Článek
Prezidenta Miloše Zemana v neděli sice odvezla sanita k hospitalizaci v Ústřední vojenské nemocnici, povolební vyjednávání však mohou bez problémů pokračovat i bez něj.
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Až do demise vlády Andreje Babiše prezident nehraje žádnou ústavní roli. A demisi může Babiš podat podle ústavních právníků až do rukou nového předsedy nebo předsedkyně Sněmovny.
Schůze Sněmovny, na které se nový předseda zvolí, proběhne nejdéle měsíc od voleb. Teprve poté může přijít na řadu jmenování nového premiéra.
Pověření k sestavování vlády, o kterém se nyní - těsně po volbách - mluví, nemá žádnou oporu v Ústavě. Jde spíše o symbolický akt vycházející ze zvyklosti. Opozičním koalicím tedy nic nebrání, aby vyjednávaly o společné vládě, ačkoli pověření nemají.
Podle předsedy lidovců Mariana Jurečky není během složitých mezistranických jednání prezident potřeba. „Situace je jasná, koalice může sestavit vládu,“ řekl k tomu šéf lidovců Marian Jurečka v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
„Určitě v jednáních nepolevíme, jakkoliv zdravotní stav prezidenta se evidentně stává komplikací celého povolebního vývoje. Přeji prezidentovi brzké uzdravení. Je to i v zájmu celé společnosti,“ uvedla pro Seznam Zprávy šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.
Zatím není jasné, kdy by se mohly odehrát schůzky mezi prezidentem a předsedy zvolených stran. Prezidenta po volbách viděl pouze Andrej Babiš, ihned poté byl ale Miloš Zeman převezen do nemocnice, kde je na jednotce intenzivní péče.
Prezident sice hraje roli ve svolání první schůze nově zvolené Sněmovny, ta ale není nezastupitelná. Pokud by schůzi nesvolal - třeba kvůli zdravotním potížím, sejdou se poslanci automaticky třicátý den po volbách.
Hlavním úkolem nových poslanců bude dohodnout se na vedení Sněmovny, což je letos nadmíru důležité. Šéf Sněmovny drží podle Ústavy třetí pokus jmenování předsedy vlády.
Zvolit si z pohledu koalic správného šéfa či šéfku Sněmovny je ale důležité i s ohledem na Zemanovo zdraví. Právě na předsedu dolní komory by v případě potřeby přešly i dva prezidentské pokusy o jmenování premiéra.
Přestože není pověření k sestavení vlády z hlediska práva potřeba, obě opoziční koalice vyzvaly po volbách prezidenta, aby pověřil Petra Fialu. Podle Mariana Jurečky by u tohoto aktu měla být vzhledem k prezidentově zdravotnímu stavu autorita mimo prezidentovo okolí, která přinese svědectví, že šlo skutečně o prezidentovo rozhodnutí.
Poprvé tento neformální nástroj použil Václav Havel během politické krize v roce 1997, když pověřil jednáním o nové vládě lidoveckého šéfa Josefa Luxe poté, co podal demisi Václav Klaus kvůli aférám s financováním ODS. Výsledkem nakonec byla poloúřednická vláda Josefa Tošovského.
S pověřením jako politickou zbraní si během svého prezidentování rád pohrával i Václav Klaus. Ať již v roce 2006, kdy sice Mirka Topolánka pověřil k sestavení vlády, ale pak ho dlouho nejmenoval. Nebo v roce 2009, kdy pro změnu požadoval 101 hlasů.
Ačkoliv zde máme již 200 nových poslanců, ještě nesložili slib a tedy nejsou plnohodnotnými zákonodárci. Vedle nich stojí dosluhující Sněmovna, jíž poslanecké mandáty vyprší k 20. říjnu. Byť se nic takového v moderní české historii nestalo, stará Sněmovna by se mohla podle ústavních právníků ještě mimořádně sejít, pokud by bylo potřeba.
Pokud by se situace se zdravím prezidenta Zemana zhoršila do takové míry, že by se politické špičky dohodly aktivizovat článek 66 Ústavy, mohli by o převedení pravomocí prezidenta na šéfa Sněmovny a premiéra hlasovat ještě dosluhující poslanci.
