Článek
Raketa křižující nad Japonskem. Děti v krytech. Zastavené supervlaky Šinkansen. Japonští vojáci, kteří museli během minut rozhodnout, jestli odpálit protiraketu. Propadající se asijské burzy, naopak prudce rostoucí hodnota zlata známého jako jistá investice pro bouřlivé časy.
Zdá se, že situace už sotva může být vážnější.
I v konkurenci předchozích vojenských výhrůžek se středeční provokace severokorejského režimu jeví jako mimořádně agresivní a další eskalace napětí jako nevyhnutelná. Tím spíš, že jihokorejská armáda zareagovala vlastními raketovými testy nezvyklé intenzity.
Zdání ale může klamat. Svědčí o tom jeden detail: V demilitarizované zóně, která odděluje Severní a Jižní Koreu, tedy oficiálně stále válčící země, vládne naprostý klid. Turisty, kteří sem přijíždějí, aby z jihu alespoň pomocí dalekohledů nahlédli do hermeticky uzavřeného panství Kim Čong-una, žádné válečné přípravy neobtěžují. A i z dalších náznaků se dá vyčíst, že raketová show nad Japonskem měla severokorejskému vůdci dodat další prestiž hlavně nad domácí scéně.
Diktátor. Pozor, nechválit!
„Kim Čong-un nás začíná respektovat,“ řekl před týdnem prezident Donald Trump. Jeho ministr zahraničí Rex Tillerson diktátora dokonce svým způsobem pochválil za to, že se zřekl imitovaného raketového útoku na americký ostrov Guam, kterým dříve vyhrožoval.
Nic, co by Kim Čong-un chtěl slyšet. A především, byl by velmi nerad, kdyby stejný dojem získali i lidé, od kterých vyžaduje naprostou poslušnost.
„Kim Čong-un potřebuje ukázat, že je silný muž. A kromě jaderného programu nemá nic, co by lidem mohl ukázat jako výsledek své vlády,“ řekl Seznamu bezpečnostní expert z univerzity v Singapuru Michael Raska.
Rakety a jaderné hlavice získaly v severokorejské společnosti téměř posvátný status, stejně jako odpor proti Spojeným státům. Nutno říct, že k tomu výrazně přispěl i samotný Washington. Během korejské války v letech 1950-1953 americká letadla poničila téměř všechna větší populační centra v severní části země. Zahynulo na půldruhého milionu místních obyvatel. Propagandě za těchto okolností nedá až tolik práce vylíčit USA jako agresivního nepřítele na život a na smrt.
Tím méně si může severokorejský vůdce dovolit dát najevo, že se podvolil hrozbám amerického prezidenta. Když se k tomu přičte rozsáhlé vojenské cvičení americké a jihokorejské armády, které právě probíhá, mohl Kim Čong-un snadno dospět k tomu, že teatrálním ohrožením Japonska, amerického spojence, dá najevo svou neústupnost.
Mistrovská hra jaderného trpaslíka
Na první pohled se to zdá nepravděpodobné. Jedna z nejmenších ekonomik světa má podle řady informací vážné obavy z hladomoru kvůli špatné úrodě, přesto si dovolí hrát mocenskou hru s desetkrát lidnatější a neporovnatelně bohatší velmocí. A zatím se jí dokonce daří.
„To se nikdy nestane.“ Tak prostě a odhodlaně reagoval prezident Trump na svém twitterovém účtu na možnost, že by Severní Korea získala jadernou zbraň schopnou zasáhnout Spojené státy.
Teď má Kim Čong-un tento sen na dosah, pověstná červená linie se otřásá – a americký prezident má svázané ruce.
„Vojenské řešení nepřichází v úvahu, zapomeňte na to,“ řekl Stephen Bannon poté, co byl nucen odejít z Bílého domu. Z bývalého Trumpova hlavního stratéga, který právě vstřebával svůj vyhazov, samozřejmě mluvila i uražená ješitnost. Zároveň ale řekl nahlas to, co si jiní v Bílém domě myslí.
Severní Korea má v případě útoku USA možnost ohrozit miliony civilistů v Jižní Koreji a Japonsku. A nedá se vyloučit, že i miliony Američanů. Neobyčejně rychlý pokrok v konstrukci raket i jaderných hlavic, dost možná za pomoci ukrajinských raketových vědců či alespoň jejich know-how, zřejmě americké stratégy zaskočil. Pokud Severní Korea schopnosti vyhladit některé z amerických velkoměst nedosáhla nyní, překročí ji zřejmě v dohledné době.
Není dobrých řešení
Pokud neexistuje vojenské řešení korejské krize, zbývá varianta diplomatických jednání. Spojené státy by během nich zřejmě dostaly na stůl pramálo lákavou nabídku.
Severokorejský režim totiž jaderným programem nesleduje jen vlastní přežití a snahu odvrátit osud Muammara Kaddáfího či Saddáma Husajna. Dlouhodobý cíl, vepsaný přímo do severokorejské ústavy, je mnohem ambicióznější: Sjednocení poloostrova, což předpokládá vytlačení amerického vlivu ze země. Zvolí Washington tvrdou ránu své prestiži v celém světě a stáhne vojáky ze základen v Jižní Koreji? Vymění tento krok za slib jaderného odzbrojení Pchjongjangu? Nebo zvolí život ve stínu jaderných raket v rukou tajemného diktátora, kterého může během několika let nahradit někdo ještě mnohem nevyzpytatelnější?
Obě možnosti mají pro Bílý dům příchuť tvrdé porážky. Kim Čong-un může slavit už teď, a nejenom proto, že se mu podle jihokorejských médií právě narodilo třetí dítě. Zatím je to on, kdo drží slovo a pokračuje v jaderném ozbrojování. Jeho mnohem silnější protivník, prezident Trump, se ocitl v pasti vlastní tvrdé rétoriky, která na diktátora z Pchjongjangu podle všeho nezabírá.
