Jazykový koutek: Nepřizpůsobiví i disciplinovaní jedou svoje priority

Slýcháme, že pandemie je pohromou i příležitostí. Příležitostí například na poli slovní zásoby (rouškomat, promořování, oplošťování, rozvolňování). Ale i příležitostí ujistit se, co některá slova vlastně znamenají. Zjistit, jak se obrábějí.

Velkým hitem byli před několika lety nepřizpůsobiví. Tedy slovo nepřizpůsobiví, docela hnusná nálepka nalepitelná na kohokoli, kdo se vymyká standardům chování podle číchsi představ.

Ale používaná zásadně ve zpodstatnělém množném čísle. Nikdy jsem nezaznamenal, že by nějaký politik mluvil o „nepřizpůsobivém občanovi XY“, zato kolektivní vina „nepřizpůsobivých občanů“ byla… no, pro některé velkým hitem.

Za nouzového stavu, nepropustných hranic a tak vůbec se lidé poměrům přizpůsobují, co se do nich vejde. Dokázat se přizpůsobit patří ke klíčovým schopnostem. Může to být přizpůsobivost ve smyslu konformita, splývání s okolím i přizpůsobivost jako tvůrčí adaptace na změnu okolností.

Víc než jindy ovšem vyniká, že přizpůsobivost nesmí být krátkozraká, natož slepá. Jinak se bavíme spíš o disciplíně, ano, o poslušnosti. Další slovo se zvýšenou frekvencí jsou „ovce“, v jistém ohledu jazykový opak „nepřizpůsobivých“.

Vady pejorativního výrazu nepřizpůsobiví ověříme tak, že škrtneme zápor. A budeme zkoumat slovo přizpůsobiví, údajný – takže údajně kladný – protipól.

Rázem se ukáže, že přizpůsobiví jsou spojeni i s různými ne úplně vyhledávanými vlastnostmi a postoji. Přizpůsobit se jako správní přizpůsobivci „za všech okolností“ nemusí znamenat nic hezkého. Například „podrobit se“. Nebo zvykat si na ošklivé věci, přizpůsobit se (pasivně) jejich existenci.

S disciplínou je to podobné. Disciplinovaně nosit roušky, to je ještě v pořádku, nedisciplinovaně se shlukovat, to už ne, ale ruku na srdce: chtěli byste žít jako „disciplinovaní občané“? Zvlášť pokud do toho zapojíme i podstatné jméno „disciplinace“, tedy občané podrobení kýmsi jiným disciplíně?

Jsou to prostě tenké ledy. Je suis nepřizpůsobivý a nedisciplinovaný. Někdy.

V politické komunikaci na sociálních sítích se nám rozmohl takový nešvar, a tím je sloveso jet v přeneseném významu. Je to strašné! Mám na to alergii, pomoc!

Dva příklady za ostatní:

„Nejen koronavir. Jedeme na plný plyn i v běžné agendě.“ (Karel Havlíček)

„Všechny úřady práce jedou skoro nepřetržitě!“ (Jana Maláčová)

Rozumím záměru, slova (tvrdě) pracovat a makat se po čase opotřebila a je nutno je ze všednosti vyzvednout, aby si úsilí někdo všiml. Ale tohle? Ano, státní servis se hýbe, pracuje, nebo dokonce funguje, od toho ho také platíme, díky za zprávu, vážení budovatelé lepších zítřků.

Co přijde dál, může se snad jetí někdy zastavit? Nemyslím si. Přestoupíme do rakety? Zatím jsme pořád ještě na zemi a tomu odpovídá i stupňování: jet, jet naplno (viz Havlíček) a jet nonstop. Dál neumím, ale ono se brzy něco najde.

A pak jsou tu priority. Tou nejvyšší je jet nonstop, ale když to vytkneme do závorky a podtrhneme nesouhlasně červenou vlnovkou, zbývá zdivočelá individualizovaná skrumáž.

Nákaza a nová existenční pravidla obrátily pozornost k prioritám v nebývalém rozsahu. Kam se podíváte, všude je každý vyhodnocuje a přehodnocuje, potvrzuje a zdůrazňuje (kvalitní priorita bývá naprostá), doma po večerech stlouká jejich žebříček. Já vím, je to vážné.

Pandemie mimo jiné přispěla ke zvědečtění jazyka, takže o prioritách mluví a na priority jsou tázáni nejen politici a profesoři, ale i prostší lid. „Futsal je jasná priorita.“ „Prioritou je něco nejprve pořádně dokázat v Bystřici, pak se uvidí.“ „Pro nás je prioritou udržení ligy.“

V takové situaci se prudce nasvítí evidentní rozpory. Zatímco předseda vlády říká, že znovuotevření hranice teď „není prioritou“, jihočeský řemeslník tvrdí: „Potřebujeme se dostat přes hranice, to je naše priorita.“

A pak samozřejmě: „Prioritou bude minimalizace dodatečných nákladů.“ „Kybernetická bezpečnost je pro nás prioritou.“ „Jednou z mých priorit je, aby nám kultura především mimo Prahu nevadla.“ „Jde nejen o přesouvání peněz mezi prioritami, mezi programy, ale dokonce i mezi jednotlivými fondy.“ „V souvislosti se změnou rozpočtových priorit…“

Načichnout tím a osvojit si slovník důležitých lidí je snadné a – nebojme se to přiznat – i svůdné. Svět se pak zdá tak nějak přehlednější. A po tom moc toužíme.

Abyste se ovšem nedivili, až se vás doma zeptají: Co je pro tebe v tuto chvíli prioritou číslo jedna – oběd, nebo večeře?