Článek
Česko má za sebou rekordní týden co do nárůstu počtu nově nakažených covidem-19. V hlavním městě hygienici přistoupili k novým zákazům a nařízením, která začnou platit v nadcházejících dnech. Už v současnosti ale platí několik celonárodních nařízení - třeba povinnost nosit ochranu nosu a úst v hromadné dopravě, veřejných budovách a ve zdravotnictví.
Zeptali jsme se českých osobností z různých oborů, jak oni vnímají dosavadní pokyny ze strany vládních činitelů. Věří v opatření, která s příchodem podzimu zavádějí?
„Když profesor Semmelweis přesvědčil mediky, aby si před porodem pořádně umyli ruce, zachránili tím v polovině devatenáctého století stovky rodiček, které dosud umíraly na poporodní sepsi,“ zaznělo v jedné z odpovědí.
Iva Holmerová - geriatrička, předsedkyně Gerontologické a geriatrické společnosti České lékařské společnosti JEP
„Ve která (vládní opatření)? Pokud vládní rozumíme jako opatření vlády a jejich členů či pověřenců, tak musím říci, že nikoli.
Působí to spíše jako mobbing na nejvyšší úrovni, nerespektování, překrucování a ohýbání odborných názorů a opatření podle momentálních výsledků průzkumu nálad a snad i volebních preferencí. Dobývání politických bodů tam, kde by politika takovou roli hrát neměla a kde by měla být hledána odborná řešení, a navenek jako chaos, který je už tragikomický. Nerespektování odborné práce těch, kteří za situaci fakticky nikoli jen politicky zodpovídají.“
Marek Orko Vácha - teolog, biolog, přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty UK
„Věřím spíše v kolektivní odpovědnost, která jde zdola. Čelíme pandemii, která je nebezpečná, potenciálně stále velmi nebezpečná, a nikdo z nás ani z generace našich rodičů jsme se s ničím takovým nikdy nesetkali. Během celé totality jsme se logicky naučili porušovat nařízení, kde to šlo.
Věřím, že je čas na změnu. Abychom se z paternalistického totalitního přístupu stali společností odpovědných občanů. Chápu, že je v tom kus idealismu, ale věřím, že to je v našich silách. Věřím v opatření, ne vládě. Můj dojem z dosavadního průběhu vládních tahů je určitý chaos, snaha se situovat do pozice spasitelů, různě se předvádět před veřejností či svalovat odpovědnost jeden na druhého.“
Petra Tesařová - onkoložka, hematoložka, Onkologická klinika VFN a 1. LF UK
„Já věřím v Boha. Vládní opatření ale respektuji. Jsem onkolog, nikoliv odborník na infekce a epidemie, a tak si nechám poradit od specialistů. Včas zavedená opatření nás na jaře pravděpodobně zachránila od nepříznivého průběhu nemoci s obětmi na životech. Zdravotnictví složitou situaci zvládlo a například naše nemocnice obstála na jedničku.
Moji pacienti přijíždějící z Anglie, Itálie, Španělska nebo USA líčí své apokalyptické zážitky z období pandemie i kolaps místního zdravotnictví a spořádaně nosí roušku, která nechrání nás, ale ostatní před námi. My ji musíme v nemocnici nosit pořád a je to samozřejmě dost otrava, klobouk dolů před chirurgy, kteří v ní hodiny operují, ale pokud má rouška snížit riziko nákazy, tak to přeci vydržíme.
A pochybnosti o tom, zda takové primitivní opatření něco zmůže? Když profesor Semmelweis přesvědčil mediky, aby si před porodem pořádně umyli ruce, zachránili tím v polovině devatenáctého století stovky rodiček, které dosud umíraly na poporodní sepsi. “
Blanka Říhová - imunoložka, místopředsedkyně Učené společnosti ČR
„Ano, věřila jsem. Lépe řečeno, nikdo s ničím lepším nepřišel a kritika není řešení. Teď jsem trochu zmatena rychlou obměnou názorů, ale vysvětluji si to tím, že opravdu není snadné předpovídat, kolik vznikne nových ohnisek viz Techtle Mechtle. A navíc se zdá, že virus mutuje, je snad méně nebezpečný, ale o to víc infekční.
Čtrnáctidenní karanténu přijímají všechny státy. Chápu, že ekonomický tlak na ty, co rozhodují, může způsobit, že se ji snaží co nejvíce zkrátit. Ale podle mě je to jen snaha vyhovět těm, co se nejvíc bouří, ale optimum by bylo zůstat na těch 14 dnech.“
Tomáš Kostelecký - sociolog, ředitel Sociologického ústavu Akademie věd ČR
„V tomto případě asi není vhodné hovořit o víře či nevíře v opatření. Na jaře jsme si vyzkoušeli, že opatření k omezení šíření koronaviru fungují. Je ovšem zřejmé, že cena za potlačení první vlny jeho šíření byla velmi vysoká a že si asi nebudeme moci ekonomicky dovolit vše opakovat.
Vláda bude muset hledat nějakou kombinaci opatření, která by neměla tak drastické ekonomické dopady. Očekával bych, že v případě zhoršení situace přistoupí vláda znovu k povinnému nošení roušek a vynucování sociálního distancování.“
