Článek
Na dohled od čisté a upravené recepce se otáčí obří ruské kolo, jeden ze symbolů Vídně. Hned za okny stylového baru leží hranice slavného zábavního parku Prater. Jen máloco prozrazuje, že by tenhle elegantní hotel měl něco společného s charitou.
Nezarazí ani zvláštní akcent muže, který míchá drinky za barem. Velkou část personálu restaurací ve Vídni ostatně tvoří cizinci a odhadem dobrou čtvrtinu číšníků v rakouské metropoli můžete bez problémů oslovit česky nebo slovensky.
Jen málokdo z nich má ale za sebou dramatickou plavbu přes moře jako barman hotelu Magdas. Původem Keňan John Mwani je uprchlík. Stejně jako většina ostatního personálu.
„Dřív to pro mě byla velká příležitost. Teď už se tu snažím pomáhat ostatním“, říká s neskrývanou hrdostí svou němčinou muž v bílé barmanské košili.
Proměna z domova důchodců
Původní domov důchodců proměnila katolická charita Caritas v hotel se 78 stylově zařízenými pokoji. A také v Evropě ojedinělý sociální projekt.
„Do našich poradenských center se stále vraceli lidé, kteří sice už dostali azyl, ale nemohli najít práci. Tak jsme si řekli, že se pokusíme využít jejich potenciál,“ říká jedna z vedoucích hotelu, Gabriela Sonnleitnerová.
Nemá jednoduchou práci. I proto, že třicetičlenný personál mluví 21 jazyky. Otevřeně také přiznává, že někteří uprchlíci nevydrželi pracovní stres a museli odejít. Pro přílišné ohledy tu není místo. Magdas je sice charitativní projekt, stanovil si ale přísně pragmatický cíl – vydělávat.
Setkání kritiky mění
„Snažíme se řešit sociální problémy byznysem. Hotel musí přinášet profit a uprchlíci pracovat. Co se tu migranti naučí, využijí pak v další práci, kde dostanou, jak doufáme, o něco vyšší plat.“
Ptám se paní Sonnleitnerové, jestli je projekt, nebo ona sama cílem nenávistných útoků těch, v jejichž očích napomáhá záplavě cizinců. Jinak velmi pohotová žena musí chvíli přemýšlet.
„Ani moc ne“, odpovídá nakonec. „I my dáváme najevo, že do Rakouska nemůže přijít nekonečné množství uprchlíků, že jejich počet musí mít limit. Pomáháme těm, kteří už v Rakousku azyl dostali, ne těm, kteří právě přišli. Občas nám někdo nadává přes sociální sítě. Ale moje zkušenost je, že když pak tihle lidé přijdou k nám do hotelu na kávu a potkají se s naším personálem tváří v tvář, řeknou, že to vlastně tak nemysleli.“
Příležitostí k takovým setkáním je dost. Hotel Magdas si na klientelu stěžovat nemůže. Většinu roku má vyprodáno.
