Jaromír Bosák: Kangův odchod ze Sparty je správný krok

Přiznávám, že o Guelóru Kangovi jsem do července roku 2017 nevěděl prakticky nic. Až nutnost přípravy na předkolo Evropské ligy mi v té době zavelela, abych se s tímto hráčem blíže seznámil, neboť mi bylo určeno zápas Letenských v Bělehradě komentovat.

To si pak načítáte statistiky, nějaká ta videa také objevíte, můžete sáhnout i po signálu televizních stanic vysílajících srbskou fotbalovou ligu. Upřímně, že bych byl ze statistik tohoto nevysokého muže nějak ohromen, to nemůžu říci.

Když jsem si ho tehdy načítal, platilo, že v předchozí sezoně v Bělehradě si za pětadvacet utkání připsal šest gólů. Nic extra ohromujícího, tudíž jsem nečekal žádné velké zázraky. Ale ouha! Už během zápasu jsem si říkal, proč tenhle chlap nehraje ve Spartě!? Ta se v té době, pod vedením iluzionisty Stramaccioniho, pohybovala ve fotbalovém světě jako v minovém poli. Na přestupovém trhu zejména.

Kanga hrál tehdy proti Spartě opravdu dobře, navíc dal i jeden ze dvou gólů Zvezdy. Skutečně jsem se nedivil, když zanedlouho po vyřazení bělehradským týmem začalo sparťanské vedení sondovat, jestli by gabonský fotbalista nechtěl měnit adresu. I stalo se.

Ale už tehdy se proslýchalo, že velká část kabiny Crvene zvezdy netrpěla žádným traumatem z Kangova odchodu. Spíše naopak, šlo prý pro mnohé o radostnou novinu. Možná by se bývalo i Spartě vyplatilo zvýšit tehdy i v tomto ohledu ostražitost. Hned po příchodu do Prahy se stal Guélor velmi důležitým hráčem, ale zároveň se nikdy nemohl stát lídrem v pravém slova smyslu.

Se spoluhráči vlastně nedržel, ochota učit se česky se nedala najít ani mikroskopem, zkrátka žil ve svém světě, v němž vždy hrál hlavní roli, ostatní byli jen užitečnou dekorací. Fungoval pro sebe a pro ty, které ze svého platu živil a živí. Fotbal pro něj je především dobře placená práce, vášeň pro hru trochu pokulhává.

Dovolím si úvahu. Jak by to asi vypadalo, kdyby souboj vedený mezi Kangou a Stanciem o střed sparťanského pole býval nerozhodl italský kouč ve prospěch Gaboňana? Možná, že by Stanciu dodnes čutal ve Spartě a slávistická kapitola by se z jeho pohledu jevila být toliko naprosto nereálnou fikcí. Ale je to jen možná.

Zároveň musím dodat, že Spartě se Kanga docela vyplatil. Dával na záložníka hodně gólů (i penalty se musí umět proměnit), přidal řadu asistencí. Při tom všem ale velmi často ukazoval, že slovo disciplína je pro něj neznámým pojmem, pracovat pro mužstvo v hloubi pole mu také nevonělo, nespočetněkrát reagoval vztekle i směrem ke spoluhráčům či trenérům. Těžko se pak mohl divit, že by mu kolegové z týmu v případné anketě o nejoblíbenějšího spoluhráče moc hlasů nedali.

Ano, jeho poslední pražské měsíce u něj přinesly změnu, působil na hřišti s daleko větším zaujetím i odpovědností, vyhýbal se laciným ztrátám míče i svému obvyklému velmi volnomyšlenkářskému pojetí fotbalu. Jsem přesvědčen, že podstatnou roli v tomto posunu hrál blížící se konec smlouvy a Kangova ztráta iluzí o lukrativním přestupu mimo Českou republiku. Musel jít do sebe a výkony zkusit zatlačit na vedení Sparty. Protože z těchto kruhů prosakovaly nálady, že by právě vedení Guélora rádo prodalo už dříve. Ale zájemci se vskutku nehrnuli. Marná sláva, pověst, ochota pracovat na maximum pro mužstvo, velmi pečlivě zkoumaná schopnost adaptace v novém kolektivu, jakožto i ony tolikrát vysmívané morálně volní vlastnosti, to vše zájemce z kvalitních soutěží ve spojení s Kangou spíše odrazovalo. Notesy a notebooky fotbalových skautů a agentů by mohly vyprávět.

Přesto všechno nutno říct, že gabonský halv je, vlastně už byl, na českou ligu velmi nadstandardním fotbalistou. Proto mu byla Spartou nabídnuta nová smlouva na rok plus rok opce jako motivační faktor. To, aby po podpisu kontraktu neběhal po hřištích spíše zase ten starý model Kanga.

Guélor ovšem požadoval jistotu dvou let. To byl zřejmě hlavní problém konečné nedohody. Pokud by někoho zajímal můj názor – zachoval bych se úplně stejně jako Tomáš Rosický. Těžko se může nechat hráči či agenty tlačit do kouta. V jeho očích a hlavě musí být na prvním místě klub, až po něm přicházejí na řadu jednotliví fotbalisté a jejich zájmy. Neměl to jednoduché, velká část fanoušků dávala poměrně hlasitě najevo, že odchod Kangy je podle nich, mírně řečeno, chyba. Ale sportovní ředitel musí umět udělat třeba i nepopulární opatření, to patří k profesi.

Svoji roli určitě hrála i ekonomika. Ušetří se za nemalý Kangův plat, tyhle peníze pomohou přilákat někoho jiného, v kase třeba zbylo i něco navíc, co mohlo pomoci při jednání o prodloužení hostování Dávida Hancka… ale to už jsou zase jen mé spekulace.

Je trochu paradoxní, že Kanga se vrací do Bělehradu, kde se s ním nikdo neloučil s fanfárou. Ovšem vzhledem k tomu, jak rychle se točí hráči na bělehradském stadionu „Maracaná“, si už značná část kádru z éry jeho prvního působení nebude navrátilce ani pamatovat. Zároveň je to, dle mého úsudku, cesta zpět, rozhodně ne za lepším. Minimálně co se kvality soutěže týká a životní úrovně vůbec.

Jenže seriózní a silný zájem z fotbalově vyspělých zemí o něj prostě nebyl, což je svědectvím o Kangovi vlastně samo o sobě. Guélor Kanga je bezesporu opravdu velmi dobrý fotbalista. Ale být dobrý jen nohama dnes opravdu nestačí…