale ve stejné situaci byli všichni účastníci,“ shrnuje Dovalil.

Trenéru Krejčímu vyčítá taktický plán, s nímž šel do úvodního utkání s Itálií. „Rozestavení 3-5-2 nefungovalo, protože jsme po většinu utkání byli v defenzivním postavení 5-3-2, ti halvbeci na krajích byli většinou stažení úplně dole. Italové měli vytažené 4 hráče, které jsme museli pokrývat. A nám tak chyběli hráči uprostřed pole a v útočných akcích obecně.“

Na pozici halvbeka, který má v tomto rozestavení hypoteticky ovládat prostor po celé postranní čáře, v tomto případě levé, pak byl utopen Pavel Šulc. Navíc tam ještě musel hrát takzvaně přes nohu. „Nevzpomínám si, že by se v této roli na hřišti někdy ocitl, určitě to nebyla jeho pozice,“ kroutí hlavou Dovalil. „Další zápasy ukázaly, že když ho trenér vrátil doprostřed, byl tam Šulc výrazně lepší a kreativnější,“ říká Dovalil.

„Všechny tyhle taktické tahy lze označit za hrubou chybu, to se prostě absolutně nepovedlo,“ uzavírá Dovalil téma zápasu s Itálií.

„Na duel se Slovinskem se trenér vrátil ke čtyřobráncovému systému. První poločas byl ale velmi špatný, český tým vůbec neohrožoval bránu soupeře. Ve druhé půli to bylo o něco lepší, ale stejně šlo jen o stereotypní centry ze stran. U nás se pořád psalo, že případná výhra nad Slovinskem by byla klíčem k úspěchu. Ale oni měli v přípravě řadu vyrovnaných výsledků se silnými týmy,“ připomíná Dovalil.

Na turnaji, který nyní Slovinsko pořádalo, ovšem jeho mladí hráči podlehli Španělům 0:3 a Italům 0:4. S Čechy uválčili remízu 1:1.

Před českým výběrem tak stál před poslední „rundou“ zápasů ve skupině takřka neřešitelný úkol porazit favorizované Španěly. Nebo s nimi remizovat a modlit se, aby i zápas Itálie se Slovinci zůstal bez vítěze. Nic z toho se nestalo.

„Porazit Španěly, to by byl sen. Musím říct, že až do nějaké té 69. minuty, kdy Španělé poprvé skórovali, se českému týmu dařilo dobře bránit. Ale dopředu to tentokrát byla prostě absolutní čistá nula. Když nepočítám jednu hlavičku někdy ke konci, tak jsme bránu soupeře vůbec neohrozili. A s tím se vyhrát nedá.“

Za úspěch byl v Česku vnímán už samotný postup na šampionát. „Úspěch to jistě je. Jenže je to potřeba brát všechno v širších souvislostech,“ zdůrazňuje Dovalil.

„Jedna věc jsou výsledky, druhá věc potom herní projev, jak se ten tým profiluje. Jednoduše řečeno, jestli hraje dobrý fotbal. No a tady bych si dovolil poukázat na nepřesvědčivé výkony už v kvalifikaci. A to jsme tam neměli žádného giganta. Chorvatsko, Řecko, Skotsko jsou v této kategorii týmy pokaždé zhruba na naší úrovni,“ říká Dovalil.

A pokračuje: „V kvalifikaci nám pomohlo i štěstí, viděl jsem třeba zápas v Chorvatsku, kde si nás domácí rozebírali jako lego. A přesto tam Češi vyhráli. Po celou kvalifikaci měli velký problém dosáhnout branky. Když si odmyslíme 12 gólů nastřílených proti San Marinu, zbude jen 8 gólů, které kluci dali v 8 zbývajících zápasech, třeba Skotům jsme nedokázali dát gól ani u nich, ani doma.“

Dovalil se zamyslel i nad tím, co je vlastně v této věkové kategorii úspěch. A jak se to hodnocení posouvá v čase. „Přijde mi to tak, že teď marketingové hodnocení převažuje nad realitou. Start na turnaji je fajn, ale berme v potaz, že teď už na něm hrává 16 celků,“ říká Dovalil.

„V roce 2011 jsem vedl na turnaji skvělý tým s Vaclíkem, Váchou, Dočkalem. V kvalifikaci jsme hráli fakt výborný fotbal, na závěrečném turnaji už nám to tak dobře nešlo, ale prohráli jsme až v semifinále. Skončili jsme tedy v podstatě třetí. Jen jsme bohužel nepostoupili na olympijské hry. Ale doma to bylo hodnoceno skoro jako neúspěch,“ vzpomíná Dovalil.

„Přišel další ročník, opět dobře sehraná skupina. Ale v baráži o postup na závěrečný turnaj, který hrávalo jen 8 týmů, jsme vypadli s Ruskem. Když jsem to pak obhajoval na výkonném výboru, bylo to hodnocené jako neúspěch. Ještěže se mě zastal pan Pelta a také pan Paclík, který ten zápas v Rusku viděl na vlastní oči a potvrdil, že to byl výborný fotbal. Patřili jsme tehdy mezi 14 nejlepších týmů Evropy v téhle kategorii, ale lidi to viděli jako neúspěch. Teď se postoupilo na turnaj mezi nejlepších 16, protože malé Euro se od té doby rozšířilo, a všichni tleskají,“ doplňuje Dovalil.

„Přečetl jsem si názor trenéra Krejčího, že se na tom odehraném turnaji ve Slovinsku snaží z české strany hledat pozitiva. Musím říct, že opravdu nevím jaká,“ neskrývá Dovalil, že ho vystoupení českého celku opravdu zklamalo.

Mnohé zaskočila už nominace na turnaj, ve které trenér Karel Krejčí upřednostnil jádro týmu, které spolu procházelo předchozími věkovými kategoriemi a startovalo už na ME hráčů do 17 i 19 let. Například i díky tomu se do nominace dostal také Denis Granečný, který kvůli poklesu formy nedostával mnoho příležitostí v Baníku, ani na hostováních. V nizozemském Emmenu posbíral v této sezoně na hřišti jen pár minut. Přesto jel na turnaj s národním týmem.

„Parta je dobrá věc. Ale v profesionálním fotbale je podstatné to, co předvedete na hřišti, jaký tam uděláte výstup. Za nominaci i předvedené výkony je zodpovědný trenér. Vybral to takhle, je to jeho rozhodnutí. Já bych třeba na jeho místě oživil kádr hráči s aktuální sportovní formou, což by se mohlo týkat třeba hned několika hráčů z Pardubic nebo Fortelného,“ říká Dovalil.

Hodně se debatovalo o tom, že byl kádr „jedenadvacítky“ oslaben o Adama Hložka a Davida Zimu.

„Adam Hložek byl kvůli zranění dlouho mimo trávníky. Na turnaj asi nebyl připravený. Chápu to, asi hrozilo riziko, že by se mu zranění mohlo třeba obnovit,“ glosuje Dovalil.

„Co se týče Davida Zimy, ten byl nominován do reprezentačního áčka. Sám jsem si to v roli trenéra „21“ prožil, samozřejmě s jinými hráči, na vlastní kůži. Kdyby byl Zima s „21“, vytvořilo by to Karlu Krejčímu variantu posunout Krejčího ze stopera do středové řady, kde mohl hru oživit. Ale platí železné pravidlo, že přednost má vždycky A-tým reprezentace a jeho trenér,“ ví Dovalil. „To tak bylo, je a bude. Je to jasná priorita a je třeba to respektovat.“