Je to jako online hra, říká lékař. Čím víc registrací, tím spíš dostanu vakcíny

Peter Ivančák provozuje dvě ordinace, jednu v Kolíně a jednu v Praze. V Kolíně má zhruba 110 pacientů z kategorie 70 plus, kteří mají zájem o vakcínu, v pražské ordinaci je to okolo 200 lidí.

Po víkendu by měl teoreticky začít očkovat, ve čtvrtek odpoledne, kdy se potkáváme v jeho ordinaci v Kobylisích, ale nemá zatím o dodávce vakcín žádné informace. Dostal pouze pokyn poslat žádanku o vakcíny AstraZeneca do distribuční firmy Alliance Healthcare.

„Poslal jsem tam tedy tabulku, kolik vakcín potřebuji, myslím, že v úterý. V odpovědi mi přišlo, že jsou mimo kancelář. To nevíte, jestli si z vás někdo dělá legraci,“ podivuje se lékař a ukazuje e-mail ve svém počítači.

Rozčílil se ale i hned zkraje týdne, kdy začala registrace pacientů k očkování. U počítače seděl 13 hodin a po neúspěšných pokusech zjistil, že některé pacienty ani do ISINu (Informační systém infekční nemoci) zaregistrovat nelze.

„Zjistil jsme, že moji pacienti sice registrovaní v ISINu jsou, ale nejsou propojeni s mou ordinací a v tu chvíli je nemůžete přihlásit. Takže se dostáváte do takové zvláštní online hry, protože kdo bude mít nejvíc zaregistrováno lidí v tom ISINu, tak dostane vakcíny, ale přitom tam máte pacienty, které tam ani nemůžete přihlásit,“ popisuje Ivančák úvodní problém s přihlašováním.

Tento „zádrhel“ ho prý „zvedl ze židle“. Od středečního večera se ale problém vyřešil. Praktik nově může zaregistrovat úplně kohokoliv a nemusí se jednat ani o jeho pacienta. Přesto systém není zrovna přívětivý.

Ivančák nejdříve ukazuje svůj vlastní systém, ve kterém má vepsané své pacienty. Systém je přehledný a jasný. „Umím si i vyfiltrovat, kdo má zájem o očkování, protože když někdo zavolal, tak jsme si ho označili,“ vysvětluje Ivančák.

„Tady je ten systém ISIN,“ přesouvá se lékař na druhý počítač a kliká na modul s očkováním. „Vidíte tu rychlost?“ podotkne po chvíli, co se modul stále nenačítá.

Když se to konečně podaří, ukazuje seznam svých pacientů. Ne všichni ale v seznamu jsou. V tu chvíli musí pacienta zadat do sytému ručně a vyhledat ho podle jména a rodného čísla. Ivančák tak na ukázku zadává jméno své pacientky, ale poté, co klikne na „vyhledat“, trvá to několik desítek vteřin, než se pacient načte. Až poté může pacienta přihlásit na očkování.

„Teď si vezměte, že tu sedíte v deset hodin večer a prostě to nejde,“ říká Ivančák. Pacienty ale do systému zadávala i sestřička, protože podle Ivančáka by sám neměl šanci to tam zadat. Dělá to po večerech.

„Těch 200 pacientů jsem dělala šest hodin,“ říká sestra, která zrovna odchází z ordinace domů.

Mimo to Ivančák upozorňuje, že vyřizuje denně několik desítek mailů, protože momentálně musí pacientům pomáhat na dálku. Obnos celkové práce se podle něj zdvojnásobil. „Nejvíce teď píšou coviďáci. Tento týden je to katastrofa,“ říká praktik z Kobylis. Celkově má 4500 pacientů.

Nicméně přesto chce začít očkovat, jakmile vakcíny obdrží.

„Máme dneska čtvrtek, vakcíny nikde. Rozumím tomu, že jich je málo. Na druhou stranu včera máte informaci v televizi, že nějakých 300 000 vakcín je na skladech. Já rozumím tomu, že musí mít něco pro očkovací centra, ale my praktici jsme schopní vyočkovat těch 300 tisíc vakcín za dva dny. Stačí je jen rozvézt,“ vysvětluje Ivančák postoj praktiků, kteří jsou připraveni okamžitě očkovat. Sám vůbec netuší, kdy by mu vakcíny měly přijít.

„Mám takový pocit, že nám praktikům moc nedůvěřují, že zvládneme to očkování,“ stěžuje si. Přitom pro praktiky je očkovat své pacienty naprosto rutinní záležitostí. Sám má objednané stříkačky za deset tisíc, aby mohl rychle začít, jakmile vakcíny dorazí.

„Je potřeba těm lidem fakt říct, že skončila legrace. To, že má někdo lehký průběh covidu, neznamená, že mu nic nebude,“ apeluje Ivančák na občany.

„Řešíme tu spoustu věcí po covidu. Například divné teploty, každý druhý den 38 stupňů, dušnost nebo třeba má ten člověk různé bolesti. Najednou se objevují ale i atypické patogeny, jako je například černý kašel. Učili jsme se na medicíně, že to nikdy neuvidíme, a najednou je to tady. Jak to nasedá na ty poškozené plíce, tak se tam chytají tyto patogeny, které normálně máme všichni, ale najednou jim dáte zelenou,“ pokračuje.

Velmi hrubým odhadem pak podle Ivančáka trpí nějakými následky asi 30 procent lidí.

„Musíme si uvědomit, že ztráta čichu a chuti znamená poškození mozku,“ upozorňuje Ivančák, že to není taková sranda přijít o tyto dva vjemy. „Když přestanete vidět, tak jste z toho hned špatní, ale čich nikoho nezajímá, přitom je to téměř totéž,“ vysvětluje.

Bojí se, že to musí dojít do fáze, kdy každý člověk bude mít vlastní zkušenost se smrtí blízkého, a až poté si řekne, že se opravdu jedná o nebezpečný virus.

„Virus dělá to, na co je naprogramovaný, takže pokud ho necháte se takhle šířit, tak si vyrobí svou mutaci tak, aby se tu nestala nějaká pohroma, že třeba vyrobí mutaci, která bude rezistentní proti očkování. Toho se bojím,“ přiznává Ivančák.

Žádný lék zatím na koronavirus není, takže praktici mají celkem omezené možnosti, jak covid léčit. „My to řešíme kombinací vitamínu D ve velkém množství, pak podáváme ten Isoprinosine. Tomu já věřím a zatím mám pocit, že komu jsme dali tento lék, tak ten průběh byl maximálně středně těžký,“ popisuje Ivančák léčbu.

„Pak dáváme určitě léky na ředění krve, protože on ten covid dělá takovou mikroembolii. Měli jsme tu i mozkovou mrtvici po covidu. A pak zkoušíme jedno takové antibiotikum, když mají pacienti dlouho teploty,“ pokračuje.

Je rád, že se prodloužila karanténa na 14 dní. Podle něj se většina lidí nestačila za deset dní vyléčit a je to způsobeno novou mutací koronaviru, která trvá delší dobu.

Ivančák ale uvádí ještě další problém, který se k dnešní době pojí. Lidé se často bojí do ordinací chodit i na běžné preventivní prohlídky. „My je do toho tlačíme,“ říká Ivančák. „Ti lidé nejsou méně nemocní. Lidé se bojí chodit do ordinace. Ale kolikrát už došlo k vážnému poškození zdraví, protože pacient nepřišel,“ apeluje Ivančák na to, aby se lidé nebáli chodit na běžné kontroly.