Článek
Nejlepší skotské výsledky z velkých šampionátů se datují až do minulého století, přičemž jak vzpomínky na deváté místo z MS z roku 1974, tak na pátou příčku z ME 1992 zřejmě nebudou vyloženě nahánět husí kůži ani těm nejvášnivějším ostrovním vlastencům. Skotský národní výběr nominovaný na Euro 2020 bude první skotskou reprezentací, která okusí atmosféru velkého turnaje po 23 letech.
Současná skotská reprezentace by se dala jednoduše charakterizovat jako velmi dobře organizovaný celek vycházející z pevné defenzivy a jednoduchého přechodu do útoku. Propracovaný obranný systém jde na vrub zejména výbornému kouči Stevu Clarkovi, jenž během hráčské kariéry nasbíral v dresu londýnské Chelsea přes 300 zápasů. Clarke v nedávné minulosti na domácí scéně stabilně dokazoval, že dovede vytěžit z minima maximum. Na jeho prvoligovém Kilmarnocku si několikrát vylámali zuby i Gerrardovi Rangers.
Skotský výběr pod pragmatickým Clarkem nejčastěji vybíhá na pažit v defenzivně laděném rozestavení s pěti obránci, přičemž v útočné fázi se spoléhá na jednodušší přechod, ideálně na co nejméně přihrávek. S výjimkou Scotta McTominaye, Andyho Robertsona a Kierana Tierneyho, Clarkův výběr složený z plejerů domácí ligy či nízkoprofilovějších anglických celků vesměs postrádá persony opravdu světového kalibru. Namísto individuálních schopností se tak Clarke bude raději spoléhat na jemu osvědčenou strategii vyzdvihující týmový výkon.
Pandemické období jako by zbožňovalo vzájemnou fotbalovou konfrontaci Česka se Skotskem. V Evropské lize jsme byli svědky přesvědčivých výher pražských „S“ nad glasgowskými velikány, ale na scéně reprezentační to ve vzájemném měření sil nebylo z českého pohledu tak slavné. Ovšem nutno dodat, že dění prvního duelu ve skupině Ligy národů výrazně ovlivnil covid, jenž v podstatě rozmetal kompletní české „áčko“. V odvetném utkání Češi Skoty přehrávali, ale branku z konstantního tlaku vytěžit nedokázali.
S kým vším bude mít česká reprezentace tu čest se dnes v Hampden Parku utkat? I ta největší skotská esa neměla cestu na fotbalové výsluní nikterak umetenou, přesvědčte se sami.
Kieran Tierney
Rodák z ostrůvku Isle of Man, nacházejícího se mezi Velkou Británií a Irskem, vyrůstal v severní části skotské metropole Edinburgh. Tierney, narozen do rodiny zarytých příznivců Celtiku, přičichl k zelenobílému klubismu v útlém věku, a tak například každoročně na Vánoce žadonil o nejnovější dres glasgowského giganta. Již v sedmi letech si Tierney vybojoval vysněné místo v akademii Celtiku, kterou se postupně prokousal až do prvního mužstva.
Rozjetý Tierney si během přechodu do dorostu ošklivě zlomil nohu a jeho fotbalový život rázem visel na vlásku. Skotský reprezentant se nedávno nechal slyšet, že mu vážné zranění zásadně změnilo pohled na jeho fotbalovou kariéru. Pochopil, že nic netrvá věčně a že je potřeba být maximálně pokorný na cestě za úspěchem. Ambiciózní Tierney nohu doléčil a vrátil se s apetitem v žaludku lačnícím po fotbalových výzvách.
Už ve 20 letech Tierney získal s Celtikem vedeným Brendanem Rodgersem domácí treble. Fotbalové Evropě se představil s číslem 63, když před pěti lety skóroval v domácím zápase Ligy mistrů s hvězdným Manchesterem City. Přestřelka v Glasgow skončila 3:3 a jméno Tierney si vygooglil nejeden anglický skaut. V Anglii narůstal zájem o poctivého levého beka z tehdy ještě dobře fungujícího Celtiku. Tierney si mohl v létě 2019 skutečně vybrat z několika lukrativních nabídek. Srdce mladého Skota bylo napůl zlomené při představě, že opustí svůj milovaný klub, ale touha zahrát si nejlepší soutěž světa byla přece jen silnější. Přednost dal londýnskému Arsenalu, kde se stal oblíbeným tahounem a aspirantem na budoucího kapitána dnes průměrného mužstva.
Andrew Robertson
Příběh Andyho Robertsona je jednoduše překrásný. Aktuálně jeden z nejlepších levých beků na světě si během své bohaté kariéry prošel cestou, na jejíž pachuť by mnozí křehčí fotbalisté nenašli vnitřní sílu.
Robertson působil ještě jako dorostenec ve věhlasné akademii glasgowského Celtiku, ale pro nedostatečnou výšku byl záhy propuštěn a pro další angažmá se musel poměrně bolestivě sehnout, když přijal nabídku od skotského třetiligového Queen's Park. V Queen's Parku se patnáctiletý levý bek nejprve dva roky herně rozkoukával s juniory, aby posléze plynule přešel do áčka.
Jak sám zpětně popisuje, původně o svých fotbalových předpokladech v náctiletém věku často pochyboval a zcela seriózně zamýšlel nastoupit na univerzitu. Díky poskytnuté důvěře ale v áčku Queen's Parku nabral vedle cenné herní praxe i potřebné sebevědomí. Robertsonův celek skončil během jeho premiérové sezony v dospělém fotbale na třetí příčce v ročníku, jemuž kralovali Rangers!
Robertsonova kariéra začala nabírat na obrátkách, když si ho v devatenácti letech vytáhli do prvoligového Dundee United, odkud po pouhé sezoně zamířil do vysněné destinace všech skotských fotbalistů – Anglie. Následující tři sezony strávil Andy Robertson v Hull City, se kterým ochutnal i návykovou atmosféru zápasů Premier League. Během svého úspěšného angažmá v severovýchodní Anglii Robertson odkopal velkou porci času s Harrym Maguirem, současným kapitánem Manchesteru United. Cesty obou obránců se v roce 2017 po sestupu Hullu rozdělily. Harry zamířil do Leicesteru, Andyho zlákal Jürgen Klopp na Anfield.
Kloppův Liverpool během své fotbalové nadvlády výrazně těžil z dokonalého využití právě Robertsona a Trenta Alexandera Arnolda, kterým byl herní systém Reds na míru ušitý. Sedmadvacetiletý levý obránce má lví podíl na nedávné dominanci Liverpoolu, s nímž vyhrál po dlouhých 30 letech anglickou nejvyšší soutěž, ale také Ligu mistrů, Superpohár UEFA nebo Mistrovství světa klubů.
Podle mnohých renomovaných fotbalových expertů je právě Andy Robertson jedním z nejvíce podceňovaných fotbalistů současnosti. Rychlost, přesné centry a obrovská bojovnost, to vše činí z Robertsona jednoho z nejlepších na své pozici. Během svých prvních 100 zápasů zaznamenal Robertson nejvyšší procento získaných bodů ze všech příchozích hráčů Reds. Jeho aktuální hodnota na fotbalovém trhu činí 1,8 miliardy korun. Robertson je tedy přibližně téměř jednou tak dražší než Tomáš Souček, nejdražší český fotbalista.
Scott McTominay
Scott McTominay měl v dorosteneckém věku oproti Robertsonovi štěstí na správné lidi. Ve svých osmnácti letech měřil skotský středopolař pouhých 167 centimetrů, a že by mohl pohublý McTominay chybějící centimetry dohánět kilogramy, se říct skutečně nedalo. Právě pro špatné fyzické předpoklady měli v líhni talentů Manchesteru United o dospívajícího McTominaye velikou starost. Nicméně trpělivost se zkušeným koučům vyplatila a McTominay během osmnácti měsíců vyrostl o neuvěřitelných 26 čísel!
Se 193 centimetry se stal z McTominaye nový člověk a přirozeně i fotbalista. Pro svůj fyzický handicap byl McTominay odmalička zvyklý v konfrontacích s vyspělejšími protihráči využívat alternativní zbraně, a tak po náhlé akceleraci růstu začal s přirozenou lehkostí převyšovat všechny kolem sebe.
Pro celou akademii Manchesteru United je dnes čtyřiadvacetiletý McTominay fotbalovým produktem, na který musí být právem pyšní. McTominay byl jako žáček u samotného zrodu nové koncepce akademie Red Devils, jež snoubila fotbalový rozvoj hráčů s minimálně stejně tak důležitým rozvojem akademickým.
McTominay si v áčku United poměrně rychle vybudoval neochvějnou pozici a v letošní sezoně patří díky stabilním výkonům k jeho největším oporám. Skotský reprezentant skóroval v uplynulém ročníku Premier League vícekrát než Pogba, Fred a van de Beek dohromady. Ve skotském národním výběru se jedná o stěžejního hráče, který je Clarkem využíván univerzálně. Podle aktuálních potřeb nastupuje McTominay ve středu pole, ale i v samotném srdci obranné pětice.
Ponaučení příběhu je jasné. Nepropouštět hráče z akademií kvůli výšce. Přece jen nikdy nevíte, o kolik čísel ještě vyrostou.
