Je jednodušší vyměnit trenéra než 11 hráčů, ví odvolaný Pavel Horváth

Je to už pár hodin, co ses dozvěděl o nepříjemném rozhodnutí, ale upřímně řečeno si dovedu představit, že jsi s něčím takovým počítal už nějaký ten den, možná týden dopředu?

Logicky jsem s tím samozřejmě počítal, protože jak už jsem i sám zjistil, tak v branži fotbalového trenéra je to celkem obvyklé a samozřejmě ani já nejsem výjimka. Takže vzhledem k tomu, jaké jsme podávali výkony a hlavně jaké byly výsledky, tak asi to moje odvolání bylo logickým vyústěním situace. Takže úplně zas tak velké překvapení to samozřejmě nebylo.

A když se člověk druhý den probudí, možná po tvrdě prospané, nebo naopak bezesné noci, tak jaký je to pocit? Je to spíš úleva, nebo zklamání?

Vlastně jsou tam všechny tyhle pocity. Nemyslím si, že po probuzení už je to lepší, musím říct, že když jsem se to dozvěděl, tak tam zklamání bylo. To je jasné. Každý z trenérů si věří a i já jsem si věřil, věřil jsem tomu, že jsem schopný dát mužstvu nějaký impulz, nějakou tvář. A pomoci mu k tomu, aby výsledky byly lepší. Samozřejmě, z toho jsem zklamaný.

Na druhou stranu, tlak, který tam je a člověk si ho prostě chtě nechtě musí připustit, jednoznačně narůstá s tím, že dostaneš tamhle dva góly, tamhle čtyři, pak pět gólů a body nejsou. Samozřejmě i já vidím, že hra není dobrá, že děláme chyby a že se nám nedaří střílet góly. Takže o tom všem musíš přemýšlet, jak to zlepšit. Když jsou čtyři, pět nebo šest věcí, které ti nejdou, tak je to hodně složité. Takže když to všechno skončí, tak úleva nebo takové to uvolnění tam určitě je. Po probuzení přijde i takový stav, že něco skončilo a je čas na nějaké vyhodnocení nebo nalezení toho, co se povedlo. A samozřejmě i toho, co se nepovedlo, abych byl příště lepší.

Určitě je to i zajímavé srovnání z toho pohledu, že jsi měl vynikající a dlouhou hráčskou kariéru a také jsi zažil jako hráč, že byl vyměněn trenér. A teď to člověk zažívá z druhé strany. Vzpomněl sis třeba právě na momenty, kdy ti jako hráči vyměnili šéfa?

Jednoznačně. Pamatuju si, když odcházel Jarda Šilhavý z Plzně a loučil se s námi, tak jsem mu řekl, že se vlastně omlouvám, prostě jsem cítil svůj podíl viny na tom, že to nevyšlo. Nikdo netušil, co se potom bude dít, že přijde Pavel Vrba, ale v tu chvíli, kdy Jarda odcházel, tak jsem cítil, že svými výkony a tím, jak jsme hráli, i já nesu díl viny. Někteří hráči to tak mají, někteří samozřejmě ne, ale na tom, že se něco mění, má samozřejmě zásluhu každý z týmu nebo klubu, kde se trenér právě nachází.

Takže nejjednodušší je, tak jak to pan Starka opakuje, vyměnit trenéra, protože pět nebo šest hráčů určitě nikdo nikdy nevyhodí. Takže je to logické a prostě to tak je. Já to samozřejmě respektuju, a jak jsem říkal předtím, budu se snažit se z toho poučit, protože zkušeností za ten rok bylo fakt hodně, ať dobrých, nebo špatných. Chci si prostě z toho vytáhnout to, co mi pomůže do budoucna.

Zmínil jsi Jaroslava Starku, rozchod byl v klidu, nebo to proběhlo ve výraznějších emocích?

Ne, bylo to úplně v klidu. Asi ani neměl důvod na mě křičet. Špatná výkonnost byla dlouhodobější. Já si myslím, nemůžu samozřejmě mluvit za něj, že o výměně trenéra určitě museli přemýšlet dříve, pravděpodobně to nebylo ze dne na den. Navíc je těžké vinit jen trenéra, protože jsme v týdnu hráli tři zápasy. A po tom třetím utkání, které jsme v řadě nezvládli a vysoko prohráli, asi bylo jasné, že už k tomu musejí sáhnout. Já bych touhle cestou chtěl poděkovat za šanci, kterou jsem dostal, byť to dopadlo takhle. Já to beru jako obrovské plus nebo posun v kariéře — protože ty zkušenosti jsou k nezaplacení.

Když se ještě vrátím k tomu, co už tady padlo, že je jednodušší vyměnit trenéra než jedenáct, resp. třeba 22 hráčů. Z mého pohledu, když to vídám z televize nebo z tribuny, tak mám pocit, že současný kádr Příbrami prostě nemá na to, aby ligu dokázal udržet. Je tam několik hráčů s nadstandardními zkušenostmi i schopnostmi, to určitě ano, třeba Jan Rezek, ale když tak vidím, co se občas na hřišti děje, hodně triviálních chyb, technické i taktické nedostatky… Uvědomuje si to trenér ve chvíli, kdy má nominovat základní sestavu?

Samozřejmě, tohle je hodně tvrdě řečené. Nicméně se s tím dá asi souhlasit. Jsou tam určité aspekty, které k tomuhle mužstvo předurčují. Jedním z nich je finanční situace, která určitě nejenom v Příbrami, ale myslím si, že i v jiných klubech, není růžová a to znamená, že si trenér musí poradit s těmi hráči, které má v kádru. Nemůže se spoléhat na to, co se stalo v Mladé Boleslavi, že přijde třeba šest hráčů, kteří mají minimálně zkušenost s tím, že už ligu hráli a nehráli ji tak, že jí jen tak prošli, ale hráli ji stabilně a mají za sebou i reprezentační starty. Tohle samozřejmě v Příbrami nešlo. A my jsme to věděli.

V trenérské šatně jsme se snažili dělat všechno pro to, aby i tihle hráči, které jsme měli k dispozici, byli konkurenceschopní. V některých zápasech to tak vypadalo, v některých naopak tak, jak jsi říkal ty, že nás pohřbily triviální individuální chyby, které se staly třeba ve dvou minutách a my jsme během těch dvou minut dostali dva góly. A v tu chvíli bylo po nás. Takže je těžké reagovat, protože spousta kluků v Příbrami začínala. U dalších hráčů, byť měli nějaké ligové zkušenosti, to úplně nebylo tak, že by přišli a otočili styl hry.

K tomu samozřejmě patří i to, že pokud se ti nedaří, tak hledáš vhodnou sestavu a typy hráčů, kteří na tréninku vypadají dobře. A věříš tomu, že v zápase se to potvrdí. A ono se tam naopak třeba stane to, že ten hráč, který v tréninku vypadal dobře, udělá tu zásadní chybu. Ale je to asi logické, protože kluci u nás úplně zkušení nebyli a liga určitě má svoji kvalitu. Když budeme srovnávat, samozřejmě neberu Spartu, Slavii, Plzeň, ale mužstva, která s námi bojovala o záchranu, tak Opava posílila čtyřmi hráči, Boleslav posílila. Teplice také konsolidovaly kádr. Takže v tomto jsme měli mezeru, ale všichni jsme o tom věděli a prostě jsme se rozhodli bojovat s tím, co bylo k dispozici.

Občas jsem si říkal při zápasech Příbrami, zvlášť když se třeba podařilo vybojovat volný přímý kop z nějakých 20 metrů, že ti měli udělat registraci a měl jsi být hrajícím trenérem a pro tuto chvíli vyběhnout na hřiště, dát gól a zase si jít sednout.

Tohle byl taky názor pana Starky a samozřejmě tam byly i takové hlasy, že měl chytat Roman Pavlík a měl být zaregistrovaný i Peter Grajciar… Situace u nás prostě reálně taková byla a nedalo se s tím nic dělat. Rozhodli jsme se pro tuhle cestu. Bohužel to nevyšlo. A vyústilo to v to, že jsem byl vyhozen.

Tahle situace je nová, ale poměrně nová je i další etapa v tvém boji s nadváhou. Jak jsem tak zaslechl, přešel si na krabičkovou dietu. Funguje to?

Já jsem v tom necelých 14 dní a musím říct, že to funguje. Vedlo mě k tomu to, že jsem byl pořád na hřišti a teď je všude korona, je zavřený hokej, takže jsem vlastně přišel o jediný výdej energie. Přitom mám rád jídlo a teď musím fakt říct, že už ani nepiju pivo. Dát si doma dvě nebo tři plechovky piva, to mě fakt vůbec neláká. Takže už to nebylo ani o pití piva, ale spíš fakt o jídle a životosprávě, nedostatku pohybu.

Váha pořád stoupala, až jsem se rozhodl, že už s tím musím něco udělat. Zkrátka zdravé stravování. A musím říct, že ta jídla mi chutnají, není toho moc, ale někdy i třeba nechám, což se mi většinou nestává, že už opravdu nemůžu. Hlavní je pravidelnost pěti jídel denně. Což mi asi většina lidí potvrdí, že když se zažere do práce, tak je tam nějaká snídaně, tatranka s kafem, oběd takový, co seženeme. V Příbrami jsme měli možnost si objednávat obědy od kustoda, takže někdy byl oběd, někdy ne. No a odpoledne nějak přežít a večer samozřejmě krásně narvaná lednička a není nic lepšího než si dát u dobrého filmu dvě večeře a pak ještě třeba zmrzlinu. Takže to se jednoznačně muselo promítnout na mojí váze a postavě. A taky jsem zjistil, že do spousty věcí už se nevejdu, takže je to jedna z věcí, na kterou teď určitě využiju čas, abych se trošku postaral i o sebe.

A jaké jsou výsledky po těch 14 dnech? Cítíš to na sobě?

Cítím to určitě. Za necelých 14 dní úbytek něco kolem tří kil, vážím se vždycky tak po těch třech dnech ráno. Je to, řekl bych, bezbolestné a celkem pohodové. Takže pro mě je to super.

Samozřejmě se to nedá úplně přesně určit, jak dlouhá bude přestávka v trénování, v práci. Řekl bych, že asi až v létě se bude znovu rozhodovat o tom, kdo kde bude působit, kde by se dalo najít angažmá.

Tak to je asi pravda. Já teď o tom úplně nepřemýšlím. Chci pojmenovat nějaké svoje chyby, ale myslím si, že něco bylo i dobře, že jsme se v některých zápasech zlepšili třeba v organizaci hry. A přecházeli jsme v podstatě ze systému se čtyřmi obránci na tři, což si myslím, že taky párkrát zabralo. Ale samozřejmě tam byly věci, které nebyly dobré. A chtěl bych se jich příště vyvarovat. Mám dostatek času na to, abych si tohle zanalyzoval nebo si to probral v hlavě a samozřejmě přidám i trošku videa. Taky mám 13letého kluka, kterého baví fotbal, takže pro mě asi není nic lepšího než strávit s ním odpoledne na hřišti za barákem nebo u nás na obecním hřišti, až to bude možné. No a také se budu věnovat trochu sobě.