Článek
Klára Gibišová už měla možnost zahrát si na několika prestižních akcích. Jednou z nich bylo třeba vystoupení v Katedrále svatého Víta v Praze. Když jí tleská plný sál lidí, cítí se podle vlastních slov skvěle, ale občas neví, jestli se jí vystoupení povedlo. „Čekám, co mi řekne paní učitelka, jestli to bylo hezké. Občas to ještě nepoznám, to je takové zvláštní,” říká mladá klavíristka.
Za klavír usedla poprvé, když jí byly tři roky, tehdy ještě neznala noty a skladby zkoušela hrát jen z odposlechu. „Pamatuju si, že první, co jsem hrála, byla Kočka leze dírou, a hrála jsem ji jenom jedním prstem,” vzpomíná Klára Gibišová .
O dva roky později už talentovaná klavíristka vystupovala na koncertech. Na stoličku sice ještě sama nevylezla a potřebovala asistenci, ale když začala hrát, publikum s úžasem naslouchalo každému tónu a obdivovalo zapálení, se kterým dívenka skladby prožívá.
Noty se pořádně naučila až přibližně v sedmi letech. V začátcích se skladby učila pouze odposlouchávat. „Na hodiny jsme si vozili kameru a doma jsem pak skladby poslouchala, noty jsem se naučila až docela nedávno,” popisuje devítiletá klavíristka.
Nejraději hraje devítiletá klavíristka rychlé skladby
Talentovanou klavíristku nejvíc na hře na klavír baví, když se učí nové skladby. „Většinu skladeb mi vybírá moje profesorka, ale někdy si připraví více skladeb a já si z nich můžu vybrat. Nejraději mám ale rychlé skladby,“ vysvětluje dívenka.
Naučit se nové skladby přitom není pro Klárku často jednoduché. Zatím se jí ale nestalo, že by se něco nedokázala naučit. „Noty i jednostránkové skladby se stihnu naučit asi za půl hodiny, ale ten zbytek jako je dynamika, rytmus, prstoskladba, to mi zabere tak dva měsíce,” popisuje Klárka.
Hrou na klavír tráví devítiletá dívenka většinu svého času. Na lekce chodí třikrát týdně, občas pak trénuje i o víkendech. Aby se ve svém talentu mohla co nejvíce zdokonalovat, jeden den v týdnu má díky individuálnímu vzdělávacímu plánu volno i ze školy.
Jsem ráda za to, co všechno už jsem zvládla
Klára Gibišová má k hudbě velmi blízko, kromě hry na klavír se totiž velmi rychle naučila hrát i na bicí. Podle jejích vlastních slov jde hlavně o vůli. Nebývá jí proto ani líto, že jí nezbývá příliš času na jiné koníčky, které navštěvují její spolužáci. „Někdy mi to líto je, ale když vidím, co všechno jsem už zvládla, tak jsem za to ráda,” říká klavíristka.
Profesorka Taťána Vejvodová, která Klárku hře na klavír vyučuje, jí dala přezdívku hudební tygřík. „Jsem hrozně divoká, pořád lítám venku a taky často ve skladbách utíkám v rytmu,” vysvětluje dívenka. Sama už přitom přemýšlela, že by v budoucnu hru na klavír vyučovala: „Chtěla bych zůstat u klavíru až do dospělosti.”
Celý rozhovor s devítiletou klavíristkou si můžete poslechnout v úvodním videu.
