Článek
Šestnáctiletý Benjamin Levíček je od narození nevidomý, loni v létě u něj navíc lékaři zjistili cukrovku. I přesto žije na první pohled úplně normální život: sportuje, hraje na flétnu, housle a studuje na brněnském Cyrilometodějském gymnáziu. Zdravotní omezení téměř nevnímá.
Žít jako zdraví vrstevníci mu umožňuje inzulinová pumpa. Tu má pacient schovanou za pasem pod košilí. Hadičkou mu díky glukózovému senzoru dávkuje inzulin podle potřeby. Benjamin si inzulinovou pumpu propojil s aplikací AnyDANA ve svém mobilním telefonu. Díky ní přesně pozná, kolik inzulinu zrovna potřebuje, a může si dávkování nastavit.
Je zároveň prvním nevidomým pacientem v republice, který aplikaci používá.
Jeho příběh inspiruje lidi v okolí. Kromě hry na hudební nástroje chodí do skautu, věnuje se stolnímu tenisu a fotbalu pro nevidomé. Píše také články pro internetový web.
„Člověk často vidí pacienty, kteří se nemůžou věnovat činnostem jako zdraví lidé, Ben je ale pravý opak. Má víc akcí než my všichni dohromady,“ myslí si distributor inzulinových pump Petr Vrchota z brněnské firmy MTE.
Právě on spolupracoval na vývoji aplikace, kterou Benjamin používá. „Aplikace AnyDANA odlišuje naši pumpu od těch konkurenčních. Zajišťuje větší diskrétnost, navíc pacient nemusí pumpu neustále vytahovat a zase schovávat pod oblečení. AnyDANA má také neuvěřitelné využití u pacientů, jako je Benjamin,“ řekl Vrchota.
Právě diskrétnost aplikace se líbí i Benjaminovi. „Když pracuji na telefonu, obrazovku mám pokaždé zhasnutou. Telefon na mě jenom mluví. Nikdo tak nevidí, jestli zrovna projíždím Instagram, Facebook nebo si nastavuji pumpu,“ směje se.
Nikdo tak moc nevnímá, že chlapec trpí cukrovkou. „Režim s pumpou je navíc flexibilnější. Nemusím si tak často píchat injekce. Dřív, když jsme jeli v autě, muselo se kvůli mně zastavovat, abych si inzulin píchl. To teď také odpadlo,“ vypočítává Benjamin výhody.
Díky aplikaci je navíc Ben mnohem samostatnější. To potvrzuje i jeho lékařka Klára Hájková. „Aplikace mu jednoduše řekne, co má dělat. Je pro něj velmi důležité, aby věděl, kolik inzulinu si aplikuje. Díky pumpě jen vytáhne telefon, určí dávku a nepotřebuje ničí pomoc,“ popsala lékařka.
Ovládání není podle Benjamina vůbec složité. „S aplikací jsem se učil zhruba od září. Jednou za týden, za dva jsem si zkoušel její ovládání,“ říká. S inzulinovou pumpou začal denně fungovat od listopadu. „Hlavně jsem potřeboval pochopit logiku ovládání pumpy, aplikace moc těžká nebyla,“ doplnil.
Ovládání ani nebylo příliš nutné přizpůsobovat jeho zrakovému postižení. „Ben je velmi technicky nadaný, aplikace se de facto neliší od té pro běžné pacienty,“ tvrdí Vrchota. Jediné, co se tak v rozhraní změnilo, byl způsob dávkování inzulinu. „Původně tam byl takový jezdec, pacient si přejetím prstu nastavil dávku. To ale u Bena úplně nefungovalo, doplnili jsme tak speciální políčka. V nich si diabetik inzulin buď přidá, nebo ubere a aplikace mu pak výsledek přečte,“ dodává.
V České republice je přibližně 3800 dětských diabetiků prvního typu. Cukrovka u dětí navíc podle Hájkové neustále narůstá. „Diagnostikujeme čím dál mladší děti s diabetem. Není výjimkou, že máme i nemocná batolata,“ sdělila.
Lékaři brněnské Dětské nemocnice se aktuálně starají přibližně o tři stovky z nich. Ben je v brněnském centru jediným nevidomým. „Cukrovka je rozhodně menší komplikace než nevidomost. A to vlastně také není komplikace, když s ní žiji už odmala,“ uzavírá.
